Jesse přijela do maximálně fotogenického Los Angeles, aby se stala modelkou. Zatím ji jako mrtvolu fotí pouze kamarád Dean, který by se s ní rád sblížil a ona se tomu nebrání. Brzy potká maskérku Ruby a pár dalších děvčat, které by rády dobyly svět ženského modelingu, tedy ten nekompromisní svět plný žárlivosti, intrik, podivných předsudků a přehnaných ambic, ale zároveň taky toho nejkrásnějšího, co tato planeta nabízí. Dívky jsou krásné. Jenže Jesse má to něco, co ji odlišuje od ostatních krásek a každý, s kým se setká, jí předpovídá hvězdnou kariéru – paní v agentuře (režisérova de facto dvorní herečka Christina Hendricks), fotograf s vizáží sériového vraha, ale kupříkladu i slavný návrhář Roberto Sarno. Jak tohle všechno asi může zamávat s šestnáctiletou holkou, co musí navíc předstírat, že jí už bylo devatenáct?

To je jedna otázka. V případě psychedelického dramatu (či možná mysteriózní fantasy) Neon Demon se však nabízí druhá, a sice: Jak tohle všechno asi může zamávat s šestnáctiletou holkou, co musí navíc předstírat, že jí už bylo devatenáct, ve filmu, který režíroval Nicolas Winding Refn? Zřejmě si vzpomenete na extrémně nadhodnocovaný (bohužel i v mojí recenzi) biják nazvaný Drive. Neon Demon má však blíže k tomu s názvem Jen Bůh odpouští. To znamená, že je takzvaně „TŘI B“: Bizarní, Barevný, Brutální, přičemž všechna tři „béčka“ se – tu více, tu méně – navzájem prolínají.

Kde jinde by se mohlo stát, že by se v bezmála čtyřmilionovém městě zatoulala divoká šelma zrovna do vašeho motelového pokoje? Kde jinde by se našla scéna, kde je přikládán takový důraz a význam trojúhelníkům? Kde jinde bychom cca tři minuty sledovali problikávající záběry na modelky, které se dívají na jakousi show, z níž my neuvidíme vůbec nic? Kde jinde se líbají zrcadla? Kde jinde by byly tak extrémně vytažené barvy (údajně souvisí s režisérovou barvoslepostí)? Kde jinde by to žena za svitu Měsíce (oka) nahá „udělala“ na podlahu? A kde jinde by se staly všechny ty další věci?

Nechci být raději už příliš konkrétní, abyste si mohli tento film pořádně užít, takže prozradím už jenom to, že Ruby kromě živých modelek dělá make-up i mrtvým mrtvolám. A ještě opisněji – pamatujete, jak Nigérijci v Districtu 9 prováděli takové ty rituály? No, v každém případě bude asi dobré dodat, že tentokrát zcela chybí Ryan Gosling. Místo něj tu má roličku jiný slavný herec. Keanu Reeves se představuje coby správce motelu, kde Jesse bydlí. A hraje tady hrozně hustýho týpka, což možná leckterým postačí k tomu, aby se na Neon Demona podívali. Diváci však určitě mnohem více ocení ty krásné ženy (protože krása je důležitá), tj. nejen Abby Lee a Jenu Malone, nýbrž i Elle Fanning, jenž ztvárňuje naprosto protikladnou roli k té ve Třech generacích.

Neon Demon (ke které postavě vlastně odkazuje ten název?) rozhodně není pro každého, neboť se dá směle tvrdit, že stejně jako Jen Bůh odpouští, kotví tak nějak mimo realitu. I když za sebe musím napsat, že právě tohle je na obou počinech hrozně fajn. Není pochyb, že režisér znovu natočil všechno přesně tak, jak chtěl. A vůbec nevadí, že úplně všemu rozumí patrně jenom on sám. Pořád je to podívaná pomalá, nepředvídatelná, psychedelickou hudbou doprovázená, vizuálně precizní, před jistými jevy varující (třeba před tím, že nic se nemá přehánět) a v dobrém slova smyslu bizarní (jen škoda, že se to oko nepohnulo), včetně toho twistu po cca devadesáti minutách a všeho, co se stane po něm. Není marné se na ni podívat.

FOTO: Film Europe