Když se nepodaří nakoupit kokain od drogového krále Papiho Greca, cestují „kriminálníci“ Robert Trench a Michael Stigman zpět z Mexika do USA s prázdnou. Na hranici jsou ovšem hlídkou vybráni coby podezřelí, a tak je jejich auto odstaveno a oni si musí nedobrovolně popovídat s jistými agenty. Ukáže se však, že první jmenovaný pracuje pro DEA, zatímco ten druhý dělá u námořnictva. Oba jsou v utajení. A to až v takovém, že neznají tuto skutečnou profesi svého parťáka. Aby dostali Papiho Greca za mříže kam patří, je rozhodnuto, že vykradou jeho bankovní sejf a zatknou ho za praní špinavých peněz. Jenže, místo očekávané částky 3 miliony dolarů najdou a odnesou 43 125 000 dolarů!

Hned poté je měla před bankou podle domluveného plánu zatknout policie. Nicméně strážci zákona nikde. No jo, znáte to přísloví: “Nikdy nevykrádej banku u bufáče, kde maj ty nejlepší koblihy v okolí.” Stigman navíc záhy v poušti (tam jsou skvěle vybrané lokace) zjistí, co je Trench ve skutečnosti zač, takže jej podle původních instrukcí nezabije, nýbrž pouze postřelí. Ovšem jejich cesty se znovu střetnou, neboť po nich začnou jít snad úplně všichni. Vlastní lidi, agresivní „kovboj“ Earl, do toho se přimotá i Papi Greco a kdo ví, o co doopravdy jde Deb Reesové, která se tváří býti agentkou i milenkou. Jak si asi hlavní hrdinové s touto situací poradí?

Film režíroval Islanďan Baltasar Kormákur, který v jeden moment natočí doma dosti syrové drama, ale hned záhy přepne a zajede si do USA udělat hollywoodský biják. V tom se de facto trochu podobá Robertu Rodriguezovi, který ovšem střídá a natáčí doma jak dospělácké (Sin City, Planeta Teror, Machete, …), tak dětské (quadrilogie Spy Kids, Dobrodružství Žraločáka a Lávovky, Shorts) projekty. Evropský tvůrce za mořem debutoval loňským Kontrabandem, na který prostě nevýrazné a místy až absurdní 2 zbraně nemají ani náhodou. A není to jen tím, že v něm hrála Kate Beckinsale.

V Kontrabandu, jenž je monstróznějším remakem počinu s názvem Z Reykjavíku do Rotterdamu, musely hlavní postavy v čele s Markem Wahlbergem neustále překonávat nějaké překážky, takže rozhodně nebyla nouze o napětí. Ve 2 zbraních, které (ne)překvapivě vznikly podle komiksu, překonávají hlavní postavy v čele s Markem Wahlbergem pomalu jedno klišé za druhým, takže na napětí se tady nehraje. OK, to by nevadilo, kdyby místo toho tvůrci nabídli něco jiného. On ale vázne také jak vtip, tak akce, na které spoléhali jakožto na největší taháky a které tudíž tolik vychvalovali.

Pak samozřejmě nelze nezmínit ústřední duo Wahlberg-Washington, ovšem netvrdil bych, že 2 zbraně  jsou tzv. „buddy movie“ (a vůbec opatrný bych byl v připodobňování k westernu). Spíše bych se přiklonil na stranu Marka Wahlberga, který tvrdí, že se jedná o „anti-buddy movie“. Z pozice bývalého rappera (pod pseudonymem Marky Mark jste jej před lety možná také zaregistrovali) se vypracoval ke statusu velké hollywoodské hvězdy, takže většinou hraje hlavní role a s přehledem si vystačí. Avšak téměř rovnocenného parťáka měl v poslední době kupříkladu v komedii Benga v záloze (Will Ferrell) a teoreticky bychom na tomto místě mohli uvést i Pot a krev (Dwayne „The Rock“ Johnson a Anthony Mackie). I tentokrát hraje dvaačtyřicetiletý herec postavu, která většinou dělá ta zásadní rozhodnutí, podle kterých se pak se svým kolegou řídí nebo která třeba později kolega napodobuje. Ovšem znovu je třeba dodat, že v předchozích dvou zmíněných případech dopadl výsledný film o poznání lépe!

2 zbraně jsou jen dalším, a ještě k tomu průměrným počinem, který opět nakládá s CIA jakožto se zločineckou organizací a u kterého je navíc velmi obtížné určit, kdo je vlastně záporák. No to už se skutečně vyplatí podívat se na Nepřítele pod ochranou, který sice vtipem také neoplývá, ale alespoň ta akce je celkem hardcore. Stejně jako tam (Robert Patrick), i tady můžeme vidět herce, který se po několika matnějších letech začíná opět objevovat v ambicióznějších projektech. Bill Paxton si tentokrát střihl vcelku tuctovou postavičku, ale možná i proto, že měl tento rodilý Texasan jako součást kostýmu k dispozici klobouk, na něm je vidět, jak ohromě si hraní užívá. Solidně rozjetou kariéru má taky Paula Patton, ale její role v tomto filmu bude patřit k těm nejméně zdařilým (i když určitě potěší, že ukáže prsa). Naopak její zatím nejlepší najdeme podle mě tady. V obsazení pak předvedl režisér ještě jednu přesnou trefu a jednu nepochopitelnou botu. Zatímco Edward James Olmos je coby drogový baron přesvědčivý (na rozdíl od rukojmích, a vlastně i celé scény přepadení banky), James Marsden v roli Stigmanova šéfa má snad být jen dalším nepovedeným pokusem o vtip. Čili chcete-li do kina na film s Wahlbergem, bude lepší počkat na Lone Survivora, v případě Washingtona se nabízí The Equalizer, Paxton bude hrát v Edge of Tomorrow a u Pauly Patton holt vyčkejte až Warcraftu.