Dnes o půl jedenácté

Jsem si vědom, že v roce   1949 filmová detektivka asi   jinak natočit nešla, ale to   bohužel nic nemění na tom,   že je to jako film sotva   průměrná záležitost a to,   že je to alespoň   průměrné, je výhradně   zásluha některých herců.   Celý scénář s jeho   zápletkou by totiž jako   průměrný nešlo označit   ani s hodně velkou dávkou   fantazie a shovívavosti.

Víceméně nudné krimi,   které je celé bez vzruchu.   Kromě pana Beyvla herci nic   moc. Vidět a zapomenout.

Josefa Beyvla v roli vrchního   inspektora si asi málokdo   umí představit, ale přeci   jen se tak stalo a právě v   tomto detektivního snímku. A   vypadá v tom vskutku dobře.   V době natáčení se psal   rok 1949 a tak jasné, na co   musel být zaměřen.   Třídní nepřátelé byli ve   své době ti největší   záškodníci socialismu. A   protože také byly   populární tzv. výrobní   filmy, nevyhnulo se to ani   tomuto. Tentokrát se   příběh odehrává v   prostředí stavební firmy a   jako v pořádné detektivce   se jedná o vraždu. V rámci   žánru nelze snímku nic   vytknout. Byl nalezen mrtvý   muž a tak probíhá   vyšetřování. Poklidné až   takřka literární   vyprávění přináší   ucelený a prostý. Snímek v   ničem neuškodí ani dnes. A   že je pachatel diletantsky   označen jako třídní   nepřítel? Inu, taková byla   doba.

Ač mám Josefa Beyvla moc   rád, tahle role inspektora mu   vůbec nesedla, naopak byla   směšná. To samé Vladimír   Šmeral jako detektiv Šimák   nebyl moc přesvědčivý.   Příběh hodně slabý,   napětí nulové a tahle   kriminálka trpí poúnorovou   atmosférou, kdy komančská   ideologie měla jasně navrch   a třídní socialismus byl   opěvován. Kdyby aspoň ta   zápletka byla zajímavá a   pátrání trochu zaujalo, ale   nic. Nuda, herecké výkony   ani nemá cenu zmiňovat.   Jedinou filmovou zajímavostí   bylo zachycení stavby   Dětské nemocnice v Brně.   Jiří Sequens zde debutoval   scénářem a Julius Kalaš   dělal hudbu, z níž zazněly   na chlup stejné motivy jako v   o dva roky novějším filmu   Císařův pekař a Pekařův   císař.