Koně se také střílejí

Podle mého názoru jde o   skvělý film, kde nejde jen o   banální taneční soutěž.   Skvělí herci, já jsem   zaujatý, protože obdivuji   Jane Fonda. Celé to   prostředí, kde lidi mění v   honbě za vidinou výhry a   lepšího života, a   moderátor dokola opakuje jak   je všechno nádherný.Není   to žádná pohádka, ale   tvrdá realita i pro dnešek.   Při sledování tohoto filmu   mám husí kůži.

Hodně kruté a hodně   působivé vystřízlivění z   amerického snu. Film, od   kterého se nevstává. Když   jsem tak koukal jakým   způsobem dokázali tehdejší   entertaineři zneužívat   hospodářskou krizí   zdecimované ztroskotance   (samozřejmě za předpokladu,   že námět není čirou   fikcí), říkám si, že   dnešní reality show typu Big   Brother jsou proti tomu   čajíček. Sydney Pollack   kritizuje typicky americkou   posedlost úspěchem,   fascinaci cizím utrpením (to   už samozřejmě není jen   americká bolístka) a   nevybíravost showbyznysu s   jakou právě vrozeného   lidského hyenismu dovede   využít. Pří sledování mi   přišly na mysl dva filmy i   když ani jeden se nedá   označit jako podobný.   Naivní vyhlídky hrdinů, že   jim z toho velkého koláče   zábavního průmyslu taky   něco zbyde, které jsou pak   rozemleté na prach jeho   lhostejným soukolím, mi   připoměly Schlesingerův Den   kobylek. A na legendárních   Dvanáct rozhněvaných mužů   jsem si vzpomněl asi spíš   kvůli formě gradujícího   dramatu na omezené (tady   spíš prostorově než   časově) ploše. Herci jsou   bezchybní všichni, nechceme   se mi někoho zvlášť   vyzdvihovat. A nejdrsnější   pasáže představují   samozřejmě   "závody", kdy   kontrast mezi skutečným   utrpením a jeho hysterickou   bavičskou interpretací je   nejintenzivnější. Jo, tak   tenhle film mě sejmul.

Tenhle film Vás nenechá   odtrhnout oči, nebo mě   alespoň nenechal... utrpení,   zoufalství a strhující   konec...

Dvouhodinové drama, kdy   divák fandí tanečníkům,   že vyhrají balík peněz a   budou se válet na pláži.   Ale skutečnost je jinná, kdy   ta kulka na konci příběhu   je milosrdná..

Film o zoufalství...
Tenhle film je o lidském   odhodlání přežít. Co   měli ty lidi dělat když   nesehnali práci, měli   umřít hlady ? Raději se   přihlásí do lidsky   nedůstojné soutěže...   Podívejme se kolem sebe co se   děje teď tady u nás - kolik   lidí tady maká do úmoru jen   aby přežili. Kolik   zahraničních dělníků u   nás pracuje na černo, za   minimální mzdu(a někdy ani   to ne), žijí jako otroci. A   nikoho to skoro nezajímá.   Jel jsem vlakem z Trutnova a   na poli byla skupina lidí   měli velké klobouky, bylo   patrné že jsou ze   zahraničí, patrně   Ukrajinci. Pak ve zprávách   byla reportáž o jakési   skupině , která dovážela   lidi z východu a platila jim   40 korun za den, ubytovaly je   v nějakém kravíně,   zabavili jim pasy a dávali   jim k jídlu jen brambory. O   tom by měl být také   natočen film.Jenže do toho   se nikomu nechce - raději se   točí filmy typu   Snovborďáci, Rafťáci a   Prci Prci Prcičky nebo Po   hlavě do Pr...., či se   točí stupidní seriálové   slátaniny typu Vyprávěj a   Retro.

Film jsem viděl před   necelými čtyřiceti roky. A   nezapomněl jsem ho. Pořád   jsem si pamatoval to hlavní a   to - bezmeznou frustraci. Ale   vzpomínky blednou a tak - po   už výše zmiňované době -   jsem se rozhodl, že si to   zopakuji a připomenu... Je to   asi jediný film, který tak   vysoko hodnotím, ale   převládají u mě negativní   pocity. Padá na mě z něj   tíseň. A není to tíseň z   jednotlivých lidských   osudů, ale ze systému. Kdy   business (v tomto případě   "jenom" tanečního   maratonu) ovládá myšlení,   dění a osudy. Kdy se   člověk stává jen hrací   kostkou - nic víc. Jsem velmi   frustrován a dávám tedy   palec nahoru. Skvělý film,   který už zase hodně dlouho   nechci vidět!