Cementová zahrada

Tak strašlivě těžké ! A tak čisté.
Cementová zahrada mě tenkrát beznadějně   pohltila a s uslzenýma očima zalila celého do   betonu. Dodnes se moje srdce marně pokouší   tlukotem rozbít tíživou desku, ale zatím ji   dokázalo jen nepatrně rozpraskat. Ale i malé   prasklinky stačí mé mrtvolně nasládlé duši,   aby se pokoušela drát zpátky na povrch. Bez   ohledu na to, že se zbytečně svým zápachem   připomíná těm živým tam nahoře. Moje tělo   sice stále ještě zůstává uvězněné vedle   jejich mámy v bedně ve sklepě, ale můj   chtíč si už občas nahoře v domku odhodí z   čela dlouhé mastné vlasy, když divoce onanuje   vkleče před zrcadlem. Je to přece tak veselé,   když je člověk mladý a neovladatelná touha po   rozkoši ho prohání sem a tam, jak vítr odpadky   po smetišti na periferii města. Ahoj malý   bráško, v těch holčičích šatech jsi   roztomilý. Ale je horko a já nemůžu usnout. Co   kdybychom si spolu lehli do dětské postýlky   jako dva naháčci ? A tobě to taky moc sluší,   moje něžná sestřičko v bídě. Pojďme se   vysmát samotě a pomilovat se. Připadá mi to   tak přirozené...

Jen málo který film divákovi předvádí tak   nezkreslený obraz možné reality. Incest,   nahota, perverze, zrůdnost, pro kterou není   pochopení a zrůdnost, pro kterou je pochopení,   to vše film, který na první pohled vypadá   nudný, nabízí. On ve skutečnosti fádní je,   ale ne z nedbalosti ale ze samoúčelnosti. Vím,   že má jisté nedostatky, ale oblíbil jsem si   ho, jen mne mrzí, že jsem si prve nepřečtl   předlohu, protože vím, že knihy od McEwana   jsou dokonalé.

Geniální snímek. Úsporné řešení vizuálu,   které díky všudypřítomnému betonu působí   depresivně, však nabízí i umělecký rozměr.   Na relativně malém prostoru funguje naprosto   všechno - od zmíněné scény, kamery přes   herce až po v kuchyni věčně vyřvávající   radio. Nenajdete tu výraznější slabinu.   Výhodou zároveň je, že divák naprosto   netuší, jaká bude další scéna, čím ho   filmaři překvapí, šokují. Myslím, že   závěrečná Juliina otázka "Do you think   that what we did was right?" a Jackova   odpověď "It seems natural to me." -   kontrováno "Me too." vyjadřuje vše.

Vlastně málokdy se stane, kdy mne film (citově)   dostane. Před několika lety a už by se dalo   říci před mnoha lety se to povedlo tomuto   snímku. Čtveřice sourozenců postupně přijdou   o oba rodiče. Musí se vyrovnat s novou životní   situací. Napřed je nutné před úřady ukrýt   smrt matky. Pak následuje bohémský život.   Počáteční dobrodružství se mění v drama,   kdy hrdinové musí uvažovat o své budoucnosti.   Minimálně dvoum z nich hrozí pobyt v dětském   domově. Zůstanou spolu? Rozdělí se? Jejich   vztah je natolik silný, že u nejstarších z   nich Jacka a Julii dochází k incestnímu   vztahu.
Příběh je zasazen do prostředí,   které působí depresivně. Předměstí   nejmenovaného města, Rozpadající se paneláky   a prázdné silnice. Rodina sídlí v nevzhledné   betonové kostce, jejíž interiér je skrovně   vybaven.

Sice zajímavé ale místy poněkud nudné a   fádní, díky čemuž je ale paradoxně snímek   ještě věrohodnější, celkem se mě líbilo do   jakého prostředí byl film situován, ropadlé   zanikající sidliště pěkně podtrhávalo   poměrne depresivní náladu příběhu, jinak   mohli být situace přeci jeno trochu víc   vyhrocené, protože při sledování si ani   neuvědomujete jakej mazec se ve filmu děje.   Herci nic moc, je potřeba ale přimhouřit oči   protože hlavní role hrají vesměs děti.