Sny o Zambezi

Dramatizace příběhu o   jednom velkém snu.   Cestovatelském snu po   stopách cestovatele Emila   Holuba. Nepřízeň osudu   však zapříčiní, že se   vše zhatí. Ale proč se toho   vzdávat. Sen je sen a tak se   za jeho splněním půjde za   každou cenu. A neexistuje   překážka, která by se   nedala překonat. V tomto   snímku výborně exceluje   Oldřich Kaiser. Byla to doba,   kdy kromě humorných   skopičin ještě hrál ve   filmech dramatické role a   poměrně dobře.   Nepochopitelně zapomenutý   snímek, který není zase až   tak špatný, jak by se mohlo   zdát. Má švih, tudíž se   netáhne a svým způsobem i   zaujme. Jistého   moralizování se nevyhnul,   ale to bylo za socialismu   takovým poctivým pravidlem,   takže jinak to ani nešlo.   Rozhodně neuráží a   troufám si tvrdit, že se mu   nevyrovnají mnohé snímky ze   současnosti.

průměrný snímek ze   začátku 80 let,zajímavý   pouze účastí několika   známých tehdy ještě hodně   mladých herců a tehdy velmi   populárního moderátora   auto-moto-revue Jana Slepičky

Tohle asi mělo být drama ale   působí to spiš moralisticky   než dramaticky. Karel   Štorkán napsal scénář   podle vlastní novely a   přestože ve filmu hraje v   hlavních i vedlejších   rolích hromada známých (a   prokazatelně dobrých) herců   na výsledku se to nijak   neprojevuje. I přes solidně   vedenou kameru a snahu   Svatopluka Skopala, Oldřicha   Kaisera, Karoliny   Slunéčkové, Oty Sklečky a   dalších je to sotva   průměrný film, na který   člověk koukne a už si na   něj nikdy nevzpomene.

Snadno zapomenutelný   podprůměrný film, který   nezachránili ani kvalitní   herci Oldřich Kaiser a   Svatopluk Skopal.

Nic pro mne. Auta jsou mi   ukradená a jakékoli závody   s nimi považuji za pitomost.   Závodník zde také ukázal   svou inteligenci, když   vyměnil dům za plechovku na   kolech. Blb no. Ale musím   přiznat, že jsem   nepřetáčel a film dokoukal   až do konce, takže mu   dvacítku, nonens volens dát   musím.