Evropa

Tak toto jsem bohužel moc   nepochopil. Zjiišťuji, že   filmy Larse von Triera asi   nejsou pro mě. Zatím jsem   viděl jen dva a ani jeden se   mi nelíbil. 2* dávám pouze   za zajímavý vizuální styl,   který střídá černobílou   i barevnou kameru a také za   originalitu, kterou byl film   natočen (filmem diváka   provází jakýsi vypravěč,   který diváka vtahuje do   filmu a dělá z něj jednu z   postav). Jinak jsem se od   začátku do konce nudil a   tím jsem se i ve filmu   ztrácel.

... „Nyní budeš naslouchat   mému hlasu. Pomůže ti   hlouběji proniknout do   Evropy. Pokaždé, když   uslyšíš můj hlas, s   každým slovem, s každým   číslem, poodkryješ další   vrstvu, otevřeš se vůči   jejím vjemům. Budu počítat   od jedné do deseti. Až   řeknu deset, budeš v   Evropě. Říkám tedy   jedna.“ Poválečné   Německo viděné očima   mladého idealisty, který se   ocitnul ve světě, kterému   nemůže rozumět. Dívá se,   ale nevidí. Naslouchá, ale   nechápe. Je uprostřed hry,   ale nezná pravidla. Stává   se loutkou. „Chtěl jsem   svou prací trochu zlepšit   svět. Německo potřebuje   přátelství.“ Jako obvykle   natočil Lars von Trier velmi   zvláštní a působivý film   ( „Tanec v temnotách“ je   jediná výjimka, kdy jeho   magie na mě nefungovala).   Černo-bílé záběry, které   dostávají barvu pouze, když   se odehrává něco opravdu   zásadního, ale především   hypnotizující hlas   vypravěče doplněný   monotónním rytmem   ubíhajících kolejí. To se   nedá popsat, to se musí   vidět. Evropu považuji   prozatím ( spousta jeho děl   na mě ještě čeká) za   Larsův nejlepší film.

Lars von Franz
Vlastně je to vysloveně   „šotoušskej“ film. Vlak,   svět železnice, koleje a   lidé kolem nich, tu hrají   hlavní roli. Kafkovsky   mysteriózní, vlaková road   movie sleduje mladého   idealistického Američana   Leopolda, který přijede do   obnovovaného Německa, pod   správou Američanů, těsně   po skončení 2. Světové   války. Aby zde, díky   konexím strýce, dostal   místo průvodčího v   lůžkovém vlaku. Stane se   kolečkem v mašinérii pro   něj neznámého světa, s   nepochopitelnými rituály a   pravidly. Leo se seznámí s   tajuplnou dcerou   železničního magnáta a je   jí nejen eroticky okouzlen,   ale i zatahován do tajemné   hry, jejíž pravidla nezná.   Převážně černobílý film   je obrazově velice   sugestivní a to nejen svými   odkazy na hypnózu. Výrazná   je i hudební složka. Mottem   filmu, jako by byla teze, že   podvědomá i vědomá snaha   pomáhat lidem a konat dobro,   je v životě mnohem   nebezpečnější, než   poslušné dodržování   společenských rituálů a   pravidel. Jeden z nejlepších   „kafkovských“ filmů,   které jsem viděl.

Film s osobitým vizuálním i   hudebním ztvárněním,   obdařený zvláštním   charismatem. I pokud máte   pocit, že téma temné   reality v poválečném   Německu vás spíše   nezajímá, ani nevíte proč,   a sledujete film až do konce.   Von Trier snad musí umět   čarovat.

Pro   českého diváka má   momentálně film i jednu   pikantnost, a to v tom smyslu,   že stejný hlas, který   dabuje roli hlavního hrdiny,   je propůjčen i reklamě na   minerálku, jejíž   závěrečný slogan, pokud by   byl připojen na samý konec   snímku, by dal filmu nový   rozměr. Bon voyage.