Robinsonka

Dnes už je otázkou, zda   dnešní filmová veřejnost   přijme starosti mladé   dívky, která se po smrti   své matky stará o svého   otce. Dnes její problémy s   vařením, praním a dalšími   činnostmi spojenými s   vedením domácnosti určitě   bude připadat dnešním   divákům naivní. Ale taková   je už celá kniha   spisovatelky Marie Majerové.   A v té době můj idol   Jaroslava Obermayerová,   kterou jsem miloval od   Souhvězdí panny.

Lze s Curilem souhlasit,   protože je i v tomto snímku   kkus naivity a jednoduchosti.   Na druhé straně je filmové   zpracování Robinsonky z roku   1974 dobrým příkladem, že   režisér jakým jistě byl   Karel Kachyňa, respektoval   literární předlohu velmi   věrně a důsledně. Krom   toho Marie Majerová by asi   dnes celou Robinsonku   přepracovala do akčnější   podoby, aby to vyhovovalo   dnešním představám.

Smutný příběh o dívce "Robinzonce
Tenhle film je hodně smutný,   ale chvílemi se v něm   zaleskne střípek radosti a   humoru. Meziválečná léta   nebyla vůbec snadná,   žebráci v ulicích,   hospodářská krize, což   pocítil i tatínek   "robinzonky".   Dojemná je scéna, kdy se   robinzonka těší na výlet,   ale otec musí jet na štaci,   neboť každá koruna je   dobrá. Karel Kachyňa je pan   režisér, jeho filmy Kráva,   Městem chodí Mikuláš,   Fany, Smrt krásných srnců,   Duhová kulička a mnoho   jiných, jsou plné lidskosti   a tvůrčího filmového   řemesla v té nejryzejší a   nejlepší podobě. Nějaká   cesta v komentáři níže   píše cosi o děvčatech,   která v tomhle filmu   pobíhají v průsvitných   šatech po lese a koupají se   v řece a je jim vidět na   ňadra. Ani jsem se nevšiml,   že by jim byla vidět ňadra.   Hm asi sem se špatně díval,   nebo mi to nepřišlo   podstatné, ostatně na   dívčích ňadrech není nic   uchylného. Možná tím   chtěl Kachyňa vyádřit, že   hlavní hrdinka se blíží   věku dospívání a opouští   pomalu věk dětství do věku   dospělosti. Tenhle film není   o nahatých dívkách, ale o   velké dívčí tragédii, kdy   robinzonce zemře maminka a to   je ta nejhorší noční můra   dětí. Maminka je základ pro   šťastné dětství a   přístav kam se vrací i   dospělý.

V   tomhle filmu se spojily   výborní tvůrci i herci.   Mistr filmového vyprávění   Kachyňa a mistr filmové   hudby Liška, vzniklo dílo,   které je nesmírně   působivé, tklivé, lidské.   A vo tom to je

Chvílemi smutný příběh o   mladé dívce která si hraje   na Robinsona a zakrývá tím   smutek na smrt své   maminky,žije se svým tátou   a touží po věcech které si   nemůžou dovolit,jako třeba   kolo o kterém pořád sní.

Na tehdejší docela dobré   zpracování románu   M.Majerové i slušně   obsazené (P.Kostka,   J.Obermajerová a hlavní   dívčí role   M.Šafránková). Blaženě   zemřela maminka a veškerá   starost o rodinu zůstala na   ní. Lyrický film o   problémech, které současná   generace nezná - co byste v   současnosti nakoupili za 50   korun?

Krásné propojení poetiky   Karla Kachyni s hudebními   obrazy Zdeňka Lišky. Tohle u   nich vždy stoprocentně   fungovalo. Navíc debutující   Miloslava Šafránková,   jejíž hluboké tmavomodré   oči utáhnou celý film.

Úchylný Kachyňa
se nezapřel. Hned v jedné z   úvodních scén sebral všem   děvčatům podprsenky, nechal   je pobíhat po lese a vykoupat   v jezeře, takže se   okamžitě mohly přihlásit   do soutěže Miss mokré   tričko kategorie do 15-ti   let.