Laputa

Chystal jsem se tady na   poněkud obsáhlejší   komentář ale nakonec to   vůbec není třeba. Před   chvílí tady kolega   "FLA" naprosto   pregnantně vyjádřil skoro   přesně to co jsem se chystal   psát. Takže teď svoje   hodnocení omezím na to, že   plně podepisuji každé slovo   z tohoto předcházejícího   hodnocení.

Já osobně bych na autorovi   této duchaplnosti požadoval   vrácení peněz, které v   tomto doslova promr(h)al. Je   to totiž od ničeho k   ničemu. Je sice fakt, že   když si Tereza zalezla do   postele, vlezl bych si rád za   ní, ale to je vše, čím na   mne film zapůsobil. Což je   tedy hodně málo. Prostě   nuda s děsnou hudbou v   pozadí.

Laputa je asi film určenej   pro takové lidi, které v tom   filmu vidíme, nám ostatním   přijde asi divný. Nejsem   bohém, umělec, dobrodruh ani   nezávislej hudebník, ani   kdokoli tomu podobný, takže   nějak nedocením o čem film   měl být. Plácá se   prázdná sláma, do toho   hraje hrozná hudba a kde je   příběh, nějaký   smysluplný děj, konec - v   nedohlednu. Líbilo se mi   prostředí té kavárny,   herci známí a mnou   oblíbení, ale to je celé,   omlouvám se, tohle byl film   dle mého o ničem a dalo   problém ho dokoukat.

Generační příběh o   hledání svého místa v   životě. Výborná Tereza   Voříšková v roli Johanky,   která se ocitla na prahu   dospělosti a seč se snaží   jak může, má problém své   příležitosti a výzvy   správně uchopit. Vlastní   kavárnu v undergroundovém   stylu, kde tráví většinu   dne. A do té kavárny chodí   určitá společnost. Vznikla   komunita vypadající na   první pohled přátelsky, ale   když se podíváme do nitra   jedince, uvidíme, že to u   každého v osobním životě   nějak skřípe. Každý má   svůj osud, své možnosti,   své cíle. A každý se   snažit své překážky   překonat jak nejlépe umí. A   v takové společnosti Johanka   bloudí a hledá sama sebe.   Dramatizace sice poukazuje na   aspekty vážnosti, ale   nikterak netlačí na pilu. A   tak vše podstatné osudově   tak nějak vyplyne. A na konci   zůstává otázka. Dokáže   být někdo ve svém životě   skutečně šťastný? Námět   sice není nijak originální,   ale myšlenkově určité   nové věci přináší.   Možná se tu některý z   diváků i najde. Snímek   mladých tvůrců ze svého   pohledu a jako režijní a   scénáristický debut   nedopadl zase až tak   špatně, jak naopak z pohledu   dospělých vypadá.

Zajímavý snímek, kde děj   plyne jaksi pomalu a   zdánlivě na jednom   místě.Laputa je   útočištěm a skoro i   domovem skupiny lidí, kteří   stejně jako majitelka Johanka   hledají a tápou , baví se a   zkouší žít naplno, stejně   jako každý v jejich   věku.Nakonec je všechno   jenom zápas o svoje místo na   slunci a stejně jsou v tom   sami a opuštění se svými   sny.Výborná Tereza   Voříšková v hlavní roli   tuto rozervanost symbolizuje   přesně a podobně si   počínají i ostatní   herečtí kolegové.Laputa je   pěkný příběh ze života a   určitě se na ten film   podívejte.

Zírala jsem od začátku do   konce - a proč? Čekala jsem,   kdy se začne dít něco   jiného než že emočně   rozervaná barmanka leze z   jedné postele do druhé,   emočně rozervaná zpěvačka   se hledá ve vytí a   čepování piva, emočně   rozervaný fotograf   "používá" každý   večer jinou múzu... prostě   jak to začalo, tak to   skončilo, milým zpestřením   byla Ivana Chýlková (cca 10   minut), kdy vynadala své   dceři - barmance, že žije   bezvýznamný život, a aby s   tím něco udělala. Toť   vše.

Možná už jste si někde   dali pralinku z nejlepší   belgické čokolády, ovčí   sýr co vygraduje na jazyku   jenom s tím správným druhem   vína, nebo nezopakovatelný   pivní speciál; něco co vám   uvízne a za pár let se   vynoří z hluboké paměti   chuťových buněk. Ptáte se,   tenkrát před lety, ta chuť,   jako láska na půl dne,   magická ale prchavá, s   úsvitem přišlo zapomnění,   co to bylo? Jak se to   jmenovalo?
Chtěl bych   znovu ochutnat, kde to   tenkrát bylo?

Tak jestli zapomenete   jméno, příběh, snad zbude   ta chuť. Musel jsem jí po   shlédnutí nějakou dobu   nechat dozrát, ale nakonec ke   mně přišla.

Nejdřív jsem se ale   horkotěžko musel vzdát   kanonizovaného   zaškrtávacího seznamu   bezpodmínečných atributů   trháků z dílen   hollywoodských pásových   hitmakerů, bez boje to   nebylo, přivřet oči a   nechat unášet, směr   Laputa.

O čem   to vlastně je?
O   zbytečnosti této otázky, o   tom, že vše nemusí být o   něčem, podle něčeho nebo   někoho.
Nechat, být,   žít. Být je víc než být   kým, žít je víc než žít   jak.