Kat nepočká [TV hra]

Ač se toto pozoruhodné dílo   většinou uvádí jako   inscenace má všechny   parametry televizního filmu   včetně exteriérů a   stopáže. Že jde o volné   zpracování skutečného   životního osudu herečky   Anny Letenské je všeobecně   známo (oproti filmu ale nikdy   nebyla hvězdou ale   "jen" dobrou   herečkou vedlejších rolí).   Pan režisér Filip proslul   tím, že z herců dokáže   dostat snad 110% jejich   potenciálu a tak je tomu i   zde. Jiřina Bohdalová byla v   této době na vrcholu ani ne   tak slávy ale svých   hereckých kvalit a tak je   tenhle televizní film   (inscenace) opravdu   strhující a svým způsobem   neopakovatelnou podívanou.   Jen škoda že se paní   Bohdalová z mimořádné   herecké osobnosti dostala až   tam kde je dnes.

Tak především mne zaujal   příběh samotný, protože   zatčení skutečné herečky   Anny Letenské ve skutečném   životě má dvě podání.   Podle jednoho byla zatčena   hned po dokončení filmu   „Přijdu hned“ a podle   druhého, vyprávění   samotného režiséra, byla   zatčena po scéně   natáčení filmu „Valentin   Dobrotivý“. Zde jsme se   však pravdu nedozvěděli.   Ale to není důležité.
Za druhé zaujal mladý   pan Kaiser jako pikolík.   Skoro jsem jej nepoznal.
Celkově má pro mne film   pomalé tempo, ale přesto   čtyřicet dávám. A ještě   dvacet za hororové vize   hlavní hrdinky.

Nikdy
jsem nepochyboval o tom, že   Jiřina Bohdalová je skvělá   charakterní herečka a v   tomto filmu dokazuje, že je   opravdu extratřída.
To, že se v mých očích   do téhle role nehodí je   opravdu jen můj problém.
Film Kat nepočká, je   příběhem známé   prvorepublikové herečky Anny   Letenské, která byla   Gestapem zajata za svou   odbojovou činnost a   následně dočasně   omilostněna, aby mohla   dotočit svůj poslední film.   Předem ale věděla, že   ihned po skončení   natáčení bude opět   uvězněna a souzena.
Každý uzná, že je to   opravdu silné a citlivé   téma. A jako takové si podle   mne nezaslouží tak   diletantský přístup.   Maskéři se ve většině   případů ani nepokusili   herce upravit tak, aby   vypadali jako ve   čtyřicátých letech   minulého století. Chvílemi   je to opravdu trapné.
Takže i když film jistě   své kvality má, myslím, že   takové téma by se buď mělo   dělat pořádně, nebo vůbec

Tady jsem se mohla   přesvědčit, že Ucho v   případě Jiřiny Bohdalové   nebylo výjimkou a že když   má co hrát, tak hrát   opravdu dokáže na velmi   dobré úrovni. To, že se   později nasměrovala, tak kam   se nasměrovala je věc   jiná.
„Hopsanda za   milion“ přejde zajímavým   přerodem, kdy z vyděšené   subrety, která se skoro   omylem nachomýtla k   ilegální činnosti dojde k   poznání, že zlo musí být   potíráno ihned a co   nejvíce. Závěrečná   scéna, odehrávající se v   jejím bytě, kdy obdrží   pár facek od tehdejšího   manžela, je z celého filmu   nejdrsnější. Pak je taky   zajímavé sledovat okolní   mínění, kdy si každý ze   sboristů a pracovníků   filmového štábu   „udělá“ svůj názor na   dotyčnou, aniž by věděli.   Ale tak to už je klasika.
Škoda jen, že se tento   snímek více nereprízuje.

Realisticky natočené filmy s tématikou...
...obětí nacistického   teroru a zvěrstva se   většinou hodnotí samy,   mají - li dobrý scénář a   herecké výkony. V případě   tohoto televizního filmu mé   nejvyšší hodnocení   hovoří za vše. Naprosto   strhující a psychologicky   vypjatý příběh podle   skutečného osudu herečky   Anny Letenské, která do   poslední chvíle zůstávala   profesionálkou ve svém   oboru. Ač věděla, že nad   ní bedlivě (bohužel!!!)   bdí gestapo a ihned po   skončení natáčení musí s   nimi odejít, přesto   dotočila rozdělaný film a   co je nejsmutnější - šlo o   nenáročnou komedii Přijdu   hned se Sašou Rašilovem, kde   ztvárnila roli rozčilující   se domovnice. Hrála s   lehkostí, i když její nitro   bylo svíráno těmi   nejhoršími   obavami...bohužel se   naplnily...Její osud i po   mnoha letech zajímá a také   dojímá, minimálně ty,   kteří se zajímají o naši   meziválečnou kinematografii   a její významné   představitele. U tohoto filmu   je výborná i knížní   předloha od Norberta Frýda.

Příběh inspirovaný   skutečným osudem herečky   Anny Letenské, která byla   popravena za heydrichiády.   Chápu, že spousta lidí je   dnes znechucena   účinkováním Bohdalové v   pokleslých scénkách TV   Nova, ale třeba tohle je   brilantní ukázkou toho, že   je Paní Herečka. V televizi   se to dá odchytit sem tam na   ČT2 při státních   svátcích.

Zajímavě zpracový film dle   námětu N.Frýda. Jiřina   Bohdalová svou   "Letenskou" nehraje,   přímo ji prožívá.   Přechod od úlevy, že se   dostala ze spárů gestapa,   až po trpké poznání, že   nešlo o její osobu, jen o   dotočení filmu. Stejně tak   její "obdivovatel"   a hlídač v jedné osobě -   R.Brzobohatý.V poslední   scénce se ukáže pravá   tvář obou - Mrzí mě, že   jsem toho proti vám   neudělala víc...