Dnes o půl jedenácté

Ač mám Josefa Beyvla moc rád, tahle role   inspektora mu vůbec nesedla, naopak byla   směšná. To samé Vladimír Šmeral jako   detektiv Šimák nebyl moc přesvědčivý.   Příběh hodně slabý, napětí nulové a tahle   kriminálka trpí poúnorovou atmosférou, kdy   komančská ideologie měla jasně navrch a   třídní socialismus byl opěvován. Kdyby aspoň   ta zápletka byla zajímavá a pátrání trochu   zaujalo, ale nic. Nuda, herecké výkony ani nemá   cenu zmiňovat. Jedinou filmovou zajímavostí   bylo zachycení stavby Dětské nemocnice v Brně.   Jiří Sequens zde debutoval scénářem a Julius   Kalaš dělal hudbu, z níž zazněly na chlup   stejné motivy jako v o dva roky novějším filmu   Císařův pekař a Pekařův císař.

Víceméně nudné krimi, které je celé bez   vzruchu. Kromě pana Beyvla herci nic moc. Vidět   a zapomenout.

Josefa Beyvla v roli vrchního inspektora si asi   málokdo umí představit, ale přeci jen se tak   stalo a právě v tomto detektivního snímku. A   vypadá v tom vskutku dobře. V době natáčení   se psal rok 1949 a tak jasné, na co musel být   zaměřen. Třídní nepřátelé byli ve své   době ti největší záškodníci socialismu. A   protože také byly populární tzv. výrobní   filmy, nevyhnulo se to ani tomuto. Tentokrát se   příběh odehrává v prostředí stavební firmy   a jako v pořádné detektivce se jedná o   vraždu. V rámci žánru nelze snímku nic   vytknout. Byl nalezen mrtvý muž a tak probíhá   vyšetřování. Poklidné až takřka literární   vyprávění přináší ucelený a prostý.   Snímek v ničem neuškodí ani dnes. A že je   pachatel diletantsky označen jako třídní   nepřítel? Inu, taková byla doba.