Kronika žhavého léta

Podobnost s 30 případy   majora Zemana je vážně   očividná. Počínaje   empatickým Milošem Willigem   přes utrápenou manželku   hlavního hrdiny (Renáta   Doleželová) až po tu (opět   nepochopitelnou)   apokalyptickou hudbu Zdeňka   Lišky. Ale když člověk   ví, o co šlo a dokáže se   oprostit od toho   jednobarevného vyznění,   nutno přiznat, že některé   scény jsou výborně zahrané   a člověk si smlsne na těch   záporácích i   nevyhraněných charakterech   (Růžek, Budínová,   Vránová).

V průběhu sedmdesátých let   vzniklo hned několik velkých   filmů oslavující   poválečnou éru v naší   vlasti. Jsou různé kvality.   Od klasických agitek až po   zdařile zpracovaná dramata   popisující zdejší život.   K těm lepším lze zařadit   Kroniku žhavého léta.   Píše se rok 1947. V zemi se   o moc ucházejí 4 politické   strany. Ve všech vesnicích o   obcích docházelo ke   konfliktům mezi jednotlivými   zájmovými skupinami. Film se   odehrává v pohraničí, v   místě, kde zcela po právu   byli odsunuti sudetští   Němci, v místě, kde se   lidé snaží o nový život.   Do hry vstupuje i muž,   západní pilot. Ztělesňuje   jej tehdejší představitel   akčních hrdinů a   dobrodruhů, Rudolf Jelínek.   Dochází zde i k vraždám a   film se částečně stává i   detektivkou. Je skvěle   obsazen. Co role, to herecká   legenda. Čeká nás zde   znárodňování,   kolektivizace, sucho, epidemie   záškrtu i onen Vítězný   Únor.

Kapitalisté opět dostávají   na frak od soudruhů. Ono to   nebylo zpočátku špatné,   ale pak jsem ztrácel   pozornost a začalo mne to   uspávat. Prostě to na mne   bylo moc zdlouhavé. Ale jinak   musím uznat mistrovské   herectví, takže se to   promítne do hodnocení.