Jan Saudek - V pekle svých vášní, ráj v nedohlednu [HD CAM (HDTV)]

Tohle nedokážu zhodnotit   objektivně, protože pana   Saudka vysloveně nemám rád   a přijde mi, že točit 100   minutový dokument o   nabubřelém egomaniakovi je   ztráta času a mrhání   energií. Nedokážu ohodnotit   kladně uměleckou tvorbu   člověka, kterým po lidské   stránce z duše pohrdám.

Nevšední film o nevšedním člověku.
DVD s tímto filmem jsem si   koupil jen proto, že bylo   skutečně za pakatel. Dnes   vím, že jsem udělal moc   dobře. Ne že by pro mne   sourozenci Saudkové byli   neznámým pojmem, ale byli mi   lhostejní, stejně tak jako   mi byla lhostejná jejich   tvorba, i když jsem znal jsem   jak Janovy fotografie, tak i   Kájovy kresby. Teprve   zajímavý „skorodokument“   Adolfa Ziky mi Jana   přiblížil. Byl jsem mile   překvapen, jak pěkně se Jan   Saudek vyjadřuje, třeba i ve   srovnání s vyjadřováním   tvůrců v rozhovorech v   bonusech. Soukromý život   dílo Jana Saudka jsou velmi   zvláštní. Já bych tak   žít nemohl a ani nechtěl.   Na druhou stranu je také   pravda, že bych ani   nedokázal vytvořit to, co   vytváří on. Ve filmu jsem   postrádal přiblížení   technik, kterými vznikají   fotografie s podivným   nábojem.

Nijak zvlášť mě to   neobohatilo. Jeho kecy   nežeru. Občas zahlásí,   přitáhne a proběhne se, ale   jinak? V podstatě, koho   zajímá, že rád šoustá?  
Nad existencí   některých příhod by se   dalo polemizovat s tím, že   byly vymyšleny jen pro tenhle   film či dokument. No nic,   Saudek mele z posledního,   každopádně - co mu taky   zbývá?
Tvorba   oceněníhodná - prvotní, ta   ranná.

Jan Saudek je velmi   rozporuplná a kontroverzní   osobnost, kterou lidé buďto   obdivují nebo nenávidí.   Stejně, jako někteří   obdivují a uznávají jeho   dílo, zatímco jiní je   nazývají kýčem. Nespornou   pravdou však je, že Jan   Saudek každopádně je   osobností a že mnozí z nás   by rádi uměli tvořit   "kýč" tak, jako to   umí on. A v tomhle smyslu   natočil Adolf Zika dobrý   film.

Film dopadl stejně jako sám   Saudek – pestrá, živá,   mnohostranná, ale nafouknutá   bublina, co praskne ve   chvíli, kdy se jí někdo   chce blíže dotknout. Pod   vrstvy šupin, kterými se   umělec vyzbrojil na ochranu   před světem, se nedostala   ani vnímavá   dokumentaristická kamera.   Škoda, vypadalo to   nadějně…