Panna a netvor

Pohádkový příběh Františka Hrubína   zpracovaný jako horror je originální filmové   pojetí hodné osobnosti Juraje Herze. Ten   navázal na své nejlepší filmy z přelomu 60. a   70. let a potvrdil mimořádnou schopnost   vtáhnout a pohltit diváka dějem a atmosférou   svého filmu. Znovu dokázal, že opravdu dobrý   režisér nepotřebuje astronomický rozpočet a   miliony triků k tomu aby natočil výborný a   působivý film.
Na poměry naší tehdejší   normalizací zmítané kinematografie jde   bezesporu o vysoce nadprůměrnou záležitost s   jedinou výhradou "NENÍ TO FILM VHODNÝ PRO   DĚTI" a s pohádkou má společný jen   název a šťastný konec!

Opravdu panna a netvor
Jedno z nejlepších zpracování... a že jich   člověk viděl dost. Ať už se jedná o oba   představitele, hudbu (z varhanů mi vždy   naskakuje husí kůže), temné prostředí i   atmosféra. Je fakt, že jako pohádku pro děti   bych to už také nedala. Úvodní scéna lovu i   nakonec i ta s kolouchem (chudák malá), černí   sluhové, odkrývání obrazů i samotný netvor u   mě v dětství skutečně vyvolával noční   můru a filmu jsem se bála a přesto mne   fascinoval. Dnes už v tom vidím skvost, který   nám zůstane v kinematografii. Láska,   zoufalství, výčitky v podobě vnitřního   hlasu a nakonec i lítost a i jisté obětování   pro lásku. Ukázka toho, že to co je uvnitř   nás je důležitější než to, co na první   pohled vidíme.

Atmosféra jako řemen. Děsuplné masky.   Strašidelně krásná varhanní hudba. Co dodat   víc - kdo umí, ten umí. Podle mě mistrovské   Herzovo dílo.

Horor
Bezesporu to není pohádka ale horor. Musím ale   uznat, že je to vrcholné dílo československé   kinematografie. Juraj Herz se sice v pohledu jak   má pohádka dost seknul, stejně jako pohádkou   Deváté srdce, ale o to víc je to super dílo.

Hodně depresivní a strašidelná pohádka. Už   příchod otce do zpustlého zámku je slušný   horror a pobyt princezny v tom příšerném   prostředí...brrr...hrůza!

Panna a netvor.
Miluji tuto hororovou pohádku. Pravda, jako   dítě jsem se u ní bála ,ale jako dospělá   oceňuji režii Juraje Herze , herecké obsazení   a především nádhernou a nezapomenutelnou hudbu   Petra Hapky

Fantastická expozice, koně táhnoucí vozy s   nákladem po blátivých horských cestách,   předznamená ponurý děj se strašidelnou   atmosférou. Juraj Herz, režisér s velkým R,   vtáhne diváka do příběhu, který pokračuje v   podstatě komorním psychologickým dramatem   opuštěnosti, strachu a osudovosti. Ve scénách   z hradu a v dialozích mezi hlavními hrdiny   možná mohl víc přitlačit a dostat postavy až   ke dřeni, ale i tak to byl pěkný nervák. Konec   se mi zdál trochu uspěchaný, závěrečná   katarze mohla celou pohádku lépe uzavřít.

Je pravdou, že pohádka pro děti to není, ale   ani horor. Ve filmu jsou vyrovnány chvíle děsu   s chvílemi romantiky a něhy. Maska zvířete či   netvora je perfektní, žádná kamufláž.   Myslím, že pár Zdena Studenková a Vlastimil   Harapes přesně splnil očekávání, byl   příjemný. A hudba , nedílná součást, ta   celý příběh dotvořila a při sledování a   poslouchání se člověk vznáší a cítí, že   vše dopadne jako v pohádce, dobře. Jeden z   nejlepších filmů té doby.

Klasické zpravování tématu krásky a zvířete   - dobrý výkon Z.Studénkové a V.Harapese.   Spíše pohádka-horor, možná více   hrůzostrašná, po režijní stránce spíše   umělecky zpracované. Vynikající i hudba   P.Hapky.

Neskutečná záležitost - dokonce bych se   nebála napsat: filmový skvost (nejen) tehdejší   čsl. kinematografie! Ponurá a depresívní   kulisa zpustlého zámku, tajuplní skřetové a   sochy s živýma očima, ve své lidsko-zvířecí   rozpolcenosti a opravdu děsivém kostýmu Netvora   skvělý Vl. Harapes a fantastická hudba P.   Hapky. Bezesporu jedna z nejlepších českých   inscenací, u níž se její tvůrci obešli bez   jakýchkoliv laciných efektů a přitom se jim   podařilo natočit dílo, které se svojí   atmosférou člověku dostane hluboko pod kůži.