Ostrov

Prý poetický film...?
Hmm, myslím, že ta ryba, z níž si ten dobytek   zaživa ukrajoval sushi, si poetiku představovala   trochu jinak. Ale zase v tom němém objíždění   plovoucích chatek a rozdávání radosti   osamělým a potřebným mužům svým tělem, v   tom jistá poetika byla. Ano, na světě je   spousta holek, které šlapou. Hee-Jin ale spíš   jen šlapala vodu, aby se v životě neutopila. A   její nečekaný úlovek Hyun-Shik na tom nebyl o   moc líp. Opravdu kvalitně citově vnitřně   rozervaný mladý muž, řekl bych (omlouvám se   za černý humor s tím “vnitřně rozervaný“   :-). No jo, i já se cítím poslední dobou   nějak osamělý, tak jsem si koupil ve Zverimexu   od šikmookého prodavače sadu rybářských   háčků a teď už jen přemýšlím, do kterého   tělního otvoru si je mám strčit... Po hladině   jezera plula spousta působivých obrazů, to zase   jo, ale nějak se mi je nedařilo poskládat k   sobě, aby to dávalo nějaký hlubší smysl.

Čím více filmů od Kim Ki-duka znám, tím   více začínám pochybovat o jeho   „normálnosti“. Velká frekvence záběrů na   vyměšující lidi, časté scény v nichž   dochází k týrání zvířat,   sebepoškozování, trýznění, násilný sex   atd., a to vše nejenom v tomto jeho filmu. V   podstatě žádná z důležitějších postav   všech jeho filmů se nechová normálně. Že by   traumatizující dětství, úchylka, nebo jen   snaha vyčlenit se za každou cenu? (c je   spávně). Tyto úzké mantinely sloužící k   vyjádření se k určitému tématu se nutně   musí stát stereotypem. Jediné stereotypy jež   se mně osobně neomrzí, jsou málomluvné či   úplně nemluvné postavy, poetika a dokonalá   vizuální stránka, jež dokáže částečně   utlumit zobrazované, mnohdy morbidní,   skutečnosti. Samozřejmě, že kontrast krutosti   a poetiky má svoje opodstatnění a to   především ve východní filosofii, bez zla   nemůže existovat dobro, všem jistě známý   princip jing a jang, ale v Kim Ki-dukově   následné tvorbě se z toho stává již poněkud   „obehraná písnička“. Silnou stránkou filmu   je bezpochyby kamera a hudba, taktéž typická   Kim Ki-dukovština, ale raději mám jeho   pozdější snímky, kde mimo nezbytných   surovostí je i náznak nějakého řešení,   pokání či vykoupení jako např. v Jaro, léto,   podzim, zima…a jaro a dalších. Přes všechny   možné i nemožné klady mám u Ostrova pocit   pouhého záznamu událostí, byť nadprůměrně   natočeného. Největším záporem bylo ovšem   zcela zbytečné násilí, že si dvě hlavní   postavy nastrkaly rybářské háčky do krku a do   vagíny je jejich problém, ale řezat zaživa   ryby, topit v kleci zavřeného ptáčka a jiné,   to je již perverznost. Sis je to, v návaznosti s   dějem, symbolické, ale tohle si mohl odpustit.   Zřejmě se nebudu mýlit, když řeknu, že Kim   Ki-duk patřil ve škole k těm dětem, co   chytají mouchy a trhají jim nožičky. Samotné   vytahování Hyuk-shika a následně Hee-jin   pomocí udice je taktéž symbolické, ale   protože se opakuje, působí poněkud trapně.   Zajímavé je, že největší rozruch způsobil   Kim Ki-duk s tímto filmem především v Evropě,   běžného diváka šokoval a intelektuálové   vrněli blahem, v Koreji snímek zcela propadl,   jak u kritiky tak i u diváků. Mě nešokoval a   do vrnění jsem měl dost daleko. Nevidět od   tohoto režiséra nic jiného, možná bych mu dal   poněkud vyšší hodnocení, avšak v porovnání   s jeho ostatní tvorbou je poněkud je slabší.

Typická Kim Ki-dukovština - absurdní,   brutální, sexuální, ale přitom všem také   poetická, krásná a v konečném výsledku   geniální. Tohle všechno natočeno s   minimálními prostředky, téměř beze slov, ale   s úžasným vizuálním zážitkem.

tuším že němá hee nemohla být tak celkem   němá,pokud svému milému objednávala po   telefonu prostitutku,to se znakovou řečí dělá   velmi těžko,film je   ponurý,nepředvidatelný,zajímavý,pro evropana   je film exotický nejen díky jemně podaným   sexistickým scénám,ale jejich mentalita je   taková .......rychlejší?nekdy se jeví až jako   cholerická,rozhodně je film zajímavý a stojí   za podívání,nudit se nebudete,naopak občas   budete překvapeni,zajímavým způsobem jsou   používány otvory v podlaze na plovoucích   domcích,zároveň jako vykonávání potřeby a   na chytání ryb

Tento film je opravdu skvělý.Příběh je   dramatický, místy napínavý a dramatický.   Žena,která je v podstatě majitelkou plovoucího   hodinového hotelu se seznámí s mužem, jejich   vstah je velmi zajímavý( např. ty háčky ,jak   psal kolega, jsou opravdu neobvyklé) a má   skvělou zápletku.

Hodně zajímavý příběh o dvou nešťastných   lidech hledájící útěchu v samotě. Skvěle   natočený (hl. hrdinka neřekne ve filmu ani   slovo) položený do netypického prostředí.   Velmí emotivní, od pomalého zájmu dvou   hlavních protagonistů až po nechutně   ztvárněnou zavislost po jejich zblížení (na   háčky asi jen tak nezapomenete), asijské filmy   mají vždy jakousi exotickou přitažlivost pro   evropského diváka zejména po umělecké   stránce a to potvrzuje i tento počin.