Dům pro dva

Já moc tahleta psychologická dramata nemusím,   ale tohle bylo něco výjimečného. Velmi dobří   herci, atmosféra podložená dobrou hudbou, to   udělalo velmi dobrý celek. Tedy, ne že bych to   musel vidět podruhé, ale prostě to byl film na   velmi dobré úrovni. Magdu mohl, pravda, hrát   někdo atraktivnější, ale to jen tak na okraj.   Každý máme jiný vkus. K hodnocení   připočítávám pár odvážných scén. Scény   s vidinami mi přišly zbytečné a hloupé.

Tak podle mého názoru výborný film, výborný   Jiří Schmitzer, výborný Ondřej Vetchý a   vůbec celý ten příběh měl nádech tajemna.   Vím šlo o obyčejné životní situace, ale   nějak se mi jejich ztvárnění dostalo pod   kůži, prostě já u toho filmu seděl a ani   nedutal, aby mi něco neuniklo. Určitě ve své   době to bylo filmové zjevení.

Dva bratři. Nevlastní, ale to o sobě   nevěděli. Jeden se smyslem pro zodpovědnost,   druhý floutek. Jaký asi tak může být mezi   nimi vztah. Psychologická sonda do života dvou   rozdílných bratrských povah do kterého   vstoupí žena, je realizován velice bravurně.   Depresivní atmosféra a celkové artové   vyznění přidává na dramatičnosti a dodává   snímku hodně na kvalitě. Šeď socialismu je na   celkovém vyznění znát, ale spíše je to   vedlejší efekt. Především je to celé o   zodpovědnosti a postavení se k problémům jak   ve svém životě, tak v okolí. Překvapující   herecké výkony dodávají výsledku na   autentičnosti. Vcelku opomíjený snímek, což   je akorát tak na škodu. Má hodně co říct.

Herecký koncert dvou herců Vetchého a   Schmitzera, kteří hrají bratry, kteří se   nemusí, ale když Dan zaviní smrt svého snad   bratra Bóži, pak Dan, ten holomek, přichází k   rozumu a ten bratr mu začne chybět...

Ve své době vysoce přeceňovaný film. V   podstatě typická bakalářská historka v rámci   perestrojkové doby ozvláštněná neústrojnými   narážkami na křesťanství a proto nadšeně   oslavována dobovými kritiky. Ve skutečnosti je   to film, který se moc nepovedl a dnes už nemá   moc co říci. I když tvůrcům můžeme přiznat   jistou odvahu jít na hranu tehdy dovoleného(   což však nyní ocení jen historici), na   kvalitní dílo to bohužel nestačí.