Kronika žhavého léta

POZOR, SPOILER

Honáci ženou stádo krav. Po cestě běží nějaká žena. Doběhne k domu a ukáže se, že je to Marienchen, dcera zdejšího občana, která utekla z Norimberku z lágru. Na cestě se také setkává paní Rosmusová s kapitánem RAF Viktorem Püchlerem, dědicem textilky. Pozve jej k sobě a on tam i přespí. Ráno debatuje s jejím manželem, probírají hlavně Vikyho návštěvu textilky. Paní Rosmusová dává příkazy Buzkovi, což je taková místní nula.

Rosmus chce získat pozemky na Grünu. Proto přitlačí ke zdi Klimeše, aby mu s tím pomohl.

Sekretářka OV KSČ Zdena Bagárová, oznamuje svému muži Jiřímu, že čeká dítě.

Viktor se seznamuje se sekretářkou ředitele Bagára. S ním se pak snaží domluvit ohledně vrácení textilky, ale je tvrdě odmítnut. Pan ředitel souhlasí se znárodněním. A tak si Viky alespoň domluví rande s jeho sekretářkou Alenou.

Jirka je u Tymeše, který tvrdí, že mu několikráte hlásil kritickou situaci v družstvu. A protože Bagár o ničem neví, předkládá důkazy. Jirka mu zadává další úkol a on chce pozemky k tomu, aby jej mohl splnit. Stejné pozemky jako chce i Rosmus.

V hospodě je veliká schůze, kde dochází k velkým sporům. Ale nakonec se to zvrhne v obyčejnou vesnickou pranici. Po ní má hodně podivnou havárii Buzek, je už jen nalezena jeho mrtvola. Věděl, že má být zatčen?

V hospodě už se to zase mele. Rvačka vnikla vlastně kvůli poranění na ruce jednoho z hostů, Janoucha, který je tím pádem podezřelý z najetí autem do Buzka. Místní policajt, poručík Kalenda, si pouští hubu na špacír, čímž Janoucha staršího vyprovokuje, a když jej chce zastavit, je nazván někým jiným fízlem. No a je to. Pranice ja vyšitá. Kalendovi to stejně nedá a navštíví Janoucha, ale mladšího, ještě i doma. Stále se ptá na okolnosti jeho autonehody.

Doktorovi je záhadným způsobem přidělena vilka, i když tam měly být laboratoře pro lesy.

Rosmus se opět setkává s Tymešem. Je to opět kvůli tomu pozemku. A Rosmus opět vyhrožuje. Něco totiž na Tymeše má a nepomohlo by mu ani to, že je komunista.

V lese dochází k přestřelce. Rosmus číhal na srnce, ale opilí chlapi začali práskat jen tak a někdo mířil i na něj.

Řeší se anonymní dopis a blížící se žně, na které nejsou lidi.

Ve vesnici má pět dětí záškrt a Bagár shání lékaře. Volá i k Rosmusovým, ale je paní škaredě odbyt. To naštve služebnou a dá to patřičně najevo. Je okamžitě vyhozena.

Kalenda zadržuje vůz se šmelinou.

Pár dětí již zemřelo a lidé volají po doktorově krvi. On totiž děti nenaočkoval. Jeho vila je v obležení a Bagár seznává, že by lidé byli schopni doktora Markova skutečně zabít. Proto mu jede naproti, aby jej odvezl do nemocnice. Zde mu řekne, co si o něm myslí, a posílá jej pryč s příkazem, aby si již nikdy nevracel.

Marienchen potká v lese Tymeše a ten se ji pokusí znásilnit. Ona se ubrání, ale o situaci nesmlčí. Pročež jej vyhledá její otec a varuje ho. Též řidič mu dá najevo svůj postoj.

Rosmus konečně řekne Tymešovi co na něj má. Totiž písemné důkazy o jeho spolupráci s nacisty. A ten se mu zase přizná, že tehdy na lovu na něj mířil a vystřelil on.

Ve vesnici dochází voda a je kolem toho opět humbuk.

Bagár objevuje švindl v mapách pozemků, a protože u první instance neuspěje, vyhrožuje ústředním výborem.

Alena odmítá letce RAF a už s ním nechce dále jet autem. Zůstává na místě, kde se buduje hráz. Je zde i uvědomělá Bagárová, která, jak víme, je v očekávání, a ta se zde zhroutí. Končí v nemocnici.

Opět s něco děje a tentokrát je to požár. Hoří budova, ve které jsou i mapové podklady.

Alena stále hloupne, až jí Janouch starší poví o tom, že napsala sebevražedný dopis. Vzápětí hází její mrtvolu do vody.

Probíhá další velká schůze. Je tak bouřlivá, že někteří kolabují. A hlasuje se o znárodnění textilky. Ale to už v rádiu zní z balkonu pověstné prohlášení Klementa Gottwalda...

Na motivy z Řezáčova románu Bitva natočil Jiří Sequens široce rozevřenou, avšak krajně ilustrativní a tezovitou epopej, která zachycuje severočeské pohraničí v létě 1947, zobrazuje rejdy reakce, snažení bezvýhradně čestných komunistů i zákonité směřování společnosti ke konečnému vítězství dělnické třídy vedené komunisty. Jedná se o jeden z výstavních ideologických filmů rané normalizace, který měl zdůvodnit, že jedině komunisté povedou lid ke šťastným zítřkům. Je pozoruhodné, jak postavy (s nimiž jsme se setkali již o dvacet let dříve ve Vávrově Nástupu) stále setrvávají v pozici pouhých hlasatelů příslušných idejí, jak vyznívá směšně každá snaha o jejich polidštění třeba skrze váhání či naopak ukvapenost.

Zdroj: Film Europe Media Company

Adaptaci románu Václava Řezáče Bitva natočil v roce 1973 zkušený režisér Jiří Sequens. Knižní příběh, který poprvé vyšel v roce 1954, volně navazuje na Řezáčův Nástup, líčící odsun sudetských Němců z pohraničí. Román Bitva se odehrává v létě 1947 a popisuje střet pokrokových komunistických sil s nepřáteli režimu. Podobně jako Řezáč, i Sequens ve své adaptaci nevycházel z historické reality, ale z jejího ideologicky pozměněného obrazu. Protagonistou vyprávění je tak čestný předseda Okresního národního výboru Bagár (Petr Haničinec), který spolu s ostatními poctivými komunisty v pohraniční vsi Potočné vzdoruje tlakům některých ziskuchtivých osídlenců. V tendenčně pojatém příběhu nakonec únor 1948 zviditelňuje naději, že úsilí Bagára a jeho blízkých nebude marné: všechna moc bude patřit lidu a snahy záškodníků uchvátit pro sebe místní textilku a velkostatek budou marné.

Zdroj: NFA

Severočeské pohraničí v létě 1947: Velmi rozvláčné vyprávění o událostech v Potočné a okolí. Děj volně navazuje na film Nástup, který byl taktéž natočen podle Řežáčovy předlohy. Slavnostní premiéra se konala v rámci oslav 25. Výročí únorových událostí. Do široké distribuce se film dostal až v létě.

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu