Mrzáci

Louis de Funès u nás poměrně v neznámém   snímku v pro něj typické roli. Opět   ztvárňuje cholerickou postavu, v tomto   případě vynálezce spreje proti hmyzu   snažícího se dostat výrobek na trh a zároveň   velice přísného otce svého téměř   dospělého syna, který si i přes otcovu nevoli   jde za svým životním snem. Ano, šablona   později použita neskutečně mnohokrát na   různé způsoby. Tato klasická ztřeštěná   komedie z počátku 60. let nemůže fanoušky   Louise de Funèse v žádném případě zklamat.   Vrcholem všeho dění je samotný konec, který   obsahuje dlouhou scénu divadelního   představení, kde nic nefunguje podle plánu.   Louis ve své roli sice sedí v hledišti, ale i   tak poměrně vyčnívá. Celkově úžasný   komediální výkon všech herců, jejichž tempo   pevně drží kamera a střih. Hlavní role tu   vlastně ani není. Všichni zúčastnění mají   dějově své pevné místo a vzájemně se   výborně doplňují. I tak je Louis středem   zájmu a není divu. Jako vyhlášený nejlepší   francouzský komik, který se prosadil poměrně   pozdě, prostě nemůže zklamat.

Zábava lidová a hodně ztřeštěná,   střídající různá sociální prostředí a   tím pádem dost nesourodá. Má to slabší   chvilky (překvapivě některé s Funèsem), ale i   několik výborných vtipných momentů.   Například scéna ve vlaku bravurně   ztvárňující úsloví "mít hlad jako   herec". Úplně mi nesedla hodně svérázná   rodinka bohémských komediantů, ale její   principál Jean Richard byl herecky o třídu   výš než všichni ostatní. A naopak u Funèse   bylo patrné, že role cholerického šéfa   (rodiny i podniku) je přesně to, čeho by se   měl do budoucna držet. Ale pokud bych měl   doporučit něco z doby krátce předtím, než   Funès nakráčel na piedestal evropské filmové   hvězdy, tak raději Pouic pouic nebo Taxi,   maringotka a korida.