Sardinky, aneb život jedné rodinky [TV film]

Ivo Paukert byl spíš   specialista na zábavné   pořady ale tahle lehce   satirická komedie z pera   Haliny Pawlowské se mu   povedla. Pro tehdy dost   ožehavé téma krkolomných   řešení otázky bydlení   (starší ročníky si jistě   vzpomenou na družstevní   svépomocnou výstavbu,   bytové pořadníky závislé   na bodování a beznadějné   docházení na bytový odbor   NV) si vybral velmi   reprezentativní hereckou   sestavu a odměnou mu byl   hotový gejzír vynikajících   výkonů, kterému vévodili   Jan Kanyza a Pavel   Trávníček v rolích párku   gayů. I když tohle dílko   už ztratilo svůj satirický   osten jako dobrá oddechovka   funguje pořád.

No potěš.
Sociální parodie? Těžko.   Komedie? Ještě méně.   Nemohu si pomoci, tenhle druh   "humoru" mi   absolutně nesedí. Znovu a   znovu žasnu nad jakousi   zvrácenou sebemrskačskou   touhou různých autorů,   cíleně generovat bahno   společensky zasmrádlých   klišé a pak se v nich s   gustem rochnit. Čemu se má   jako divák smát? Tomu, že   mu chování postav připadá   střelenější a trapnější   než jeho všední život?   Tomu říkám výhra. Ale   hlavně že se (slovy hrdinky)   máme všichni rádi.   Kyselejší hlášku už snad   na závěr zvolit nešlo...

Komediální příběh o   soužití dvou rodinných   generací v jednom malém   bytě. Scénář napsala   Halina Pawlowská a je to   poznat, její humor mě moc   blízký není. Ale film je   vtipný hlavně díky   "tatíčkovi"   Rudlovi Hrušínskému a   zaboduje i dvojice   "teplých" hochů   Jan Kanyza a Petr   Trávníček.

Vzkvétající normalizace a   vehementní shánění   potřebného bytu. Kdo si to   dnes v době honosných   hypoték umí představit.   Příběh je odvyprávěn s   určitou nadsázkou, kritikou   doby a lehkým humorem. Na   tomto televizním snímku je   příznačný hlavně fakt,   že to nesklouzává do   divokého komediálního   žánru, ale zhola cíleně   poukazuje na problém mnohých   mladých lidí a rodin své   doby. Charaktery všech postav   jsou příznačné, což budí   nemalí respekt k předloze.   Halina Pawlowská to popsala   opravdu velmi dobře. Z   hereckých představitelů tu   nádherně vyčnívá   úžasný Rudolf Hrušínský.   Kudy chodí, tudy hláškuje a   tak vážný problém celého   děje značně odlehčuje   humorem a herectvím sobě   vlastním. Tento člověk je   po herecké stránce   skutečně nenahraditelný. Na   televizních obrazovkách je   tento snímek vidět velice   zřídka a je to škoda.

Překvapivě výživná   legrace z doby neveselého   shánění bytu mladou   dvojicí během socialismu.   Ani si nevzpomínám, že bych   tenkrát v 80. letech tento   film viděl, zřejmě jej   soudruzi moc nevysílali,   protože ta absurdita byla až   moc skutečná. Ke konci   komedii trochu dochází dech,   ale i tak stojí za to.

Myslela jsem si, že napíšu   komentář, ale Angelika 1964,   ho napsala za mě, mohla bych   do písmene podepsat.
Navíc mě bavilo sledovat   unifikované vybavení bytů -   umakartové jádro, linoleum,   umělohmotná kuchyňská   linka:-) Z dnešního pohledu   komedie sama o sobě.
Dneska by si pořídili   barák na hypotéku, spláceli   ho 20 let a nemuseli by běhat   po bytových odborech.

Já svůj standart snižovat nebudu a ty zpívej,Bobku
I po tolika letech velmi   vtipná komedie s   excelujícím básníkem   Rudolfem Hrušínským-   povzneseným bohémem,   krásně praštěnou první   dámou Dášou a tak trochu   ztrnulou ústřední dvojicí   I. Andrlovou s V. Dlouhým.   Také kratičká replika Marie   Rosůlkové byla skvostná,   ovšem nejvíc mě   bezkonkurenčně dostali dva   fešáci českého filmu-   mužný Kanyza (v úžasném   županu) a princ Trávníček   v rolích okouzlujících   gayů. Škoda, že tuto   opravdu nestárnoucí a   inteligentními hláškami   prošpikovanou legraci   nedávají ob dva roky třeba   místo Kameňáků (nic proti   Z. Troškovi).

Nenáročná televizní komedie...
...u níž je docela milé si   ji jednou za čas   připomenout. Hlavní   zápletka natísněných   generací v jednom bytečku   snad ani není tolik   zajímavá, ovšem dialogy a   vtip dělají toto televizní   dílko dobře koukatelné. Za   nejúsměvnější postavu   považuji   "tatíčka" rodiny   ztvárněného velmi   sympaticky panem Hrušínským   nejstarším. Nádherná   figurka mající svůj   vlastní svět, své   básničky, vymýšlení   veršů, zcela oproštěná od   "zanedbatelných"   starostí, jako je např.   shánění většího   bytu:-)Říkám si, že někdy   umět se ponořit do   vlastního světa by možná   prospělo každému z nás:-)