Dvě věci pro život

Ta postava Vaška, to bylo dílo. Většího vola   jsem dlouho neviděl. Celkově se mi však film   líbil. Jednak prostředí havířiny, ale i tak,   celkově. Nemusím ho vidět podruhé, ale prostě   byl dobrý. A je mi fuk, jestli to byla nebo   nebyla agitka.

Slabý průměr, opravdu to nemá daleko k agitce.   Někdy je to až k pousmání, socialistická   realita. Přivést si ženu na ubytovnu, problém,   i když se jedná o manželku. Na druhou stranu   život po šichtě, dá se říci osobní volno,   protože lze těžko nazývat nějakým životem   dřinu havířů odtržených od nejbližších,   je v těch čtyřkách a náhodných známostech   nebo naopak známostech po penězích lačných. A   to má ještě Venca kliku. Film je obsazen   ostravskými herci, slovenskými, a osvědčenými   figurkami z barrandovského hereckého rejstříku   - Krampol, Vlach, Augusta, Líbíček, Havel atd.   Ale ta Jarka Brousková byla ve svých dvaceti   letech pěkná kočka oproti tomu svému bratrovi.   Co mě rozesmálo? Když při nehodě v dole   zařve předák na Vaška: "Vypadni, než ti   natrhnu pusu!" To mně vzal z huby.

Film bych za agitku nepovažoval. Nicméně je to   nevýrazný snímek obdobně jaki dnešní   nekonečné seriály. Dělnická prostředí   dnešním tvůrcům smrdí. To raději nemocnice,   gynekologie, právnické firmy, pojišťovny či   podnikatele ve sklářském průmyslu.
Vlastně   je to celé o tom, jak jedno mladé manželství   netrvá ani dva roky. Každý z páru si najde   někoho jiného. Zajímavé je i herecké   obsazení a člověk si uvědomí, že i ten   Potměšil byl mladej kluk.

Sympatické zjištění, že samaritánská Táňa   Fischerová umí zahrát i uchlastanou děvku.   Ovšem jinak se tahle hornická agitka trochu   míjí účelem, protože podtónově z ní   vysvítá, že horníci se ve volném čase   věnovali hlavně alkoholu a děvčatům typu   Táni Fischerové - viz výše. To vše   podkreslené divně apokalyptickou hudbou Luboše   Fišera.