Některé interpretace mě   upřímě pobavily - čímž   ovšem nechci říct, že sám   jsem poselství filmu odhalil.   Kdo neviděl, neuvěří. Po   celou stopáž jsem byl   nalepený na obrazovce svého   počítače a připadalo mi,   že s každou přibylou   vteřinou filmu vyprchávám   ze svého pokoje; to jsem si   uvědomil až s doznívající   Zarathustrou a titulky, které   jsem s dokořán otevřenou   pusou dodíval až do konce,   kdy jsem se z toho všeho   jaksi "probral".   Následující poznámkou   stoprocentně zneuctím   památku filmu i jeho tvůrce,   ale já si to můžu dovolit,   neboť není větší   fanoušek Kubricka, nežli   já: Tak tedy, pokud se někdo   chce legálně zfetovat,   nechť vsune do svého dvd   přehrávače Vesmírnou   odysseu.;-)Btw: Pokud někdo   shlédl Magical Mystery Tour,   možná se i jemu jako mě   přihodilo, že se mu v   závěru Vesmírné odysey   nakrátko vybavila píseň   Flying a (hlavně) její   doprovodná filmová   sekvence.;-)

Francis Ford Coppola, John   Milius, ani Martin Sheen už   nikdy v životě nepřekonají   to,co ukázali ve filmu   Apocalypse Now. Pasáž u   mostu v Do Lung je pro mě   nejtypičtější ukázkou   neschopnosti americké armády   ve Vietnamu. Viděl jsem Redux   verzi a i přes její délku   to nic nemění na mém   názoru. Katarze, jež mi film   přinesl, je srovnatelná s   tou po skončení Vesmírné   odysey. Tohle je klenot nejen   válečné   kinematografie......... A hlas   Marlona Branda na pásce mě   straší dodnes.......   (Taková zajímavost na   závěr: Hudbu k filmu měl   původně místo Doors složit   samotný John Lennon, kterého   o to Francis žádal osobně,   ten ovšem odmítnul, dal   přednost rodinnému životu.)

Hodnotím první polovinu   Extendet version, zbytek   shlédnu až mi pojedou   titulky. Možná, že   některé šokuji   následujícím výrokem, ale   když uvážím, že můj   komentář bude někde úplně   vespod a tudíž ho málokdo   uvidí, unáhlím se: První   setkání s baronem a jeho   synovci je nejlepší scénou   v dějinách kinematografie!   Bože, to byla síla. Uf a je   to venku. Přiznám se, že   Duna (aspoň její první   polovina) je fenomenální,   plná těžké ocelově šedé   atmosféry odcizení ( trochu   připomínající Eraserhead a   Sloního muže) a strachu z   pomalého plynutí, které v   sobě jakoby skrývalo něco   děsivého. U scény, kdy   Paulovi popelnatí ruka, u   originální úvodní   obrázkové sekvence nebo   vévodova zranění doktorem   (a zároveň Benem z Modrého   sametu, co umí tak krásně   zpívat...) takřka slintám   blahem. Navíc má tento film   nejúžasnější začátek,   jaký může pohádkovo/sci-fi   film mít a to pomalý nájezd   kamery do knihy, takže si   divák připadá, jako by byl   přímo unášen do toho   úžasného a kouzelného   světa Herbertovy Duny.   Skvostné, tleskám, možná   to neslyšíte ale já opravdu   tleskám. Mimochodem, myslím   si, že bitevní sekvence byly   schválně tak nehorázně   špatně natočené, což jen   podtrhuje mistrův   vytříbený talent. Dodíval   jsem to a můj názor to jen   upevnilo. Bohužel jsem   neviděl souboj Paula Atreida   s baronovým synovcem,   kterého ztvárnil Sting. Ale   i tak, jsem nadšen, spokojen,   děkuji.

Tak tohle si užiju. Neměl   jsem v úmyslu psát k tomuto   filmu své postřehy, zhruba   do chvíle, kdy na scénu   vešli, lépe řečeno   doplachtili tzv. mozkomoři   (to je tak děsivé   pojmenování, tohle   "mozkomoři", že se   z toho budu aspoň týden   pravidelně pomočovat), no a   já pochopil, že budu muset   být buď na Amazonských   drogách, nebo jsem to letos s   tou marihuanou přehnal. K mé   smůle jsem dokoukal i zbytek,   abych ve finále nabyl dojmu,   že chyba nebyla ve mě,   nýbrž ve filmu, mohu - li   tady o něčem podobném   vůbec hovořit. A já   myslím, že nemůžu. Takže,   abych objasnil tři hvězdy,   které jsem téhle reklamě na   nejrychlejší koště světa   milosrdně udělil:   Zasloužily se o to scény s   panem popravčím (sympaťák   téměř jako já), geniálně   komické zvraty v chroptící   chýši, kde se postupně   setkal téměř celý   učitelský sbor a taky za   atmosféru, která občas   vykoukne z nějaké černé   díry, kam se, střídána   nechtěně legračními   klišé po většinu filmu   vytrácí. Ehm, zapoměl jsem   pozanmenat, že Johna Cleese   jsem se nedočkal (abych se   vyhnul případným   nadávkám, kterým se tak   jako tak nevyhnu: byl buď   vystřižen, nebo je to moje   chyba, asi jsem ho přehlíd)   a postavy z předchozích   dílů se na mé obrazovce   míhaly rychlostí takřka   světelnou (Tedy skoro jako   jako v Twin Peaks:Fire walk   with me). Výslekem toho je   smutek, který bez špetky   svědomí oddělal ideu, že   tuhle sérii někdy dokoukám.

Pravda, Iron Maiden a jejich   "Rockové Rio"   patři mezi ohromujici, mluví   o tom i jejich pravě vydana   deska Brave new World kterou   predvedli spolecne v čele s   frontmenem Dickinsnem, Již   začáteční skladba The   Wicker Man Mě ohromila na   tolik, že jsem běžel do   nejbližšího shopu s DVD   nosiči a tuto desku si   zakoupil.

Tento "film" je   natolik zvrhlý, že když   řeknu, že je zvrhlý, tak   urážím všechno, co je   zvrhlé. Troška je zřejmě   na drogách a lidé, kteří   se v tomto skvostu vyskytují   (všimněte si, že neříkám   herci) zde předvádějí   něco, co prostřednictvím   českého jazyku zatím   nedokáži   definovat........... A to je   asi všechno.

Přestože mi byla hlavní   protagonistka krajně   nesympatická a při scéně,   kdy policistova dcerka vypnula   proud a její tvář tak padla   do tmy, mi dokonce   připomínala Marlona Branda v   Apokalypse, nic to nemění na   mém učarování pro tento   film a speciálně pro duo   Francis Ford Coppola - Rober   Duvall. Francisovi vděčím   za krásný a nadstandartní   filmový zážitek a Robertovi   - vlastně za to samé, ale   především za jeho jízdu na   motorce před jedoucím autem   Shirley Knightové. No prostě   nááádhera.

Jediný důvod, proč jsem k   tomuto skvostu ještě nic   nenapsal, je fakt mé   nynější tvůrčí   impotence. Netkví v tom, že   bych byl z tohoto snímku   znechucen, nebo na rozpacích.   Tohle je giniální v každém   směru... Všimli jste si   podlahy v Henryho domě? Je   shodná s podlahou červeného   pokoje ze seriálu Twin Peaks.   Po prvním shlédnutí jsem si   říkal, že tohle už si hned   tak nepustím, ale zřejmě se   ze mě stal šílenec a   začínám toužit vidět to   znovu. Když si tak čtu   tenhle komentář, říkám   si, že by mohl klidně   fungovat i jako   odstrašující příklad   toho, co může Mazací hlava   udělat s relativně   normálně smýšlejícím   člověkem. Nemyslíte?

,,Surrealistům se nepodařilo   prosadit kolektivní mýtus,   ale stvořili jej podle   romantické metody, to   znamená tak, že čerpali v   nejintimnější hlubinách   ducha." Řekl Michael   Lowy. Stanleymu Kubrickovi   nikdy nešlo o vykreslení   duševních stavů, pocitů,   dojmů, nebo něčeho tak   pomíjivého, jako je třeba   láska........ Stanleymu šlo   vždy jenom o dokonalost a   absolutní zážitek na úkor   divákova pocitu odcizení (a   za to ho zbožňuji.;-). A   stejně tak je tomu i ve filmu   Mechanický pomeranč. Nemá   cenu tady rozvádět   surrealistické úvahy, které   mistr vyhnal tak vysoko, že   by snad mohly dosáhnout na   Pop art a polechtat ho na   noze. Tento film se nedá   jasně zaškatulkovat,   myslím, že se pro něj hodí   jediné označení: Film   Stanleyho Kubricka. Nikdo   jiný nemohl natočit   Burgessův apel na společnost   tak, jako on, dokonce ani Andy   Warhol. A to se Brentově vizi   o “snovém racionálnu“ ve   svém filmu Vinyl přiblížil   daleko víc, než David Lynch   v kterémkoliv ze svých   kouzelných úletů.

Jak už prohlásil Mick   Jagger, jedná se oprvdu o   "Americký mistrovský   kousek", který už David   zřejmě nikdy nepřekoná.   Film je doslova nasáknut   temnou atmosférou, plnou zla,   vyčkávajícího někde   hluboko pod zemí, zakopáno   pod červenými růžemi a   žlutými tulipány. Dennis   Hopper nádherně přehrává   a doplňuje film o další   originálně šílenou   postavu, kterými se to v   Lynchových filmech jenom   hemží. (Co si budeme   nalhávat, vždyť to na něm   tak zbožňujem.) Jednou   uvidíte záběr přímo   bijící do očí svou   zbytečností, což však   kladu za vinu nemilosrdným   producentským nůžkám.   Nebudu nijak přehánět,   když řeknu, že se jedná o   jeden z nejlepších filmů,   co jsem doposud viděl, ve   svém žánru (pokud jej jde s   určitostí identifikovat)   ovšem jasný vítěz.

Myslím, že hlavním   důvodem, proč tenhle film   majorita z vás tak odsuzuje,   tkví v tom, že si jej v   hlavě nutně transformujete   do hororu. Po přečtení   zdejších komentářů jsem   od filmu čekal béčko se   snahou zaujmout prostředím   první světové války, ale   dostalo se mi (na to, že se   jedná o debut) vcelku   kvalitní podívané, a to   nemluvím pouze o napětí,   ale i o nasnímání (bohužel   jediné, protože už nezbyly   peníze) bojové sekvence.   Horor to jistě není, ale   myslím, že to nebylo ani   režisérovým záměrem.   Michael Basett natočil   psychologický thriller s   mnoha originálními nápady,   jmenovat bych mohl například   ten s hlínou země nikoho,   krvácející cizí krev   miliónů zbytečně padlých,   či úžasnou surrealistickou   vizi bojiště jako přírody,   používající proti   člověku ostnatý drát, tedy   jeho vlastní vynález a   nechvalně známý symbol   zákopové války. A při   scéně s německým   pěšákem v bahně mě, než   se vše prakticky vysvětlilo,   opravdu mrazilo v zádech. Jo   a abych nezapoměl, Mrtvá   hlídka je rozhodně lepší   než Bunkr, nejen proto, že   si narozdíl od něj na   žádnou pafilozofickou sondu   nehraje...

Bylo to neuvěřitelně   uhrančivé... Hollywood,   zářící tmou tisíci okny   rozsvícených pokojů, až to   vypadá, jako by se nebe s   hvězdami zrcadlilo v jeho   bulváru. A do toho hudba,   nejkrásnější hudba, kterou   jsem kdy slyšel, doprovází   automobil po spící silnicí   - Mulholland Drive. Jenže   zlo, co se ukrývá pod   povrchem, se právě v   takovýto okamžik probouzí a   dovoluje tajemným postavám   vynořovat se za zdmi   restaurace Winkies, kovbojům   na osamělých rančích se   smrtelným klidem recitovat   zneklidňující filozofie,   infantilním důchodcům   měnit velikost a   posluchačům v jednom   zvláštním klubu zaslechnout   hudbu, přestože v něm není   kapela. Myslím, že v   případě MULHOLLAND DR.   můžeme mluvit o filmu,   který přestal být   rozpohybovanými obrázky, a   stal se neuchopitelným   pocitem.

Film plný zašlé romantiky,   hrdinských činů a   všelijakých příšer,   chrlících oheň, kde   nechybí velká láska a   neméně velké   dobrodružství. To celé   doplňené výbornými   počítačovými efekty a   hudbou Howarda Shorea   (závěrečná píseň v   podání Annie Lenox -   zpěvačky Eurythmics -   člověka donutí na chvilku   zavřít oči a jen tak   bezstarostně poslouchat.)   Já, starý, plísní   prolezlý romantik, který v   téhle době už asi nemá co   pohledávat, byl na výsost   spokojený, možná jen těch   uplakaných proslovů nad   umírajícím, končících   přežvýkaným záběrem na   doširoka otevřené oči   zesnulého, či nečekaně   očekávaných zezadu   provedených zapíchnutí,   samozřejmě na poslední   chvíli, kdy se nepřítel už   sápe po hrdinovi, myslím,   bylo ve filmu zbytečně   mnoho, ale i tak se jedná o   úžasnou popcornovo -   filsofickou (nejkrkolomější   přirovnání pod sluncem, já   vím) záležitost. Konec (cca   posledních 20 minut) je pro   mě meditativní záležitost.   ;-)

Sladké souznění hudby   Howarda Shorea (Mlčení   jehňátek, Se7en, Moucha,   Pán prstenů...),   navozující ve vás v   doprovodu symbolů, podobným   kaňkám Roschachova testu,   pocit odtažitosti, chladna,   které jako by jste už někde   pocítili... Snímek plyne   velmi pomalu a režisér má   čas vykreslovat charakter   nejenom hlavího protagonisty,   ale i jeho oklí. Dodnes   nevím, co si mám o Dennisu   Cleggovi myslet. Jeho postava   je jakoby zhmotněný   příběh všech šílenců,   viděný očima někoho   cizího, ve společnosti   považovaného za   "normálního".   Rozhodně se jedná o   úžasný film s rukopisem   velmi nadaného šílence   Davida Cronenberga a mě   nezbývá nic jiného než ho   všem příznivcům (nejen)   filmového umění vřele   doporučit.

Ale nebylo to špatný. K   mému překvapení, který na   to šel jenom kvůli   ústřednímu hereckému duu a   hlavně Alanu Aldovi, kterému   to dlužím za krásné   chvíle, strávené před   obrazovkou, když byl ještě   Hawkeym Piercem. Jenom bych   vytkl, že elektrický šok ve   vaně je vážně jenom   laciné zalepení huby těm,   co by pátrali po vysvětlení   Nickova   "obdaření".   Připadá mi to, jako kdyby   impotetní scénáristé   prostě nevěděli, jak to   odůvodnit, a natočili první   možnost, která je napadla.

Poprvé to pro mě byl jenom   velmi dobrý film... Podruhé   už jsem nekroutil hlavou nad   vámi toliko užívaného   termínu "kultovní"   a též se stal jedním z   vás, co propadli tomuhle   "magorovi z   videopůjčovny". PF je   víc než vhodným kandidátem   na prestižní místo ve   filmotéce kteréhokoliv   individua, popřípadě   existence, jež alespoň   jednou v životě zavadila o   pojem "filmová   kultura", tedy i   Hellblazera:)))No, abych to   zkrátil - podívejte se na   to, vy, jež jste se s tímto   výtečným dílem něměli tu   čest seznámit, nebo na vás   uvalím svou pomstu a vy   seznáte, že jméno mé je...   Já si to jdu pustit   potřetí.

Sám doma 3? Vtip, který má   důležitou vadu. Není   směšný. Nebojte, budu   stručný, tento film je   typickou ukázkou humoru,   kterým se dáví americká   populace. Je škoda slov,   obětovaných tomuto   několikrát přežvýkanému   psímu žrádlu. Konec.Brrr. A   mám to za sebou.

Detektiv NYPD Ray Vecyo je   nejlepší vyšetřovatel   všech dob!!! A Jessica se   může zahrabat i se svým   psacím strojem. Některé   zápletky jsou sice při   nejmenším naivní, ale jsou   plně vyváženy Kanadskou   dvojicí “slušný jízdní   policista a hluchý vlk   Diefenbaker“. A mimochodem,   na rozdíl od ostatních, mě   se prdící konstábl Leslie   Nielson zdál velmi směšný.

Za mraky pro mě bylo DOSLOVA   probuzení z letargie,   takového filmového   "zimního spánku".   ;-) Tenhle film člověk   vychutná až v určitém   období života, do kterého   dospěje, nebo aspoň v   momentu, kdy si jako dospělý   připadá - každopádně,   věci, zažité a   předcházející projekci,   mě přes svůj negativní   dopad pomohly přiblížit se   filmu a pochopit ho jako   alegorii: Mladí lidé,   recitující, tím, jak   vážně se berou, až   směšné úvahy o různých   typech lásky a jejího co   nejvíc praktického využití   v životě (a naopak), to jsou   zkrocené šelmy z Danteho   lesa; slova, vyplňující   skoro tři hodiny času před   obrazovkou a kterými se ti   lidé dorozumívají bez   věcného výrazu ve tváři,   to přece nejsou vážně   míněné názory, lidé,   kteří je vyslovují, nejsou   jejich pravými zastánci!,   skutečná myšlenka čeká   až na samotném konci. Mladí   lidé jsou jenom prostředky k   jejímu "vyslovení"   a já náhodou napnul uši. A   myslím, že mi ta náhoda   pomohla překonat spoustu   překážek, které přede   mnou byly kladeny (a ani na   vteřinu nepochybuji, že   kladeny budou :-) ,podobně   jako John Malkovich kráčel s   podivnou jistotou po městě a   pláži, tak i já budu moct   kráčet svým životem. Btw:   Scéna s Marcellem   Mastroiannim je   NÁDHERNÁÁÁÁÁÁ!!!!!!!!!!   !!!!!!!!!! A Bono je hudební   génius, seč mě ty jeho boje   za záchranu deštných   pralesů v Jižní Americe,   nebo co to vlastně dělá,   nehorázně štvou.

Myslím, že mých pět   hvězdiček dává jasně na   jevo, co je jejich autor zač.   Ano, nebojím se přiznat, že   mě ty divné postavy, divné   události a prostě divnost   sama na Lynchových filmech   tak strašně baví.   Zběsilost v srdci je BEST OF   DAVID a možná i BEST OF   CINEMATOGRAPHY. Tento film mi   naprosto sednul a dodnes   sháním po obchodem sako z   hadí kůže...

Nikdy nebylo téma druhé   světové války zpracováno   Hollywoodem tak sugestivně.   Nemusím tady psát žádné   sáhodlouhé komentáře, ten   pocit, který ve mně film   vyvoval, vystihnout stejně   nedokážu. Při některých   pasážích mě vyloženě   mrazilo v zádech (Statek s   ruskými ženami, Delimitace).   No a k tomu si ještě   přidejte věčného kovboje   Jamese Coburna jako   německého desátníka.