Přízračný svět

Výborný!
Tohle je opravdu přízračný   svět, lépe řečeno svět   přízraků, a ne skutečných   živých lidí. Svět, v   němž všichni znuděně a   jakoby automaticky   vykonávají cosi   nesmyslného, čemu říkají   "obyčejný život".   Všichni apaticky žerou   jakési nezdravé srágory,   stojí za pulty obchodů a   šťourají se tužkou v uchu,   ve video obchodě nemají   pojem o Fellinim a pletou si   ho s pornem, bluesový klasik   je nucen dělat předskokana   jakési ryčné kutálce,   umělecké snažení se   omezuje jen na bezduché   předvádění se, originalita   není vítaná ani v umění,   ani v práci, a když se   přece nějak projeví,   stíhá ji za to vyhazov,   opovržení a zákazy.   Mládež se baví hovorem o   vaření lidských kostí nebo   plánováním a budováním   kariéry, a jen někdo z nich   se naivně domnívá, že   podryje systém zevnitř tím,   že vystuduje ekonomickou   školu. Všichni jsou magoři,   ale všichni alespoň   zapadají. A kdo se vzpírá   tomuto světu přízraků,   toho nakonec všichni opustí   a on (v tomto případě ona)   zůstane sám (sama).

Birch a Buscemi jsou tak   osklivi a tak originalni, ze   se jim povedlo tenhle snimek   zaradit mezi nejlepsi   nezavisle produkce vsech dob.   Genialne zahrane i natocene.

Podobné filmy mám rád. Tím   myslím snímky, které jsou   osobité, netradiční,   stejně smutné jako   zábavné, stejně   uvolňující jako   zádumčivé, se spoustou   drobných nápadů až   prdlostí... A se skvělým   hereckým obsazením. Tenhle   film na mě taky zapůsobil,   že mi je se svými hrdiny a   problémy blízký, taky se ne   a ne zařadit do proudu, do   masového (ne)vkusu a   tradičních zvyklostí...

Výborný film, který líčí   život z pohledu puberťačky.   Ale ne tím podivným   ztřeštěným způsobem, jak   bývá zvykem, ale velmi   hluboce, citlivě a podivně -   stejným stylem, jak celý   život kolem sebe vnímá   Enid. Thora Birch a Steve   Buscemi jsou skvělým párem,   plným pochopení a   odlišností.

Snímek se bez humoru a   nadsázky velmi vážně   zabývá typického problému   dospívajících mladých   lidí a tím je hledání   svého místa v životě.   Příběh sleduje životní   etudy dvou kamarádek se   svými osobními postoji ke   stylu pojetí daného spektra.   Každá má své představy,   své ambice, své   přesvědčení, kterých se   drží a které je přivedou   do lecjakých životních   zkušeností mající své   dopady. Ve filozofickém   pojetí by se to dalo říct   asi takto: 'To, co začíná   konfrontací proti světu   nemající místo pro   anarchistického ducha,   následně končí na ulici na   lavičce čekáním na   autobus, čímž byly   odstraněny veškeré iluze a   naopak odhalena pravá povaha   osamělosti. V jistém smyslu   z toho tkví určitá kritika   společnosti a sebe samého v   rámci reálného dění   vůči svým představám a   sebeklamu. Je procházka   životem bez jakékoli   orientace s rozpoznáváním   perspektivy pouze   prostřednictvím setkání a   zkušeností ta nejlepší   škola? Snímek se snaží   odpovědět napříč spektrem   charakterově různých   postav, kdy v podstatě   záleží jen na divákovi co   si z toho vezme k vytvoření   svého vlastního názoru.   Každopádně, kdo pochopí   staříka čekajícího na   autobus na trase, kde dle   informace byla autobusová   linka zrušena, má vyhráno.   Ano, je to film na   přemýšlení a hlavně k   zamyšlení. Tím tedy není   pro diváky hledající jen   zábavu a uvolnění.

Těžký život introvertů...   svět jako by patřil   jiným... způsob života,   kterým žijí, je hodně   absurdní... jenže způsob   života na opačném pólu je   rovněž absurdní... a   stejně tak život ve   středním proudu... Vidět tu   absurditu všeho je k   zbláznění a nezbývá než   nasednout na autobus a nechat   se odvézt pryč z tohoto   přízračného světa.

Enid a Rebecca jsou   nerozlučné kamarádky a   právě dokončily střední   školu. Teda skoro, Enid má   ještě nějaký ten rest...   „ Je to divný, skončit   školu. Mít to konečně za   sebou. Fakt divnej pocit. –   Jo. Mě to zatím   nezasáhlo“. A než si   seženou společný byt a   začnou poznávat ten nový   svět...proč se zatím   nepobavit na něčí účet.   Krutý žert, který zatřese   nejenom jejich přátelstvím.   A poznání, že ta opravdová   zkouška dospělosti, může   být velmi těžká a velmi   hořká. Výborný scénář,   skvělá trojice herců a   především Thora Birch . Pro   mě nádherná záležitost...   „Už vím, proč nikam   nechodím. Nechápu 99 procent   lidstva. – To já taky ne.   Ale nemyslím, že je to   úplně ztracený“.

erin je dívka, která nemá v   životě ještě jasno, takže   se natruc příhlásí do   výtvarného kroužku. její   přítelkyně rebeca   (scarlet), toužící po   vlastní nezávislosti, její   zvláštnost ještě   podněcuje. nakonec je tu ta   mírně perverzní láska mezi   erin a seymourem (buscemi).   erin na kraji životního   dilema mezi středoškolským   slibem a láskou, zvolí   střední cestu řešení a   nakonec odjede kamsi, jakýmsi   autobusem...film o nejasnosti   mládí, o stereotypu a   absurnosti lidské povahy.   jako by dosažené cíle, nebo   aspon příblížení k této   rovině, ztratily smysl.