Kronika žhavého léta

Kapitalisté opět dostávají na frak od   soudruhů. Ono to nebylo zpočátku špatné, ale   pak jsem ztrácel pozornost a začalo mne to   uspávat. Prostě to na mne bylo moc zdlouhavé.   Ale jinak musím uznat mistrovské herectví,   takže se to promítne do hodnocení.

V průběhu sedmdesátých let vzniklo hned   několik velkých filmů oslavující poválečnou   éru v naší vlasti. Jsou různé kvality. Od   klasických agitek až po zdařile zpracovaná   dramata popisující zdejší život. K těm   lepším lze zařadit Kroniku žhavého léta.   Píše se rok 1947. V zemi se o moc ucházejí 4   politické strany. Ve všech vesnicích o obcích   docházelo ke konfliktům mezi jednotlivými   zájmovými skupinami. Film se odehrává v   pohraničí, v místě, kde zcela po právu byli   odsunuti sudetští Němci, v místě, kde se   lidé snaží o nový život. Do hry vstupuje i   muž, západní pilot. Ztělesňuje jej tehdejší   představitel akčních hrdinů a dobrodruhů,   Rudolf Jelínek. Dochází zde i k vraždám a   film se částečně stává i detektivkou. Je   skvěle obsazen. Co role, to herecká legenda.   Čeká nás zde znárodňování, kolektivizace,   sucho, epidemie záškrtu i onen Vítězný Únor.

Podobnost s 30 případy majora Zemana je vážně   očividná. Počínaje empatickým Milošem   Willigem přes utrápenou manželku hlavního   hrdiny (Renáta Doleželová) až po tu (opět   nepochopitelnou) apokalyptickou hudbu Zdeňka   Lišky. Ale když člověk ví, o co šlo a   dokáže se oprostit od toho jednobarevného   vyznění, nutno přiznat, že některé scény   jsou výborně zahrané a člověk si smlsne na   těch záporácích i nevyhraněných charakterech   (Růžek, Budínová, Vránová).