Stříbrný vítr

Filmová adaptace slavného   románu Fráni Šrámka. Asi   nikdo by v té době tuhle   látku nedokázal zfilmovat   lépe než právě Václav   Krška a myslím, že i   samotnému Šrámkovi by se to   asi líbilo. I herecky je to   dobré (tedy většinou) a   povedla se i výprava. Já si   ale na tenhle žánr vůbec   nepotrpím a tak dokážu   ocenit jen něco a něco mi   přijde tak nějak..... Ale   věřím, že spoustě lidí   se to i po skoro 70 letech   bude líbit - a proč ne.   Filmařina je to určitě   dobrá.

Film by v roce 2019 nešel   natočit. Je silně lirycký,   o ničem. Jeho děj lze   zkrátit pod 15 minut. K   dovršení nezajímavosti   filmu chybí již jen dialogy   ve verších. Ale chápu, že   v době vzniku mohl mít   úspěch ...teď už je spíš   k smíchu.

Velice, dobrý působivý film   s Cupákem a Rybářovou, na   který se čas od času   podívám. Jako kluk jsem byl   do Jany Rybářové dětsky   zamilován, byla to v 50.   letech nejhezčí kočka, než   ovšem přišla Jana   Brejchová. Rybářová při   natáčení dvou filmů v   Bulharsku se zamilovala do   mnoho let staršího pěvce, a   když poznala, že se   nerozvede, spáchala   sebevraždu. Má malý   hrobeček nalevo Olšanského   hřbitova...

Některé české filmy   nevznikaly za příznivých   podmínek, tohle je jeden z   nich. Přes technické i   omezující dobové podmínky,   vzniklo vzácné dílo, které   by mělo být chráněno i   jako poklad čské kultury.

Na můj vkus dost naivní a   přehnaně patetické. Ovšem   E. Cupák v roli kluka,   zmateného diktátem   prudérní doby i svojí   pubertou naprosto perfektní -   "V Boha nevěřím a   ženská mě už   dostala..." Kdo z nás   něco takového kdysi   nezažil?

Zub času hlodá. Forma, ač   úžasná, se již přežila a   místy působí naivně.   Obsahově nadčasové - rozpor   mezi touhami mládí a   skutečným životem   dospělých. Obdivuji   dokonalé nasvětlení scén,   dialogy, celkovou buřičskou   atmosféru. Profesorský sbor   je vykreslen obzvlášť   odpudivě a přesně   odpovídá dětskému pohledu.

Po všech stránkách   mistrovské umělecké dílo,   plné vznětu, poetiky a   lyriky, které do určité   míry překonává i samu   literární předlohu.   Režisér neměl totiž k   dispozici jen slovo a   obrazotvornost, jako básník,   ale i obraz a hudbu. Už jen   nasvícení interiérů je   báseň jako od vlámského   mistra šerosvitů. Proč se   dnes už takovéto filmy   nedělají, proč nevznikají   a proč už nikdy nevzniknou?   Nemáme už ani typ takového   extatického herectví, jaký   s nadšením obdivujeme ve   Stříbrném větru. Buď je   chyba v dnešních lidech,   anebo je to ta   nejvýmluvnější obžaloba   doby, která nepřeje   takovýmto filmovým básním   a která nemá pro ně   pochopení, protože se v   poezii nemůže zrcadlit -   tedy zase zpátky chyba lidí,   kteří tuto dobu stvořili. V   době prvního uvedení   Stříbrného větru do kin   přišly na něj tři milióny   diváků. Kolik by to bylo asi   dnes?
Výborní jsou   všichni herci. Např. na   projevu Jany Rybářové hned   vidíte nejen její až   sebevražedně citlivou duši,   již zraní a zahubí i   zdánlivá maličkost, ale i   její nesmírný herecký   talent, kromě její tělesné   krásy, kterou podle   svědectví pamětníků   obdivovali všichni tehdejší   mladí mužové.

Film jsem poprvé viděl když   mi bylo 15 let.Hudba Jiřího   Srnky nejokuzlující imprese   začátku 20.století,její   lyricko-poetický cit,hraje   tak citlivě na strunu duše a   přesně vystihuje stříbrný   vítr-naději mladých lidí   kteří se nechavají unášet   přírodnímy barvamy a   světli které rozehravají v   pubescentech ztaženýma   puritánským   katechismem,který je sám   amorální,touhu po svobodě   symbolem je motyl.Dej te nám   křídla mooto celého   filmu,který kritizuje svět   dospělích zatížený   materialismem,mamonem,karieris   ty či vojenským   životem.Ratkin-Eduard Cupák   na mě udělal velký   dojem,byl hlasatelem toho co   toužil vyjadřit režiser   Krška a celá generace co v   buržoázní době nemohla e   vyjádřit tak kriticky.Krška   použil město Písek jako   své rodiště které bylo   rodištěm i Jiřího   Srnky.Film je plný   defetizmu,anrchie a   buřičské zpurnosti na dobu   v které byl točen až   příliš otevřený jak   lásce tak sexu,taky že byl   zakazaný soudružkamy z   kulturních vedení.Ratkin na   konci filmu jako 17 lety   přichází o panictví s   prostitutkou,nenalezne lásku   mezi dívkami,jen ve svých   veršech jí poznavá jako   sám sebe.Myslím že tvurci   filmu režiser či   představitel Ratkina,chtěli   jít dál,vyjadřit lásku   kterou se pojmenovat netroufá   když odpovím Wildeovskou   odpovědí.