Ivanovo dětství

Ivan je tvrdohlavý chlapec, který přišel o   rodinu, odmítá jít na školu a chce pomoci,   znepříjemnit život fašistům. Když se na   poslední akci rozloučí s nadporučíkem   Galcevem, je to naposledy. Galcev se dostane až   do Berlína, zde se dostane k dokumentům, které   říkají, že Ivan již nežije...

Benátky
Tarkovského film byl tehdy promítán na   Filmovém festivalu v Benátkách jako Vláčilův   Film ,,Holubice"..Co oba filmaře pojilo byla   velká obraznost, smysl pro lyriku obrazu,   vizuální propojení situačního momentu s   příběhem. Tarkovský byl mistrem krajiny,   kterou měl v sobě...

Originální spojení války a lyriky, úžasné   snové pasáže, dokonalé černobílé obrazy,   vynikající výběr fotogenických míst a   herců. Pro milovníky "zvláštních"   filmů a hledače symbolů.

Standardní vojensko-psychologický ruský film od   nejpřeceňovanějšího a   nejzamindrákovanějšího režiséra všech dob.   Bylo to přesně to, co jsem očekávala, děj   nedával smysl, byl o ničem, postavy koukaly jak   gumy, valily oči do kamery, pronášely   nesmyslné dialogy, nebo ustrašeně kníkaly.   Všem herečkám bez rozdílu věku bych   doporučoval zakoupit jedny zbrusu nové žiletky   značky Astra a neprodleně je použít, je   nejvyšší čas. Hlavní představitel Ivánka   byl sympatickej hošánek, copak se s ním asi   stalo (jakpak asi vypadá dnes po hektolitrech   vodky, tedy pokud ještě žije). Přesto je mi   největší záhadou, kde ten kořen nadporučík   fasoval ty věčeně nažehlený mundůry, ten   měl evidentní zkušenost s první linií. Takže   nejlepší nakonec z celýho filmu byly   fotogenická bažina a jméno dirigenta. PS. Ten   konec jsem nějak předvídal, ale k dokonalosti   tomu chybí jenom Lassie pádlující na kánoii:)

Upřímně - chvíli mi trvalo, než jsem Ivanovo   dětství strávila a rozšifrovala možné   symboly Tarkovského obrazů. Jeho filmy mají to   kouzlo, že každý si jeho záběry může   vyložit po svém. Zobrazení vztahu tvrdohlavého   Ivana s vyššími šaržemi je sice   idealizované, ale kapka věrohodnosti by se   našla.

Nemusím sovětské filmy, obzvláště   válečné. Ale tento film pokládám za   mistrovské dílo přotiválečného filmu.   Tarkovskij je Tarkovskij. Jeho zdařilý debut   zachycuje pomocí snových sekvencí válkou   zničené dětství.

To co vidíme ve filmu nejsou pouhé záběry, ale   pohybující se umělecké obrazy s obrovskou   emotivní silou. Rychlé dějové tempo je zde   umocňováno záběry z krásného dětství   oproti drsným záběrům z válčného   prostředí. Řečeno třemi slovy- lyrika,   realizmus, válka.