Koně se také střílejí

Film jsem viděl před necelými čtyřiceti roky.   A nezapomněl jsem ho. Pořád jsem si pamatoval   to hlavní a to - bezmeznou frustraci. Ale   vzpomínky blednou a tak - po už výše   zmiňované době - jsem se rozhodl, že si to   zopakuji a připomenu... Je to asi jediný film,   který tak vysoko hodnotím, ale převládají u   mě negativní pocity. Padá na mě z něj   tíseň. A není to tíseň z jednotlivých   lidských osudů, ale ze systému. Kdy business (v   tomto případě "jenom" tanečního   maratonu) ovládá myšlení, dění a osudy. Kdy   se člověk stává jen hrací kostkou - nic víc.   Jsem velmi frustrován a dávám tedy palec   nahoru. Skvělý film, který už zase hodně   dlouho nechci vidět!

Podle mého názoru jde o skvělý film, kde nejde   jen o banální taneční soutěž. Skvělí   herci, já jsem zaujatý, protože obdivuji Jane   Fonda. Celé to prostředí, kde lidi mění v   honbě za vidinou výhry a lepšího života, a   moderátor dokola opakuje jak je všechno   nádherný.Není to žádná pohádka, ale tvrdá   realita i pro dnešek. Při sledování tohoto   filmu mám husí kůži.

Hodně kruté a hodně působivé   vystřízlivění z amerického snu. Film, od   kterého se nevstává. Když jsem tak koukal   jakým způsobem dokázali tehdejší   entertaineři zneužívat hospodářskou krizí   zdecimované ztroskotance (samozřejmě za   předpokladu, že námět není čirou fikcí),   říkám si, že dnešní reality show typu Big   Brother jsou proti tomu čajíček. Sydney Pollack   kritizuje typicky americkou posedlost úspěchem,   fascinaci cizím utrpením (to už samozřejmě   není jen americká bolístka) a nevybíravost   showbyznysu s jakou právě vrozeného lidského   hyenismu dovede využít. Pří sledování mi   přišly na mysl dva filmy i když ani jeden se   nedá označit jako podobný. Naivní vyhlídky   hrdinů, že jim z toho velkého koláče   zábavního průmyslu taky něco zbyde, které   jsou pak rozemleté na prach jeho lhostejným   soukolím, mi připoměly Schlesingerův Den   kobylek. A na legendárních Dvanáct   rozhněvaných mužů jsem si vzpomněl asi spíš   kvůli formě gradujícího dramatu na omezené   (tady spíš prostorově než časově) ploše.   Herci jsou bezchybní všichni, nechceme se mi   někoho zvlášť vyzdvihovat. A nejdrsnější   pasáže představují samozřejmě   "závody", kdy kontrast mezi skutečným   utrpením a jeho hysterickou bavičskou   interpretací je nejintenzivnější. Jo, tak   tenhle film mě sejmul.

Dvouhodinové drama, kdy divák fandí   tanečníkům, že vyhrají balík peněz a budou   se válet na pláži. Ale skutečnost je jinná,   kdy ta kulka na konci příběhu je milosrdná..

Tenhle film Vás nenechá odtrhnout oči, nebo mě   alespoň nenechal... utrpení, zoufalství a   strhující konec...

Film o zoufalství...
Tenhle film je o lidském odhodlání přežít.   Co měli ty lidi dělat když nesehnali práci,   měli umřít hlady ? Raději se přihlásí do   lidsky nedůstojné soutěže... Podívejme se   kolem sebe co se děje teď tady u nás - kolik   lidí tady maká do úmoru jen aby přežili.   Kolik zahraničních dělníků u nás pracuje na   černo, za minimální mzdu(a někdy ani to ne),   žijí jako otroci. A nikoho to skoro nezajímá.   Jel jsem vlakem z Trutnova a na poli byla skupina   lidí měli velké klobouky, bylo patrné že jsou   ze zahraničí, patrně Ukrajinci. Pak ve   zprávách byla reportáž o jakési skupině ,   která dovážela lidi z východu a platila jim 40   korun za den, ubytovaly je v nějakém kravíně,   zabavili jim pasy a dávali jim k jídlu jen   brambory. O tom by měl být také natočen   film.Jenže do toho se nikomu nechce - raději se   točí filmy typu Snovborďáci, Rafťáci a   Prci Prci Prcičky nebo Po hlavě do Pr...., či   se točí stupidní seriálové slátaniny typu   Vyprávěj a Retro.