Není úplně náhoda, že začínáme v Casablance v roce 1942. Max se sem spustí padákem, načež ho spřátelený šofér odveze do města. Tady se setkává se svým komplicem v boji za dobrou věc. Není jím nikdo jiný, než tajná agentka Marianne, která bude po dobu trvání mise (zavraždění vlivného skopčáka) předstírat, že je Maxovou manželkou. V části světa, kde každý mluví francouzsky, musí jakožto anglicky mluvící osoba narychlo vypilovat francouzský přízvuk. Povede se, nikdo nic nepozná a mise se vydaří.

Už předtím během pouštní bouře však přerostlo přátelství dvou hlavních postav v něco víc (pěkná scéna). Za dramatických okolností se jim narodila dcera. Následně se přestěhovali do Anglie, kde spolu spokojeně žili. Ona se starala o dítě, on nadále bojoval proti nacistům. Jednoho dne se ale od svých nadřízených dozvěděl jen stěží uvěřitelnou zprávu. Následný rozkaz se nelíbí vůbec nikomu, ale pořád je to rozkaz, takže … Takže bude třeba učinit patřičné kroky k tomu, aby bylo spravedlnosti učiněno za dost.

Jenom aby nedošlo k nějaké mýlce. Spojenci se sice odehrávají za války, nicméně rozhodně nejsou žádným velkofilmem s monstrózními akčními scénami. Ty tu najdeme tak čtyři, s přimhouřením obou očí pět šest. A rozhodně nejde o takové, jaké by na dlouhou dobu utkvěly v paměti. Nepotkáme tu ani Ricka Blainea s Ilsou Lundovou. Vzhledem k tomu, že se soustředíme především na vztah Maxe a Marianne, jsou Spojenci spíše komornějším snímkem (vhodným i pro ženy), jehož úplně největší zápor spočívá v tom, že i přes cca osmdesátimilionový rozpočet působí poměrně televizně.

Fakt, že hlavní postavy nepůsobí tak docela jako „mistři přetvářky“ a několik dalších věcí se dá do jisté míry odpustit, protože Marion a Bradovi to spolu sluší (nepočítejme však s tím, že by se zrodila nová „Brangelina“ či „Brarion“ nebo jak to nazvat, neboť držitelka Českého lva za Edith Piaf čeká druhé dítě s hercem a režisérem Guillaumem Canetem). Hezky se na ně kouká, nicméně přesto může být dosti složité s nimi naplno sympatizovat, jelikož v některých situacích je jejich chování morálně sporné a jindy si počínají možná trochu hloupě – na to, že mají být profesionální „špioni s povolením zabíjet“ (nebo jak to nazvat). Mimochodem v jedné z vedlejších rolí se mihne Camille Cottin (aka Pařížská blbka), v jiné Jared Harris a v další Lizzy Caplan, přičemž tím výčet opravdu známých tváří v podstatě končí, což je škoda.

Scénář má na svědomí Steven Knight, který předtím vytvořil zajímavé kousky. Takhle, Spojenci rozhodně nejsou špatným filmem. Ten druhý twist byl hodně příjemným oživením, jelikož v této fázi se mohli odvíjet prakticky jakkoliv.  Následně se tedy promění v detektivku, přičemž i když existují pouhé dvě možnosti rozuzlení, začnou být Spojenci (pouze z části inspirovaní skutečnými událostmi) napínaví a chvíli přinutí myslet, že to bude tak, a pak zase, že naopak. Robert Zemeckis pořád umí, ačkoliv druhá světová válka asi nebude jeho pravým šálkem čaje.

Spojenci však i přesto tu nečekanou žánrovou proměnu zůstávají jedním z těch počinů, které působí dojmem, že v nich několik podstatných scén chybí. Takových, které by lépe rozvinuly celý příběh, aby závěrečná scéna měla přesně ten emocionální efekt/podtext, jaký měla mít. Takže co? Takže Spojenci si určitě najdou své příznivce i odpůrce. A další klasikou se nestanou. No jo, holt ne každé zabíjení  nácků v podání Brada Pitta přináší výjimečný filmový zážitek. A ne každá manželka v podání Marion Cotillard je mocichtivá semetryka, což je ale v případě Spojenců jedině dobře.

FOTO: CinemArt