Mzda strachu

Remake sa myslím vydaril, aj   keď má svoje muchy. Chcelo   by to ale skrátiť stopáž a   dopriať viac priestoru autám   a šoférom, než sa   schovávať niekde v   zapadnutej mexickej diere u   piva v bare. Scheider skvelý.

Smolný ale vynikající   remake původního   francouzského snímku, který   si vzal pouze námět a už od   prvních minut dějství si   jde svou cestou. Dějová   linka je pochopitelně   stejná, ale jinak jsou   rozdíly velice markantní.   Náročné natáčení   přineslo nejeden problém a   tak se bohužel vlivem   různých okolností stal   snímek propadákem. Rozhodně   se však nejedná o nijak   špatný film. Naopak. Jízda   dvou náklaďáků   naložených nitroglycerínem   tentokrát v husté džungli i   nyní tají dech a udržuje   napětí do poslední chvíle.   I zde jsou dlouhé scény bez   dialogů, které byli   natočeny doslova   dokumentární kamerou, takže   syrová reálnost je   tentokrát přeci jen daleko   větší. Režisér William   Friedkin si vzal na svá bedra   velmi těžké břemeno, ale   zvládl to a natočil   dobrodružný film sice bez   temné atmosféry, zato s   napětím, které by se dalo   krájet. Vrcholem celého   snímku je nejnáročnější   scéna přejetí náklaďáky   provazový most za prudkého   deště. Na natáčení asi   zrovna nikdo nemá dobré   vzpomínky. Co se týče filmu   jako takového i v tomto   případě platí staré   dobré přísloví: ´Když   dva dělají totéž, není to   totéž´. Vysoké laťky   původního snímku sice tento   počin nedosahuje, ale i tak   se jedná o filmové dílo   hodné uznání.  

Originál je originál, ale   remake není zas tak špatnej.   Líbila se mi psychadelická   scéna ke konci s   vápencovými útvary. Kdo   viděl původní film, tak by   se rozhodně měl podívat i   na tuto verzi z čistě   porovnávatelného hlediska.

remake jako většinou slabší než originál
Tím nemyslím nic špatného.   Tento film měl prostě a   jednoduše smůlu, že   bezmála čtvrtstoletí před   ním natočili francouzi s   italy původní verzi. Ta   totiž neměla jedinou chybu v   napětí, propracování a   vykreslení postav,   nehostinnosti krajiny apod.   Kdyby byl remake samostatný,   byl by to hodně   nadprůměrný film. Ale ve   srovnání s verzí původní   jsou chyby vidět. První   půle se dost vlekla a abych   řekl pravdu, moc mě   nezajímalo rozpitvání děje   v tom smyslu, abych se   dozvěděl proč se kdo z   hlavních postav do toho   absolutně tragického a   bezútěšného hnízda   zřejmě kdesi v Nikaragui   dostal. Prostě tam byl a   důvod se dal jen nastínit v   nějaké konverzaci ve dvou   třech větách. Délka té   první půle byla bohužel na   úkor druhé, mnohem lepší.   A v té zase na mnoho věcí   nezbyl čas. Očekávaný děj   vlastně začal až   přípravou trucků   sestavovaných na šrotišti.   To úsilí těch chlapů z   obrazovky přímo čišelo. I   cesta samotná je víceméně   bezchybně natočená. Z   důvodu změny prostředí je   to zase něco úplně jiného.   Ve staré verzi vyprahlá   kamenná poušť, zde doslova   hrůznost deštného pralesa.   Každá verze měla něco do   sebe. Jen na vývoj   vzájemných vztahů v   posádkách zbylo málo   místa. No a celý závěr už   mě dost zklamal. Schneiderovy   vidiny mi do filmu moc   nepasovaly a absolutní   závěr, kdy jej v   nedokončeném náznaku   dostihne jeho prokletí, je   taky slabší než pád   kamionu do rokle. Celkově   tedy skvělí Roy Schneider i   Bruno Cremer, skvělá hudba,   skvělá kamera a slabší   režie. Jak už jsem řekl v   úvodu: výborný film, ale   bohužel existuje lepší.   Přesto jednoznačně   doporučuji.

Tenhle americký remake   slavného Clouzotova snímku   Mzda strachu z roku 1953 sice   nedosahuje kvalit originálu,   ale přesto se hodně povedl.   Rozhodně stojí za   zhlédnutí.