Živí a mrtví

až příliš popisný a   patetický styl komentáře   vypravěče filmu sráží   sovětský snímek živí a   mrtví do nižších příček   světové kinematografie. ve   filmu ale upoutá pozornost   jistě kamera, která místy   přímo exceluje, ať již v   případě utrhnutého kola z   nákladního auta po   bombardování nebo   vyjádření smrti fotografa   frontových novin. světlých   míst bychom ve filmu živí a   mrtví našli jistě víc a   nebýt zbytečně použité   délky a poplatnosti době   vzniku a režimu, mohlo ve   výsledném efektu stanout   dílo výš než jen v   nejnižších příčkách   střední třídy. i tak lze   film živí a mrtví   doporučit hlavně všem   fanouškům válečných   snímků, kteří si při jeho   sledování jistě přijdou na   své.

Tak tento dvoudilný   černobílý snímek byl pro   mne hned několikanásobným   překvapením. Člověk často   v historii kinematografie   objevuje nové věci. Tento   válečný film vypráví o   osudech a událostech   sovětské armády, ke kterým   docházelo v roce 1941. Ve   filmu se objeví takové   věci, jako je kritika   systému, kritika   nadřízených, dokonce se jim   ta přímo i nadává. Peprný   slovník mnohých vojáků se   ve filmu používá často.   Scénář považuji za   výtečný. Film vypráví o   chaosu a bezradnosti po   napadení SSSR. Pokulhávala   organizace, chyběli   velitelé. Film vypráví o   zoufalství, které vojáci i   obyčejní lidé prožívali.   Takže žádná nekritická   oslava hrdinů. Jedná se o   velkofilm, ve kterém nechybí   válečné scény, smysl pro   detail. Jednou z kritik filmu   je i absurdita chybějícího   dokladu. Když jej nemáte   jste nikdo. Sovětští   vojáci nenosili obdobné psí   známky, které měli třeba   američtí vojáci. U Sovětů   to byl kus papíru. Stačilo   odložit vestu s doklady a   byli jste v ...
Film   Mrtví a živí je   pozoruhodný. Svojí   černobílostí a ne zrovna   úplně nejlepším dabingem   může nudit.

Dvoudílná válečná freska   z doby napadení Sovětského   svazu se jako obvykle točí   kolem ohromného vlastenectví   a velké věrnosti straně.   Příběh komunisty Ivana   Petroviče Sincova je   prezentován takřka bez   nadsázky a překvapivě i   vcelku věrně. Bojovat za   Sovětský svaz je otázka   cti, ale pokud dotyčný   ztratí stranickou legitimaci,   náhle se i z něho stane   nepřítel bez ohledu na jeho   dosavadní zásluhy. A to se   stane Sincovi, jenž na   základě tohoto faktu   okamžitě okusí sovětskou   moc. Černobílý snímek   tradičně daleko více   vyznívá na autentičnosti,   ale nic naplat, absence   honosných válečných scén,   jakými jsou sovětské   válečné snímky proslulé,   vytváří naprosto nudnou   záležitost. Něco málo se   tu sice objeví, ale to   spíše aby se neřeklo. Tento   filmový počin je tedy   především konverzačním   dílem, kde bohužel   převládá mnoho hluchých a   velice unavujících scén.   Myšlenku to sice má, ale   velmi ostré střihačské   nůžky by si to jistojistě   zasloužilo. A tak to může   sloužit leda tak jako   doplněk sovětské tvorby o   2. světové válce a nic   víc.

Co dodat jako váleční tak   to jde ale šílená je ta  
délka to je   přímo o život že sověti   válečné zvládají to je   známo ale tohle je moc i na   mně

Další nudná ruská   válečná sra*ka, která je   tentokrát natažená na více   jak tři hodiny. Větší   utrpení než prožívali   skuteční vojáci za války.

Sovětské válečné filmy   mají filmovou kvalitu. Tenhle   film se ovšem k nim nemůže   přiřadit. Slušná nuda.

Živí a mrtví 1. část
Bojuj a nebudeš bezejmenný   člověk bez cti - nebudeš   patřit mezi mrtvé, Budeš   patřit mezi živé.
V   létě roku 1941, když byl   Sovětský svaz napaden   fašistickým Německem   odjíždi na frontu komunista   Ivan petrovič Sincov. Prvni   dny války jsou otřesné.   Sovětska letadla jsou z   oblohy sestřelovaná jako   kachny německými stíhači.   Fronta je prolomena a Sincov s   hrstkou vojáků zůstava v   německem tylu. Starší   politruk Sincov vidí poprvé   na vlastní oči účinky   sovětske moci. Ztráci svou   straníckou legitimaci a tím   ja jeho osud zpečetěn. Tuto   potupu může smýt pouze   vlastni krvi...