Ve stínu Beethovena

Tady forma výrazně převažuje nad obsahem, ale   celé je to vesměs přikryto milosrdnou tmou,   takže toho není moc vidět. Jediné, co je tu   opravdu dobré, je hudba, ta ovšem není   zásluhou tvůrců filmu, žeano.

Taková smyšlenost dle fantazií filmařů
Vážnou hudbu sice poslouchám, i tu   Beethovenovu, ale abych se přiznala, moc   informací o jeho životě neznám a už vůbec ne   o jeho hudebních dílech. Vím jen, že měl   velmi velmi komplikovanou povahu, nebylo s ním   lehké vycházet /asi takový povahový rys   géniů/ a proto si proti sobě za jeho života   stačil poštvat většinu lidí. Ale také neměl   moc lehký život /soukromý ani na milostném   poli/, jak už to u těchto velmi nadaných lidí   už tak bývá. Vcelku mu není co závidět, krom   toho talentu a toho, že jeho díla a osobnost se   oslavují dodnes. Co se týče samotného filmu,   jak už tu kdosi psal, jako takový   ,,bulvární" materiál je to myslím dost   dobré. Se skutečností to nemá skoro nic   společného, snad jen krom té Beethovenovi   hudby, která filmem zní o sto šest /alespoň ta   to zachraňuje/. Interiéry i exteriéry včetně   kamery a herectví pana Eda Harrise se mi vcelku   líbily, ostatní herci nic moc.. Diane Kruger je   typická emoce postrádající Němka, která   neumí dát do herectví nic jiného než unylost,   chlad a velkou sebekontrolu. Chybí jí naprosto   spontánost a vnitřní nadšení, přesně jak to   vyčítal Anně sám velký Beethoven přímo ve   filmu..:-D Diane bych si tak dovedla představit   jako svázanou sucharskou paní účetní s   brýlemi na nose, která si úzkostlivě hlídá   ty svoje čísla.:-) Vadila mi ve filmu velká   vulgarita, to jsem opravdu zírala. Když všechny   ty nedostatky přehlédnu a řeknu si ,,je to   taková bulvární smyšlenina", můžu tento   film ohodnotit známkou 7/10 a možná se na něj   příště ještě někdy podívám, hlavně   kvůli Beethovenově hudbě, samozřejmě. :-)

Ještě jsem neviděl životopisný film, který   by splňoval mé představy a podrobně nabyté   vědomosti o nějakém velikánovi dějin. Tyto   naprosto vylhané, ano dokonce sprosté,   vulgární a nic než bulvární tzv.   "životopisné" filmy o   nejvýznačnějších geniálních osobnostech z   dějin umění by snad měly být soudní cestou   trestány, když už nemají sami tvůrci tolik   studu, cti a svědomí ve svých zhýralých   tělech, aby se jich nedopouštěli a   nezesměšňovali tak nejen sebe (copak o to), ale   hlavně velikého Beethovena! Škoda, že už se,   chudák, nemůže sám bránit! (Proto to dělám   za něj alespoň Já.) Při panující všeobecné   intelektuální lenosti hluboce lituji a opovrhuji   každým, kdo si udělá o Beethovenovi první   nebo poslední představu z nějakého blbého   amerického šmejdu jako je tento. Můžeme vůbec   mluvit o štěstí, když si Ludwiga van   Beethovena nebudou plést se psem bernardýnem z   jiného filmu, leč stejného jména, že?

více než zajímavý je filmový opus a. holland   s názvem ve stínu beethovena, který si klade za   cíl zobrazit okolnosti vzniku 9. symfonie s   podtitulem óda na radost. nakolik se autorský   tým řídil skutečnými fakty a nakolik je i   skutečná přítomnost přepisovatelky a.   holzové, ať již v čase seznámení s   beethovenem nebo v době slavnostní světové   premíéry jeho poslední symfonie, ponechme   muzikologům i jiným odborníkům či historikům   a soustřeďme se na film jako na celek. ve stínu   beethovena nepostrádá správný rytmus, napětí   i atmosféru let, má zcela netradiční vedení   kamery v krizových situacích při výměnách   názorů mezi ústředními hrdiny a nepostrádá   ani důmyslně vystavěné dialogy. to vše ve   spojení s geniální hudbou maestra l. van   beethovena činí z filmu z celkového hlediska   zcela výjimečné dílo. koprodukční film ve   stínu beethovena se tak může zařadit mezi   nejvrcholovější díla světové kinematografie   a i když se nakonec do hvězdných výšin   nedostal, zůstal těsně před jejich branami. ve   stínu beethovena lze vřele doporučit všem   hudebním fanouškům i beethovenovým   obdivovatelům stejně jako těm, kteří se   zabývají světovým filmem.