Ze soboty na neděli

Jaroslav Gradwohl - role neurčena
Jaroslav Gradwohl - role   neurčena: to je ten klaun, co   zpíval: Teď ještě ne, až   za chvilku. On působil v   Osvobozeném, on je ten   třetí strážník v   písničce V+W Tři   Strážníci. Měl chatu na   Ztracence, L.H. Struna tam   také jezdil, náruživý   rybář.

Toto je snad první zvukový   film režiséra Gustava   Machatého. Drama o   seznámení dvou lidí –   chudé písařky a chudého   sazeče. Vyjít si do   společnosti rozhodnou dvě   mladé dívčiny – písařky   – skvěle vytvořené   herečkami Jiřinou   Šejbalovou a Magdou   Maděrovou.
O Magdě   Maděrové se příliš neví.   Výraznou roli vytvořila zde   a pak se na plátno vrátila   ke konci padesátých let a   spíše vytvářela drobné   role žen z lidu.
V   té společnosti si písařky   vyrazí na předem domluvené   rande. Písařka Nany (Jiřina   Šejbalová) je trochu   otrkaná a už má nějaká ta   dobrodružství za sebou.   Jiný kafe je písařka Mary.   Nesmělé a nepolíbené to   děvče. Plaché. Večery   spíše tráví doma a   najednou je vytažena kamsi   ven. To rande nedopadne z   počátku úplně nejlíp.   Ale! Mary potká Karla Bendu   (Ladislav Struna). Ani nevím,   jak to ten chlap dokázal, ale   dokázal Mary k sobě dostat   domu. On je také takový ten   zkušenostmi z partnerských   vztahů ušetřený muž. Mary   u něj stráví noc. Pak dojde   k jednomu nedorozumění,   malém justičnímu omylu,   pokusu o sebevraždu a   šťastnému konci. Ten film   zas tak dlouhý není, aby se   toho stihlo více. Příběh   Ze soboty na neděli   nepovažuji za klasickou   červenou knihovnu či   prvorepublikový cajdáček. V   tom filmu je přeci jenom   něco víc. Asi ta realita   prostředí.
U tohoto   filmu jsem ocenil prvek,   který v době počátku   třicátých let byl   neobvyklý. Jím je práce   kamery, která snímala i   detaily lidské činnosti.   Jako je mytí rukou pod   tekoucí vodou a utahování   kohoutku, uklízení věcí do   skříně, příprava kávy   atp.

Celková až surreálná   atmosféra, snaha pracovat se   symboly, vynikající záběry   kamery, šerosvitné   nasvícení jako na starých   obrazech, dramatická gesta a   pózy, málomluvnost. Filmy z   třicátých let minulého   století mám rád, třebaže   mají celou řadu technických   nedostatků. Tyto však více   než vyrovnává jejich   původnost a neokoukanost.   Škoda že si film obecně   tento směr neudržel a   sklouzl do dnešní tovární   výroby podle jedné   "zaručené"   šablony, podle jednoho   schematického klišé.

Vcelku odvážné na dobu vzniku...
...přiznávám, že se mi   tento film nijak zvlášť   nelíbil, ale nemohu mu   upřít určitou   "modernost" a   otevřenost v partnerských   vzplanutích, i co se týče   prostředí, kde se   odehrává. Na rok svého   vzniku byl opravdu poměrně   "odvážný".   Jiřina Šejbalová již tehdy   měla svůj přirozený šarm   a svádivost, byla bezesporu   krásnou ženou s hlubokým   charisma. Zapomenutá Magda   Maděrová představovala   její skromnější protipól.   Děj je příliš unylý,   nezáživný, ale i tak   předpokládám, že ve své   době se jednalo o film hodně   nepřístupný:-)))