Úsměvy smutných mužů

phs
moc se mi to libilo, perfektne   vystihnuta sila zavislosti a i   dobra rada, jak na to...hlavni   hrdina jako vzdy   charismaticky, jen si myslim,   ze ve skutecnosti by mel byt   fyzicky mnohem mene zachovaly   a "hezky"

ALKAČ
Film o alkoholicich, priznam   se knihu jsem necetl, ale film   je masakr. To jak je to podany   a zahrany, mno klobouk dolu

Povedený film o jednom   známém alkoholikovi.   Poměrně dobře vykreslené   prostředí léčebny i když   pravidla i terapii vzali   trochu z rychlíku a   soustředili se na postavy   pacientů tak na představu   veřejnosti o léčebně to   stačí. A také to, že   recidiva je běžná věc a   hepyendy to nekončí.
Švehlik je dobrý I když   i ožralý vypadá furt hezky.

Prázdnota a samota, to je to,   co ve mně po shlédnutí   úsměvů smutný mužů   rezonuje nejvíc. Nevím, zda   to byl záměr či ne, ale je   tomu tak.
A nemohu si   pomoct, ale Švehlík mi na   roli alkoholika přišel málo   sešlej a sebelítostivej   (dvě nejvýraznější   charakteristiky alkoholiků).   A moc nerozumím obsazení   Babčákové. A přítelkyně   mě přemluvila, že se tu   nemám rýpat v tom, jak   zkreslená byla terapeutická   práce. Takže vše.:)

Úsměvy smutných mužů si   patrně zasloužili ještě   více diváků, protože k nim   tvůrci evidentně   přistoupili s velkým   zápalem pro věc … Tedy   snad ne v tom smyslu, že by   sami začali chlastat, ale   naopak že chtěli na to   chlastání nabídnout   střídmý a střízlivý   pohled. Za sebe musím dodat,   že hodnocení ubírá i fakt,   že tak jako u projektů typu   Beautiful Boy, ani tady je   nikdo k tomu chlastu nenutil.   Na základě problémů – tu   pádnějších, tu   malichernějších – se pro   něj sami rozhodli, což je   pro mě ukázka slabé   psychické odolnosti. A k   takovým mužským postavám,   na rozdíl od těch ženských   (protože se říká něžné   pohlaví), si složitě   nacházím nějaký bližší   vztah.

Moderní Dobří holubi s   alkáčem, který jako by   vypadl ze žurnálu. Trochu   zkratkovité, trochu z   rychlíku, do hloubky se moc   nešlo, oceňuji, že byla   ukázána i recidiva a   špatné konce. Souhlas s   komentářem Venom_TomHardy,   také nenacházím moc soucitu   s lidmi, kteří řešení   hledají na dně lahve. O to   víc nacházím pochopení pro   Špetlíkovou, i když   promluvila jen dvě věty.

Dobrý film o osudu   alkoholika. Dá se to porovnat   s Menšíkem v Dobrých   holubech a Ikarovu pádu.   David Švehlík to zvládl   zahrát velmi dobře a ve   spolupráci s Jaroslavem   Duškem vzniklo zajímavé   dílko.

Celkem
zajímavý snímek o tom, kam   až člověk může   padnout...Solidně   natočeno,solidní herecké   výkony,donutí k   zamyšlení.Lepší průměr

Ohodnotím ze dvou hledisek -   obsahově mi to moc neřeklo a   nevím, jestli by to řeklo   něco alkoholikům, ale   uznávám, že pro   nealkoholiky to může být   užitečná ukázka. Po   formální stránce - hraný   téměř polodokument byl   zajímavý, forma odpovídala   obsahu, ale vlastně mě   ničím nepřekvapila ani   nenadchla.

PROCESOR!
Tak pro mě hodně velký   zklamání. Myslel sem, že to   bude něco na způsob Kobry a   užovky, ale tohle bylo   prostě nudný. Ve státě,   kde chlastá každej druhej,   nic zásadního a   převratnýho nenabízí.   Pobyt v léčebně je třeba   ve filmu Kanárek celkem   drsně vykreslený, tady je to   takový fádní, nic se   neděje. A neděje se ani mimo   léčebnu. Už sem asi   otupělý…

O princi Jasoňovi z protialkoholické léčebny
V mé sociální bublině jsem   na tento film zaznamenal   kladné ohlasy, tedy jsem si   jeho shlédnutí dopřál,   přestože jsem k němu měl   skeptický postoj. Totiž od   autora námětu a scénáře   Josefa Formánka jsem četl   dvě knihy. Na tu první,   (Prsatý muž a zloděj   příběhů), jsem se, po   přečtení efektní ukázky,   vrhl dost natěšeně a velice   mě zklamala. Tu druhou jsem   ani nedočetl. Smutně   úsměvný film jsem tedy   nakonec dokoukal, ale byla to   úleva, když mé oko   popatřilo na závěrečné   titulky. Upřimně, byla to   tak ukrutná nuda… Filmu s   alkoholickou tématikou a z   protialkoholní léčebny bylo   natočeno mnoho a odpověď na   otázku, v čem byl tento   jiný, zajímavější, či   snad originální, je velmi   jednoduchá: v ničem. Je to   film se sníženou mírou   uvěřitelnosti. Hlavní   hrdina v podání Davida   Švehlíka prochází   protialkoholní léčebnou,   jako navoněný metrosexuál   – princ Jasoň, byť se tedy   jednou pomočí v posteli. To   už zajímavější jsou   některé vedlejší postavy a   herecké výkony v nich,   (Jiří Maryško, Jaroslav   Dušek, Rosťa Novák).   Popravdě, ty byly důvodem,   proč se mi povedlo film   dokoukat. Každopádně, pokud   je tedy film natočen podle   skutečného příběhu, tak   po jeho závěrečném   "gerojickém" happy   endu, přeju Josefu F., aby mu   to vydrželo a napsal ještě   mnoho úspěšných,   narcistně egoušských knih.   Já už se ale na jejich   zfilmované verze, nejspíš   koukat nebudu…

Jaképak úsměvy? Tohle   nebyla komedie. Nevím co to   bylo, ale rozhodně to byl   nejslabší a nejhorší film   na toto téma. Tu dvacítku   má také za to, že jsem to   vydržel až do konce bez   rychloposunu. Nezaujalo to   prostě vůbec ničím, snad   jen malililinko okrajově.