Lupič Legenda

Karel Steklý měl jistě k   tématu co říct. Ale   bohužel podcenil autenticitu.   Dnes, kdy každý je kritikem   a dbá se na sebemenší   pravdivý detail, tak i já   nelibě nesu málo autentické   účesy, kostýmy a chování   poplatné sedmdesátkám. A to   politické tornádo mi jen   zamotalo hlavu. Takže film se   mi nelíbí a možná změním   názor a ž s nastupujícím   Alzheimerem.

Zpočátku to ještě šlo,   ale pak se to zvrtne v   politiku a ta, jakmile se   kdekoli objeví, jde to   všechno do kopru. Nepomohlo   ani skvělé herecké   obsazení a výkony. Dvacet   navíc je za napínavý konec.

I přes poměrně slabý   scénář se z toho mohlo   vytěžit daleko více, ale to   by asi musel na režijní   stoličce sedět režisér   Jiří Sequens mající s   tímto žánrem nemalé   zkušenosti. Tolik ve své   době populární námět o   stávce dělníků   organizovanými lidmi   nazývanými anarchisty už   byl tolikrát zvěčněn   filmovým páskem, že už se   tvůrci takřka začali   neustále opakovat a ve snaze   se přeci jen krapet odlišit   nedokázali příběh jako   celek stvořit do   souvislostí. Herci se v tomto   snímku snažili, ale v   podstatě neměli čeho se   pořádně chytit. Politika,   cenzura, dělnické ideály a   krach. Přínosné je, že z   toho nevyzařuje tolik   typická agitka, ale v tom je   asi ten největší problém.   Snímek je prostě bez energie   a nějaké té svěžesti.

Barevné drama se odehrává v   době, kdy urazit panovnický   rod bylo trestným činem.   Bylo to v době, kdy se   připravovala volební reforma   v rakousko-uherském   mocnářství, tak, aby do   voleb mohl zasáhnut širší   okruh obyvatel - dělnické a   venkovské obyvatelstvo.   Plejáda českých herců zde   rozehrává politický i   rodinný příběh   vyprávějící o osudu   Jindřicha Legendy. Pro mne   má film hodnotu už ve své   výpravnosti. Příběh   samotný je zajímavý a i   postmutnělý.