Lovcova noc

Inu, svět je plný hlupáků a baba z cukrárny   hrůzným předobrazem mediální masáže... na   druhou stranu, šmrncovní vrahounek Roberta   Mitchuma zmíněnou hloupost částečně   omlouvá. I přesto, že pouze u něj můžeme   hovořit o slušném hereckém výkonu a v   jistých místech minimálně nadzvednout obočí   nad nechtěným groteskním zvrhnutím (takový   Sám doma v padesátých), je třeba říct, že   noirové kouzlo tady víc, než funguje a   říční putování v magických obrazech   přírody (ano, včetně nastrčených   zajíčků:-)), s tesknými zpěvy, umně   navozujícími těžkou noční melancholii, mě   skoro až okouzlilo...

Trochu se opomíjí, že film byl jedinou   režijní prací herce Charlese Laughtona, který   po nepřiznivém ohlasu jak premiérového publika   tak i kritiky, na další režírování   zanevřel. Herecké výkony dvou hlavních   představitelů Roberta Mitchuma a Lilian   Gishové, jež ztělesňují zlo a dobro, jsou i   po letech považovány za vynikající. Jen kvůli   tomuto hereckému koncertu je třeba vidět film   více než jednou.

Dobro a zlo, láska a nenávist. Tyto protiklady   jako nitka plynou celým filmem, který je   jediným, jenž Charles Laughton zrežíroval.   Podařilo se mu ale mistrovské dílo, které   nepostrádá žádný z prvků dobrého thrilleru.   Vynikajícím v roli falešného kazatele byl   Robert Mitchum, který údajně za Laughtona na   režisérské židličce často zaskakoval, neboť   ten nesnášel děti a tak musel Mitchum scény   kde vystupují režijně vést.

Zvláštně vyznívající symbolika
Tento film jsem během krátké doby viděla   podruhé. A zatímco prvně jsem byla dosti   zaskočena tím až komediálním rázem (což   jsem jaksi nečekala), tak teď jsem si na jeho   zvláštní vyznění už zvykla. Všechno je to   jenom o konfliktu. O konfliktu mezi dobrem a zlem,   láskou a nenávistí, všechno toto je zasazeno   do podivné symboliky, kterou jsem prvně asi ne   dost dobře pochopila, proto mi napoprvé film   připadal lehce komediální, teď už mi však   trklo a vystupujou i ty temnější obrazy. Je to   určitě snímek, jaký jsem ještě nikdy   neviděla, pozoruhodný, jedinečný a myslím,   že ne každý (jako já prvně) ho dokáže   přijmout. Tento konflikt dobro vs zlo   představuje i sám Harry Powell, mimochodem   vážně naprosto perfektní a nezapomenutelný   Robert Mitchum. Rovněž obrovsky   nezapomenutelným se pro mě stal motiv, který   má vytetovaný na svých prstech – to je fakt   supr kérka. Až budu chtít tetování, tak už   vím, kde hledat inspiraci.