Listopad

Příběh určený pro artová   kina nebo podobné programy v   televizi. Pohanský svět   zobrazený v lidových   mýtech, konkrétně zde   estonských. Oživlé   předměty, resp. přímo   bytosti sestavené z různého   zemědělského nářadí,   zvířata v lidské podobě a   naopak. Černobílá kamera   jenom přispěje k syrovosti   tématu a vyjádření pověr   a mystického prostředí, ve   kterém se děj odehrává.   Zchudlá hraběnka okrádaná   svým služebnictvem, které   se nezastaví před ničím,   zamilovaný pomatenec a   bizarní recept na lásku jeho   vyvolené složený z potu,   chlupů z podpaží a   vlastního lejna. Nápoj   lásky číslo 10, jak zpíval   Karel Gott.

Listopad jsem viděl poprvé   přesně loni na LFŠ v UH a   pro mě byl jednoznačným   vrcholem celého filmového   festivalu. Naprosto mě   uhranul a můj zrak i vjem   připoutal k velkému plátnu.   Druhé shlédnutí doma mě   můj dojem jen a jen   potvrdilo. Každá země,   každý kraj má svoje mravy a   lesní bytosti, které   vystupují a žijí v každém   folklóru jednotlivých zemí   a Estonsko patří rozhodně k   těm temnějším. Tohle   prostě miluji, tohle je moje   srdcová záležitost.   Baladický příběh o lásce,   plný pohanských magických   elementů a mystických   symbolických odkazů se   podmanivě vrývá až pod   kůži. Soundtrack je pastva   pro uši, výborně celek   doplňuje a nejednou jsem si   vzpomněl na norskou hudební   legendu ULVER, která mě   místy jejich zlověstnou   atmosféru připomínala. Zvuk   je též bravurní, různé   šepoty, hlasy, šusty, to   vše jsou důležité atributy   při sledování projekce ať   už v kině, nebo v domácím,   kvalitně ozvučeném   prostředí. Co ale z filmu   kromě zmíněného   příběhu, zvuku a hudby   dělá naprosto ojedinělou   podívanou je vizuální   stránka! Kamera, její   kompozice a stylizace,   umístění detailů v   záběrech a umělecký smysl   pro celek. Černobílý   materiál má doslova   hypnotizující účinek!   Jakoby film točil František   Vláčil - poetické   ztvárnění a syrová   atmosféra, s Janem   Švankmajerem - skrz bizarní   surrealistické cítění.   Herecké tváře jsou   neokoukané, dokonale   přirozené a dvě mladé   ženské postavy Rea Lest   (Liina) a Jette Loona Hermanis   (mladá baronka) v sobě   ukrývají hluboké   čarokrásno. Povědomá   tvář na mě vykoukla až v   roli starého barona, kde se   zjevil Dieter Laser, znám   především jako doktor   Joseph Heiter z Lidské   stonožky a opět mě   připomínal našeho Jana   Třísku, mazec podoba! Nemám   naprosto nic, co bych snímku   vytknul. Tiše se vkradl do   mé duše a tam také   zůstane. Listopad je mým   favoritem jako podzimní   měsíc, nyní se přidal i   Listopad filmový. Kéž by   režisér Rainer Sarnet   ještě něco podobného   natočil....

Když jsme odcházeli z   kinosálu, lidi kolem   zatrhávaly dost ostře,   někteří i odešly během   promítání a vlastně jím i   rozumím. Mně se ale povedlo   nasát chladnou a mystickou   atmosféru estonského venkova   a nechat se Listopadem   pohltit. Úchvatná kamera,   skvělá práce se zvukem a   velmi sugestivní herecké   výkony. Více než solidní   start letošních Varů,   který doznívá ještě i s   týdenním odstupem.