Sannikovova země

„Ztracený svět“ od Arthura Conana Doyla,   „Cesta do středu země“ od Julese Verna a   „Sannikova země“ od Vladimira Obruceva mají   jedno společné. Dobrodružnou výpravu do   neznámých kout světa, o kterých se jen   myslelo, že existují. Tento sovětský snímek   si vzal na paškál Obruceva, a jak je možno   vidět, od těch dvou se skutečně liší pouze   místem onoho neznámého světa. Tentokrát je to   hluboko za polárním kruhem. V době uvedení,   kdy byla politicky zabráněna distribuce   takovýchto filmů ze západu, byl snímek   bezkonkurenčně úžasný a i v   československých kinech hojně navštěvovaný.   V dnešní době už je ten pohled přece jen   krapet jiný. Příběh je značně zkrácený a i   přes výhled přijatelné výpravy atmosféricky   málo dobrodružně napínavý a vůbec nějak   konfliktní. Pravěká zvířata, jako třeba   mamuti, jsou vynechána úplně. Těžko říct,   jestli úmyslně právě kvůli podobnosti výše   zmíněných příběhů a nebo kvůli rozpočtu.   Nejvíce paradoxní je napodobení   západoněmeckých mayovek či východoněmeckých   indiánek z Gojko Mitičem. Lidé v Sannikonově   zemi skutečně více připomínají indiány než   domorodce a onu zmíněnou německou tvorbu   připomenou scenérie s výhledem na jezero. Pro   děti a mládež je ale snímek vhodný, a to i   bez znalosti literární předlohy. Jen už v   dnešní rychlé době přece jen poněkud nudný.   Dramatizace, napětí, akce, a další věci   hodné dobrodružství tady aby divák pohledal.   „Člověče, člověče, proč nesedíš   doma.“ Pro filmové fanoušky snímek tedy už   jen spíše z historického filmového hlediska.   Doyle a Verne naopak budou i nadále   vyhledávaní. P. S. Lezení po venkovní zdi   kostela bez jištění od země až k věži se   zavázanýma očima se ale zase jen tak nevidí.

Zajímavý film
pro pány kluky bez rozdílu   věku, neb tajemno hledání ztracené země je   parádní dobrodružství.

/Mám doma knihu   Plutonie, od spisovatele Obručeva( knihu   ilustroval Z. Burian), a taky Sedmičky(časopis   ve kterém na zadní straně vycházel komiks   Cesta do Plutonie) - k tomuto mam svoji osobní   vzpomínku - pamatuji si jak jsem vždy dychtivě   utíkal pro nové vydání Sedmičky a jak jsem   hltal další dobrodružství party chlapů co se   vydaly do neznámé země - jejich setkání s   mamuty a jinými tvory pravěku...

Dnešní   děti a mládež je již zmlsaná, moc nečte. Ale   nemůžu samozřejmě všechny házet do jednoho   pytle - jsou jistě i tací co čtou, ale již   jich není tolik. Nicméně touha po   dobrodružství a objevování se jistě skrývá   i v srdcích dnešních kluků a mladých mužů.