Mrzáci

Louis de Funès u nás   poměrně v neznámém snímku   v pro něj typické roli.   Opět ztvárňuje cholerickou   postavu, v tomto případě   vynálezce spreje proti hmyzu   snažícího se dostat   výrobek na trh a zároveň   velice přísného otce svého   téměř dospělého syna,   který si i přes otcovu   nevoli jde za svým životním   snem. Ano, šablona později   použita neskutečně   mnohokrát na různé   způsoby. Tato klasická   ztřeštěná komedie z   počátku 60. let nemůže   fanoušky Louise de Funèse v   žádném případě zklamat.   Vrcholem všeho dění je   samotný konec, který   obsahuje dlouhou scénu   divadelního představení,   kde nic nefunguje podle   plánu. Louis ve své roli   sice sedí v hledišti, ale i   tak poměrně vyčnívá.   Celkově úžasný   komediální výkon všech   herců, jejichž tempo pevně   drží kamera a střih.   Hlavní role tu vlastně ani   není. Všichni zúčastnění   mají dějově své pevné   místo a vzájemně se   výborně doplňují. I tak je   Louis středem zájmu a není   divu. Jako vyhlášený   nejlepší francouzský komik,   který se prosadil poměrně   pozdě, prostě nemůže   zklamat.

Zábava lidová a hodně   ztřeštěná, střídající   různá sociální prostředí   a tím pádem dost nesourodá.   Má to slabší chvilky   (překvapivě některé s   Funèsem), ale i několik   výborných vtipných   momentů. Například scéna   ve vlaku bravurně   ztvárňující úsloví   "mít hlad jako   herec". Úplně mi   nesedla hodně svérázná   rodinka bohémských   komediantů, ale její   principál Jean Richard byl   herecky o třídu výš než   všichni ostatní. A naopak u   Funèse bylo patrné, že role   cholerického šéfa (rodiny i   podniku) je přesně to, čeho   by se měl do budoucna držet.   Ale pokud bych měl doporučit   něco z doby krátce   předtím, než Funès   nakráčel na piedestal   evropské filmové hvězdy,   tak raději Pouic pouic nebo   Taxi, maringotka a korida.