Panna a netvor

Horor
Bezesporu to není pohádka ale horor. Musím ale   uznat, že je to vrcholné dílo československé   kinematografie. Juraj Herz se sice v pohledu jak   má pohádka dost seknul, stejně jako pohádkou   Deváté srdce, ale o to víc je to super dílo.

Hodně depresivní a strašidelná pohádka. Už   příchod otce do zpustlého zámku je slušný   horror a pobyt princezny v tom příšerném   prostředí...brrr...hrůza!

Panna a netvor.
Miluji tuto hororovou pohádku. Pravda, jako   dítě jsem se u ní bála ,ale jako dospělá   oceňuji režii Juraje Herze , herecké obsazení   a především nádhernou a nezapomenutelnou hudbu   Petra Hapky

Fantastická expozice, koně táhnoucí vozy s   nákladem po blátivých horských cestách,   předznamená ponurý děj se strašidelnou   atmosférou. Juraj Herz, režisér s velkým R,   vtáhne diváka do příběhu, který pokračuje v   podstatě komorním psychologickým dramatem   opuštěnosti, strachu a osudovosti. Ve scénách   z hradu a v dialozích mezi hlavními hrdiny   možná mohl víc přitlačit a dostat hrdiny až   ke dřeni, ale i tak to byl pěkný nervák. Konec   se mi zdál trochu uspěchaný, závěrečná   katarze mohla celou pohádku lépe uzavřít.

Je pravdou, že pohádka pro děti to není, ale   ani horor. Ve filmu jsou vyrovnány chvíle děsu   s chvílemi romantiky a něhy. Maska zvířete či   netvora je perfektní, žádná kamufláž.   Myslím, že pár Zdena Studenková a Vlastimil   Harapes přesně splnil očekávání, byl   příjemný. A hudba , nedílná součást, ta   celý příběh dotvořila a při sledování a   poslouchání se člověk vznáší a cítí, že   vše dopadne jako v pohádce, dobře. Jeden z   nejlepších filmů té doby.

Klasické zpravování tématu krásky a zvířete   - dobrý výkon Z.Studénkové a V.Harapese.   Spíše pohádka-horor, možná více   hrůzostrašná, po režijní stránce spíše   umělecky zpracované. Vynikající i hudba   P.Hapky.

Neskutečná záležitost - dokonce bych se   nebála napsat: filmový skvost (nejen) tehdejší   čsl. kinematografie! Ponurá a depresívní   kulisa zpustlého zámku, tajuplní skřetové a   sochy s živýma očima, ve své lidsko-zvířecí   rozpolcenosti a opravdu děsivém kostýmu Netvora   skvělý Vl. Harapes a fantastická hudba P.   Hapky. Bezesporu jedna z nejlepších českých   inscenací, u níž se její tvůrci obešli bez   jakýchkoliv laciných efektů a přitom se jim   podařilo natočit dílo, které se svojí   atmosférou člověku dostane hluboko pod kůži.

Panna a netvor (1978)

Nádherná Zdena   Studénková (*1954) a jedinečný Vlastimil   Harapes (*1948) v pohádkové symfonii Juraje   Herze (*1934) Panna a netvor. Tak lze stručně   shrnout mé hodnocení pohádky či hororu a   dramatu z roku 1978, který jedinečně doplňuje   podkres Petra Hapky (*1944).

Herzova Panna a   netvor je jedinečným důkazem, že kvalitní   pohádkové drama lze vytvořit bez zbytečných   počítačových efektů, pouze dokonalou   řemeslnou filmařskou prací doplněnou   excelentní výtvarnou stránkou filmu.   Zpracování Hrubínova a Hofmanova námětu tak   zcela pokořuje aktuální „blockbustery“ i   tolik oblíbené fantasy filmy. Bohužel   zůstává na kraji zájmů mediálních   společností, které raději uvádějí   sociální nebo socialistické pohádkové utopie,   které k mému údivu divák jednoduše   nepřepne.
Námět k filmu Juraje Herze poskytnul   český básník, dramatik i prozaik, pražský   rodák, ale posázavský obyvatel František   Hrubín (1910-1971) a dopracoval je spisovatel a   scénárista Ota Hofman (1928-1989). Jelikož   Hrubín vynikal i coby překladatel z   francouzštiny, neunikla mu ani původní   francouzská pohádka s prvky hororu (další   důkaz toho, že pohádky opravdu nejsou jen pro   děti) La belle et la bête. Jen původní zvíře   (lva) bylo nahrazeno ptákem.
Začněme tedy   dějem. Ten zcela naplňuje principy pohádky, ať   se už jedná o magická čísla (tři sestry),   nadpřirozené postavy i jevy či neurčitost   místa a času. Najdeme v něm prvky shodné s   learovskými motivy, pohádkou Sůl nad zlato,   Popelka a s jinými díly. Dějová linie pohádky   je prostá. Hodná dcera (povahou podobná   Popelce) zachrání svého otce (Václav Voska –   1918-1982) před jistou smrtí, a přitom   nezanevře na své dvě marnotratné sestry (Jana   Brejchová - *1940, Zuzana Kocúriková - *1948),   zamiluje se do netvora a dokáže, že láska   není pouze záležitostí vizáže, nýbrž   intuice a citu.
Bez použití nějakých   zvláštních počítačových efektů se Herzovi   podařilo ve filmu stupňovat napětí a strach,   který vyústí ve šťastný konec. Dokonalé   masky i skvělé (chce se mi říci bezchybné)   herecké výkony, nemluvě i o skvělé hudbě   Petra Hapky jen podpoří zážitek, který si   divák odnáší.
Od úvodní scény až po   klimax a velkolepé finále děje se ani dnešní   divák nenudí.

Pohádka má některé společné rysy se   starořeckou bájí o Amorovi a Psýše.   Sugestivní náladu snímku vytváří a podtrhuje   naprosto skvělá hudba.

Ano, plně souhlasím s tím, že pohádka to   není ani náhodou. Ne že bych z toho i dnes měl   noční můry a nemohl spát, ale v dětství to   tak na mě působilo.
Tehdy jsem se bál i po   Tarzanovi (s Ch. Lambertem).