Velká červená jednička

Velmi podceňovaný válečný   film, který svoji sílu   ukázal až ve své vydané   prodloužené verzi. Po celý   příběh se řeší jedna   zásadní v podstatě   filozofická věc. Voják   nepřítele vraždí nebo   zabijí? Je tu jeden takový,   který se s tím nějak   nemůže smířit, ale to jen   do chvíle, dokud v   Československu po osvobození   koncentračního tábora   nespatří obsah kotlů. Do   té doby je tu pro diváka   scén poukazujících na   rozdíl více než dost. Jen   to správně uchopit.   Příběh sleduje jednotku   označenou červenou   jedničkou postupující   frontou ze Severní Afriky   přes Itálii, Francii,   Německa až do   Československa. Ukazuje   válečný realismus v celé   své absurdnosti a nahotě.   Příběh jako celek by se   mohl vlastně zdát jako   povídkový. Každý příběh   z určité země či z   určitého bojiště. Svým   zpracováním se jedná zcela   o odlišný protiválečný   film, než na jaký jsme   zvyklí. Tady nejde o ohromné   válečné scény, ale   poukazuje se na zamyšlení se   nad celou takovouto   problematikou. Postava   seržanta v podání Lee   Marvina k tomu velmi   napomáhá. A takových filmů   je rapidně málo.

Na filmu si já právě cením   to, že nelíčí velké   válečné operace a   ofenzívy, ale zaměřuje se   na jednu malou jednotku   odstřelovačů. Ta prochází   válkou během různých   válečných operací a divák   může sledovat psychologii   postav, která se mění.   Proto oželím velkolepé   válečné scény a věnuju se   hereckému umění Lee Marvina   a umění zkušeného   režiséra Samuela Fullera.

Určitá epizodičnost dělá   z filmu cosi jako skládačku   několika na sobě   nezávislých bojových scén,   ale v celku se jedná o   přijemnou ukázku válečné   drsnosti s místem pro cit a   lidskost. Mnozí diváci ji   však budou muset poněkud   déle hledat.

Válečné putování pěti   vojáků přes evropské země   během druhé světové.Dobré   herecké výkony v čele s   L.Marvinem.Válečné scény s   dobrými efekty a sem tam   padne i dobrá hláška.A na   konec jejich válčení   skončí v Česku.Určitě   jeden z těch lepších   válečných snímků.

Zas jeden o tom, jak nám ti   Američani vyhráli druhou   světovou... Lehce   nadprůměrný film, který   nedosahuje kvality Na   západní frontě klid   Delberta Manna z roku 1979,   ale naštěstí není tak   děsně americky vlastenecký   jako třeba vojín Ryan. Jsou   tu krom toho zcela   originální scény, ať už   likvidace Němců v ústavu   pro mentálně postižené   nebo dokonce porod v tanku -   to by člověk neřek, co je v   Tygrovi místa a na co   všechno se nedají použít   prezervativy :) Stojí za   podívání, ale myslím, že   stačí jednou.

Dávám 40% a to ze slušnosti   k válečným filmům.Jinak   špatně téměř   vše-dialogy,scény,děj,prost   ě né moc reálné,chvílemi   nezajímavé a ty moudra a   namachrovaný řeči,viděl   jsem tento film vícekrát a   tenkrát my vadil méně.Znovu   již né!!

Jsem fanoušek válečných   filmů, ale tento stačí   vidět jednou.
Těžko   říct, co si o něm mám   myslet.Připadalo mi to   takové moc   "lehké".Všechno   jim až moc dobře   vycházelo.Snad jen ten konec   se mi celkem líbil.Už se k   tomu vracet nebudu.