Ze soboty na neděli

Jaroslav Gradwohl - role neurčena
Jaroslav Gradwohl - role neurčena: to je ten   klaun, co zpíval: Teď ještě ne, až za   chvilku. On působil v Osvobozeném, on je ten   třetí strážník v písničce V+W Tři   Strážníci. Měl chatu na Ztracence, L.H. Struna   tam také jezdil, náruživý rybář.

Toto je snad první zvukový film režiséra   Gustava Machatého. Drama o seznámení dvou lidí   – chudé písařky a chudého sazeče. Vyjít si   do společnosti rozhodnou dvě mladé dívčiny   – písařky – skvěle vytvořené herečkami   Jiřinou Šejbalovou a Magdou Maděrovou.
O   Magdě Maděrové se příliš neví. Výraznou   roli vytvořila zde a pak se na plátno vrátila   ke konci padesátých let a spíše vytvářela   drobné role žen z lidu.
V té společnosti si   písařky vyrazí na předem domluvené rande.   Písařka Nany (Jiřina Šejbalová) je trochu   otrkaná a už má nějaká ta dobrodružství za   sebou. Jiný kafe je písařka Mary. Nesmělé a   nepolíbené to děvče. Plaché. Večery spíše   tráví doma a najednou je vytažena kamsi ven. To   rande nedopadne z počátku úplně nejlíp. Ale!   Mary potká Karla Bendu (Ladislav Struna). Ani   nevím, jak to ten chlap dokázal, ale dokázal   Mary k sobě dostat domu. On je také takový ten   zkušenostmi z partnerských vztahů ušetřený   muž. Mary u něj stráví noc. Pak dojde k   jednomu nedorozumění, malém justičnímu omylu,   pokusu o sebevraždu a šťastnému konci. Ten   film zas tak dlouhý není, aby se toho stihlo   více. Příběh Ze soboty na neděli nepovažuji   za klasickou červenou knihovnu či   prvorepublikový cajdáček. V tom filmu je přeci   jenom něco víc. Asi ta realita prostředí.
U   tohoto filmu jsem ocenil prvek, který v době   počátku třicátých let byl neobvyklý. Jím je   práce kamery, která snímala i detaily lidské   činnosti. Jako je mytí rukou pod tekoucí vodou   a utahování kohoutku, uklízení věcí do   skříně, příprava kávy atp.

Celková až surreálná atmosféra, snaha   pracovat se symboly, vynikající záběry kamery,   šerosvitné nasvícení jako na starých   obrazech, dramatická gesta a pózy,   málomluvnost. Filmy z třicátých let minulého   století mám rád, třebaže mají celou řadu   technických nedostatků. Tyto však více než   vyrovnává jejich původnost a neokoukanost.   Škoda že si film obecně tento směr neudržel a   sklouzl do dnešní tovární výroby podle jedné   "zaručené" šablony, podle jednoho   schematického klišé.

Vcelku odvážné na dobu vzniku...
...přiznávám, že se mi tento film nijak   zvlášť nelíbil, ale nemohu mu upřít určitou   "modernost" a otevřenost v   partnerských vzplanutích, i co se týče   prostředí, kde se odehrává. Na rok svého   vzniku byl opravdu poměrně   "odvážný". Jiřina Šejbalová již   tehdy měla svůj přirozený šarm a svádivost,   byla bezesporu krásnou ženou s hlubokým   charisma. Zapomenutá Magda Maděrová   představovala její skromnější protipól. Děj   je příliš unylý, nezáživný, ale i tak   předpokládám, že ve své době se jednalo o   film hodně nepřístupný:-)))