Obsah filmu Teď zas my
"Teď zas my". Tento film si vzal za námět řešení otázky v tehdejší době docela aktuální: aby se mladí dostali dopředu na místa starých, kde by mohli uplatňovat své schopnosti a průbojné plány. Ale příběh, na němž má být tento generační zápas znázorněný, je velmi prostoduchý, ve stylu, který připomínal staré kalendářové povídky. Podle toho také vypadalo rozvrstnění osob. Všichni staří jsou ve filmu neschopní, hloupí, směšní, umínění, nepodnikaví - při tom však ta hranice stáří je pojata ve filmu velmi relativně. Tak je zde zesměšňován a posílán do penze nejen úředník, který dvacet pět roků věrně sloužil podniku, ale i statný mistr, důvěrník...
Tak si divák kladl otázku, kdy vlastně žila ta stará generace: před těmi či v závěru, nebo je to scéna budoucnosti? Ve filmu se to nedá poznat, neboť móda se za to čtvrt století nezměnila, jenom vlasy těm mladým zešedivěly až do běla – i ten jelimánek učitel, nyní již řídící, má hlavu celou bílou a ne a ne uhnout mladým. Jiřina Štěpničková, která se předvedla v hlavní části filmu jako křepká dívčina, se uběhlým časem proměnila v bělovlasou stařenu. O co v tomto filmu šlo? Starý, přitom zdravý a statný továrník se brání racionalizaci ve sklárně, aby nemusel propouštět dělníky. Mladý racionalizací chce zvednout výrobu. A proto se o racionalizaci mnoho ve filmu nehovoří, ale deklamuje a přednáší divákům, což ovšem vyznívá prázdně a dutě. Nejmladší generaci zastupují kluci a holky ve škole, z nichž továrníkova dceruška je je mezi nimi naučeným odříkáváním svých větiček politováníhodná loutka. Veseloherní živel v této také veselohře chvílemi zastupují jen dva úředníci. Film ve svém pojetí vážných problémů vyzněl naprosto hluše. Jistě, bylo zapotřebí námětově takových filmů, nezáleželo už na tom, zda to bylo zpracováno v dramatu či veselohře, pak však musel být film dějem i provedením propracovaný svědomitě, úměrně svému námětu, ale nikoliv jej zpracovat v ubohý děj ledabylou režií a matnými hereckými výkony – herci ovšem ani nemohli tu nic charakteristického vytvořit. < Zobrazit méně
Autor: Asmodej, zobrazit všechny obsahy (3)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 3.7.2018
Zpočátku takové spíše agitační, ale pak se děj začne motat kolem peněz, a to už jej jiná. Svěží komedie podle mne, a žádné drama. Líbilo se a pobavilo. Jen ta Štěpničková je tam děs, ale nejde z ní hrůza jako jinde.
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 29.3.2018
Opravdu jednoduchý příběh. Tento film vás určitě ničím neobohatí. Jako odpočinkový snímek ho však mohu doporučit. To znamená sednout si, oprostit se od všeh starostí a sledovat film tak jak je natočen. Hlavně si nelámejte hlavu zda jsou scény reálné a jen odpočívejte. Možná zjistíte že čas strávený u tohodle filmu byl docela příjemný.
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 5.12.2014
Ta racionalizace
Velice nenáročný dramatický příběh natočený částečně již v době okupace. Nevěrohodný příběh o vztahu staršího majitele sklářské továrny a jeho zaměstnanců – dělníků a administrativních úředníků. Do příběhu zasáhnou i zamilovaná vychovatelka Amálka, která se stará o dceru majitele firmy. Dále je tu přidrzlý továrníkův syn, který se snaží prosadit moderní metody do chodu továrny. Furt se tu hází slovem „racionalizace“.
Možná by se dalo napsat, že se jedná o sociálně kritický snímek. Ale prdlačky. Autorem scénáře je Čeněk Šlégl. A ač si jej jako člověka vážím, tak jeho texty doopravdy nejsou žádným velkým duchaplným uměním. Např. scéna ze soudního procesu. V podstatě se tu chce po obviněné z krádeže peněz, aby dokazovala svoji nevinu, místo, aby obžaloba dokazovala její vinu.
Vrcholem bolesti sledování snímku je však scéna poslední. Kdy se v ději skočí o skok o nějakých dvacet let dopředu. Ty dialogy by mohly být součásti jednoho ze stupňů práva útrpného.
Film je to dost neznámý. Jeho kvalita je nízká.
