Uvnitř tančím

Já jsem asi hrozný citlivka,   ale už jsem zase měl slzy v   očích, nemůžu si pomoci   ale když je ve filmu jen   krapánek smutku vždy mě to   dojme:-D…Je to krásný ale   zároveň smutný film o dvou   vozíčkářích se kterými   se život nemazlil, ale i   přes svoje postižení si   dokáží užít každé   chvíle…Je to velmi   emocionálně vypjatý   příběh který stojí na   bravurním výkonu dvou   hlavních herců, oba   dokázali zahrát jak na   nostalgickou strunu tak i na   velmi zábavnou…Uvnitř   tančím se nesnaží   šokovat, ani citově   nevydírá…Zkrátka a   dobře, podařilo se mu   vyhnout všem neduhům, které   by spousta tvůrců v   souvislostí s tématem   postižených využila k   donucení k   slzám…Zapomeňte na   "on je mrzák, litujte   ho", celým filmem se   spíš nese něco ve stylu   "on je mrzák, kdo z vás   mu sahá alespoň po   kotníky?"…Když tento   film do koukáte začnete si   vážit sami sebe a budete   děkovat bohu že jste   normální, vždyť oni mají   větší radost ze života   než normální zdravý   lidé…Jsem rád že jsem   tento film viděl, a ač to   nemám rád a odsuzuji to, tak   tenhle film ze srdce   doporučuji!

Rory je živel, který   rozčeří stojaté vody nejen   ústavu, ale především   vtrhne do odevzdaného   přežívání Michaela. Jeden   ač je celkově ochrnutý (až   na dva prsty pravé ruky) se   nechce vzdát normálního   života a ten druhý ( po   mozkové mrtvici) ani   netuší, že je i svět mimo   ústav. Příběh dvou   rozdílných kluků, kteří   by se bez svých handicapů   pravděpodobně nikdy   nepotkali a kdyby potkali…   nerozuměli by si. Ale teď si   vymohli šanci společně se   pokusit o určitou   soběstačnost. „ Inside   I´m Dancing“ není film o   smutném údělu   postižených, je to o touze   žít se všemi úskalími co   to obnáší. A je jich mnohem   víc než si my - co pro nás   není problém ustrojit se,   vyčistit si zuby a třeba jen   promluvit tak aby nám někdo   rozuměl ( nemyslím tím -   chápal nás) dokážeme   představit.

...
Vynikající film o   přátelství, kompromisech,   lásce, odevzdanosti, radosti   ze života, bojovnosti a   životě samotném. Po   shlédnutí filmu byste měli   rádi hlavní hrdiny za   přátele, protože jejich   život, ač jsou oba   uvěznění na vozíčku je   všechno, jen né nudný!   Skvělé herecké výkony obou   představitelů!!

Inside I'm Dancing
Tenhle humorně laděný i   když dramatický snímek   není potřeba nějak   rozvádět, protože to   nejzásadnější zde už bylo   řečeno. Příběh o   přátelství mezi dvěma   mladíky, kteří jsou na   vozíku. James McAvoy zde   opět ukazuje, že mu není   žádný žánr cizí a   nejlepší na tom je, že mu   to skutečně jde a jeho   výkony mu prostě věříte a   zde tomu není jinak. Musím   souhlasit, že tenhle film   není o problematice   vozíčkářů, ale o tom, že   by člověk měl užívat   života bez ohledu na to, co   mu život přichystal.   Zdrařilý snímek na který   jen tak nezapomenu.

Zábavný film na citlivé   téma. Poukázání na to, že   v podstatě v jakémkoli   nepříznivém osudu lze žít   a užívat si maličkostí až   do posledního dechu. Ať už   pokorným, či neotřelým a   drzým způsobem 8-)

Uvnitř tančím
Rozjezd má film vskutku   bravurní. Rory zde hláškuje   jako o život a hlavní   hrdinové se dostávají do   zajímavých komických   situací, takže si vás   příběh dokáže rychle   získat a pohltit. To vše až   do okamžiku, kdy do děje   vstupuje ženská hrdinka. Ne   že by se na ni nedalo dívat,   ale celý příběh trochu   ztrácí dech a tempo. To   však nemění nic na tom, že   se jedná o dosti působivý   film, který je jak vážný,   tak i dostatečně humorný.   Další věc je ta, že herci   byli přesvědčiví a   celkově je to kvalitně   zahrané.

Milý,humorný a citlivý   film,kde postižení na   invalidních vozičcích mají   také smysl pro srandu a   živelnou rebelii.
To   nejdůležitější v   komentáři napsala Faye.Já   jen doplním,že je to trochu   podobný styl filmu jako   třeba 50/50 nebo   Intouchables.

Film o postižených - pozitivní a plný energie
Film o vozíčkářích,   upoutaných nejen na   pojízdném křesle, ale i v   životě. Místo: Domov pro   invalidy Carrigmore. Nové   světlo i život do tohoto   oceánu beznaděje vnese nový   příchozí - rebel Rory   O'Shea. Velmi brzy se   sblíží s 24 letým   Michaelem s mozkovým   ochrnutím, který v domově   pro invalidy žije svůj   stereotyp už po mnoho let.   Má problém, aby jeho   nesouvislé artikulaci   kdokoliv porozuměl. Ne tak   Rory. Stává se Michaelovi   nejen tlumočníkem, ale i   blízkým přítelem - a také   ho dokáže inspirovat svou   rebelií, především vůči   omezenému světu, v kterém   jako postižení   přežívají. .. K revoluci i   revoltě díky Rorymu po čase   dojde - přes všechna   omezení, zákazy,   legislativní problémy. I   hendikepovaní přece mají   nárok na svobodu a na   štěstí.
Citlivě   udělaný snímek o mladých   mužích plných života   upoutaných na invalidní   vozíky - bez sentimentu, bez   patosu, s humorem,   přátelstvím, láskou .. a s   nadějí.

Nemám moc rád   plnoplánované útoky na   city, což by se možná v   příběhu o přátelství   dvou vozíčkářů dalo   očekávat. Naštěstí tenhle   film do této kategorie   nepatří, je to opravdu jen   silný příběh. Vynikající   byli oba představitelé   hlavních rolí, jak Steven   Robertson, tak především   James McAvoy, kterému prostě   nemůžete nefandit, i když   je to tak trochu spratek.

I když by se na první pohled   mohlo zdát, že se bude   jednat o depresivně laděné   drama o postižených lidech,   kteří nemají mnoho chutí   do života ale ve skutečnosti   je celkové vyznění filmu   poměrně optimistické. Celý   příběh je hlavně o   přátelství dvou hlavních   hrdinů a o lásce, kterou   jeden z nich pozná. Herci   jsou výborní a dokážou si   získat divákovi sympatie, i   když jsou oba na vozíku a   jeden z nich nedokáže   mluvit. Je toho málo co by se   dalo filmu vytknout ale i   když se jedná o výbornou   podívanou na plný počet to   není.