Dubček

History Channel by sa za takýto film nehanbil
K vlastne produkcii sú Česi   a Slováci v hodnotení   prísnejší, než u   zahraničnej. Film je   natočený ako televízny   projekt, ktorý reflektuje   históriu. Nemá ambíciu   vyhrať Oskara alebo trhať   rekordy sledovanosti. Nejedná   sa o o komerčný projekt.   Film solídne odzrkadľuje   vtedajšiu dobu a herecké   výkony sú prijateľné. Film   ma vtiahol do deja a dokázal   som sa vcítiť do pocitov   jednotlivých aktérov, ktorí   konali na vtedajšiu dobu   hrdinsky. Určite to nebola   strata času.

Žádný strhující   velkofilm, ale solidně   natočená rekonstrukce   důležitých dnů v roce 1968   z pohledu tehdejšího   generálního tajemníka a   zachycení těžkého   rozhodování, jehož   správnost/nesprávnost   ukázalo až následujících   20 let.

Je to něco mezi televizním   filmem a hraným dokumentem a   z toho pohledu to hodnotím   kladně. Rozpor je pak v tom,   že u filmu dostane přednost   příběh, před historickou   přesností a u hraného   dokumentu jsou   důležitější fakta. Adrian   Jastraban se role Dubčeka   zhostil velmi dobře.

Myšlenka snímku je dobrá,   ale celé je to bohužel   nějak nedotažené. I když   se jedná o ryze televizní   projekt, celý film působí   spíše jako hraný dokument.   Docela vadilo už na začátku   Dubčekovo vnitřní   filozofování, neboť to   jakoby předpovídalo značnou   televizní nudu. Co se týče   událostí a osudů politiků   včetně Dubčeka, kteří   byli uneseni do Sovětského   svazu se zodpovídat a být   přinuceni podepsat tzv.   ´Moskevský protokol´, je z   historického hlediska velice   přínosné, neboť o tomto se   nijak zvlášť nemluví ani   nepíše a tak současná   veřejnost neví co si   prožili a myslí si o nich ve   své naivitě své. Jenomže   nejenže není zohledněno   vše, ale mnohé scény nic   neosvětlují a tak neznalý   divák neví, jednoduše   řečeno, co, kde, jak a   proč. Jako příklad lze   uvést scénu z letiště, kde   byl odmítnut start k návratu   do Československa, dokud   nebude přiveden František   Kriegel. Kde byl a proč byl   zadržován se ze snímku   prostě nedozvíme. Osud   Františka Kriegela je sice   kapitolou samo o sobě a   taktéž by si zasloužil   svůj film, neboť jako   jediný odmítl ´Moskevský   protokol´ podepsat, což byla   na tu dobu neskutečná odvaha   a následky samozřejmě   nenechaly na sebe dlouho   čekat, ale když už je o   něm, zmínka, tak tedy se   vším všudy. Nic naplat, za   komunismu se také točily   takovéto politické snímky o   politických jednáních a je   neoddiskutovatelné, že byly   daleko napínavější. Jejich   ideologii protentokrát   ponechme stranou. Jde jen o   to, jak byly natočené. Ale   zpět k Dubčekovi. Scénář   se věrně drží historie a   jak je psáno výše, mnohým   osvětlí, co se s těmito   představiteli vlády po   únosu do Moskvy vlastně   dělo a čím si museli   projít. Ale je to hodně   málo. Místo toho vnitřního   filozofování, které spíše   zdržovalo a nudilo, se měl   dát větší důraz na   okolnosti všeho dění a   hlavně patřičnému   vysvětlení pro lepší   orientaci.

Potřetí ...
Byla to třetí verze roku   1968, kterou jsem viděl ...   No, docela zamotaná verze,   Brežněv si nebyl moc   podobnej, Svoboda vůbec   (příliš mladej), Bilak taky   nic moc, Husák byl parodie na   Gustíka, rychlý prolínání   dobovejch dokumentů s   dotočenými bylo spíš na   škodu. Naproti tomu jsme se   ale dozvěděli něco víc z   Dubčekova soukromí. Přesto   ze všech tří verzí to u   mě vyhrává Sedláčkovo   "Musíme se   dohodnout".

Co je to lidská tvář?
Hned na začátku mého   komentáře musím zdůraznit   že vstup spojeneckých vojsk   do ČSSR v roce 1968 nebyla   okupace. To je nesmysl. Šlo o   internacionální pomoc pro   záchranu výdobytků   porážky fašismu. To je   neoodiskutovateľný fakt, ať   si říká kdo chce, co chce.   Že situaci nezvládlo   tehdejší vrcholové vedení   ÚV KSČ v čele s A.   Dubčekem, to je druhá věc.   Je ale pravdou, že vedení   ÚV KSČ bylo názorově   rozdělené. Dnes je výročí   vstupu spojeneckých vojsk do   ČSSR, proto jsem se podíval   na tento nový film, abych ho   zhodnotil s hlediska   historických skutečností   této doby. Musím přiznat,   že pointa filmu jako celku se   velmi přibližuje k   reálnému průběhu jednání   se sovětskou stranou,   zvláště v osobě Leonida   Brežněva je to dobře   vidět. Celý film ale pokazil   špatný výběr herce pro   hlavní postavu Alexandra   Dubčeka. Tento herecký   výkon se ani jen nepribižuje   k povahovým rysům a   verbálnímu projevu osoby   Alexandra Dubčeka. Proto jsem   ubral dvě hvězdičky. Co mě   ale nejvíce zaujalo v   rozhovoru mezi Dubčekem a   Brežněvem bylo, jak Dubček   chtěl, aby socialismus měl   lidskou tvář. Leonid   Brežněv mu velmi správně   odpověděl otázkou. To, že   sovětská armáda   rozhodujícím podílem   porazila fašismus a   osvobodila i ČSSR, přičemž   jen sovětských lidí přitom   muselo zemřít přes 20   milionů, v tom nebyla lidská   tvář?

Alexandr Dubček si jistě   zaslouží, aby něm byl   natočen životopisný film.   Film Dubček by tu úlohu mohl   plnit. Ale toto dílo se   nepodařilo. Vzniklá spíše   rozvláčná nudná agitka   než zajímavý hraný   životopisný film.

na rozdíl...
od NEpamětníků musím   /bohužel/konstatovat:slabota,   prázdnota.Onu dobu jsem   zažil trochu jinak-jako   obyčejný řadový občan