Dnes o půl jedenácté

Jsem si vědom, že v roce 1949 filmová   detektivka asi jinak natočit nešla, ale to   bohužel nic nemění na tom, že je to jako film   sotva průměrná záležitost a to, že je to   alespoň průměrné, je výhradně zásluha   některých herců. Celý scénář s jeho   zápletkou by totiž jako průměrný nešlo   označit ani s hodně velkou dávkou fantazie a   shovívavosti.

Ač mám Josefa Beyvla moc rád, tahle role   inspektora mu vůbec nesedla, naopak byla   směšná. To samé Vladimír Šmeral jako   detektiv Šimák nebyl moc přesvědčivý.   Příběh hodně slabý, napětí nulové a tahle   kriminálka trpí poúnorovou atmosférou, kdy   komančská ideologie měla jasně navrch a   třídní socialismus byl opěvován. Kdyby aspoň   ta zápletka byla zajímavá a pátrání trochu   zaujalo, ale nic. Nuda, herecké výkony ani nemá   cenu zmiňovat. Jedinou filmovou zajímavostí   bylo zachycení stavby Dětské nemocnice v Brně.   Jiří Sequens zde debutoval scénářem a Julius   Kalaš dělal hudbu, z níž zazněly na chlup   stejné motivy jako v o dva roky novějším filmu   Císařův pekař a Pekařův císař.

Víceméně nudné krimi, které je celé bez   vzruchu. Kromě pana Beyvla herci nic moc. Vidět   a zapomenout.

Josefa Beyvla v roli vrchního inspektora si asi   málokdo umí představit, ale přeci jen se tak   stalo a právě v tomto detektivního snímku. A   vypadá v tom vskutku dobře. V době natáčení   se psal rok 1949 a tak jasné, na co musel být   zaměřen. Třídní nepřátelé byli ve své   době ti největší záškodníci socialismu. A   protože také byly populární tzv. výrobní   filmy, nevyhnulo se to ani tomuto. Tentokrát se   příběh odehrává v prostředí stavební firmy   a jako v pořádné detektivce se jedná o   vraždu. V rámci žánru nelze snímku nic   vytknout. Byl nalezen mrtvý muž a tak probíhá   vyšetřování. Poklidné až takřka literární   vyprávění přináší ucelený a prostý.   Snímek v ničem neuškodí ani dnes. A že je   pachatel diletantsky označen jako třídní   nepřítel? Inu, taková byla doba.