Živí a mrtví

Sovětské válečné filmy mají filmovou   kvalitu. Tenhle film se ovšem k nim nemůže   přiřadit. Slušná nuda.

Dvoudílná válečná freska z doby napadení   Sovětského svazu se jako obvykle točí kolem   ohromného vlastenectví a velké věrnosti   straně. Příběh komunisty Ivana Petroviče   Sincova je prezentován takřka bez nadsázky a   překvapivě i vcelku věrně. Bojovat za   Sovětský svaz je otázka cti, ale pokud   dotyčný ztratí stranickou legitimaci, náhle se   i z něho stane nepřítel bez ohledu na jeho   dosavadní zásluhy. A to se stane Sincovi, jenž   na základě tohoto faktu okamžitě okusí   sovětskou moc. Černobílý snímek tradičně   daleko více vyznívá na autentičnosti, ale nic   naplat, absence honosných válečných scén,   jakými jsou sovětské válečné snímky   proslulé, vytváří naprosto nudnou   záležitost. Něco málo se tu sice objeví, ale   to spíše aby se neřeklo. Tento filmový počin   je tedy především konverzačním dílem, kde   bohužel převládá mnoho hluchých a velice   unavujících scén. Myšlenku to sice má, ale   velmi ostré střihačské nůžky by si to   jistojistě zasloužilo. A tak to může sloužit   leda tak jako doplněk sovětské tvorby o 2.   světové válce a nic víc.

až příliš popisný a patetický styl   komentáře vypravěče filmu sráží sovětský   snímek živí a mrtví do nižších příček   světové kinematografie. ve filmu ale upoutá   pozornost jistě kamera, která místy přímo   exceluje, ať již v případě utrhnutého kola z   nákladního auta po bombardování nebo   vyjádření smrti fotografa frontových novin.   světlých míst bychom ve filmu živí a mrtví   našli jistě víc a nebýt zbytečně použité   délky a poplatnosti době vzniku a režimu, mohlo   ve výsledném efektu stanout dílo výš než jen   v nejnižších příčkách střední třídy. i   tak lze film živí a mrtví doporučit hlavně   všem fanouškům válečných snímků, kteří   si při jeho sledování jistě přijdou na své.

Co dodat jako váleční tak to jde ale šílená   je ta
délka to je přímo o život   že sověti válečné zvládají to je známo ale   tohle je moc i na mně

Další nudná ruská válečná sra*ka, která je   tentokrát natažená na více jak tři hodiny.   Větší utrpení než prožívali skuteční   vojáci za války.

Tak tento dvoudilný černobílý snímek byl pro   mne hned několikanásobným překvapením.   Člověk často v historii kinematografie objevuje   nové věci. Tento válečný film vypráví o   osudech a událostech sovětské armády, ke   kterým docházelo v roce 1941. Ve filmu se   objeví takové věci, jako je kritika systému,   kritika nadřízených, dokonce se jim ta přímo   i nadává. Peprný slovník mnohých vojáků se   ve filmu používá často. Scénář považuji za   výtečný. Film vypráví o chaosu a bezradnosti   po napadení SSSR. Pokulhávala organizace,   chyběli velitelé. Film vypráví o zoufalství,   které vojáci i obyčejní lidé prožívali.   Takže žádná nekritická oslava hrdinů. Jedná   se o velkofilm, ve kterém nechybí válečné   scény, smysl pro detail. Jednou z kritik filmu je   i absurdita chybějícího dokladu. Když jej   nemáte jste nikdo. Sovětští vojáci nenosili   obdobné psí známky, které měli třeba   američtí vojáci. U Sovětů to byl kus papíru.   Stačilo odložit vestu s doklady a byli jste v   ...
Film Mrtví a živí je pozoruhodný. Svojí   černobílostí a ne zrovna úplně nejlepším   dabingem může nudit.

Živí a mrtví 1. část
Bojuj a nebudeš bezejmenný člověk bez cti -   nebudeš patřit mezi mrtvé, Budeš patřit mezi   živé.
V létě roku 1941, když byl Sovětský   svaz napaden fašistickým Německem odjíždi na   frontu komunista Ivan petrovič Sincov. Prvni dny   války jsou otřesné. Sovětska letadla jsou z   oblohy sestřelovaná jako kachny německými   stíhači. Fronta je prolomena a Sincov s hrstkou   vojáků zůstava v německem tylu. Starší   politruk Sincov vidí poprvé na vlastní oči   účinky sovětske moci. Ztráci svou straníckou   legitimaci a tím ja jeho osud zpečetěn. Tuto   potupu může smýt pouze vlastni krvi...