Django - Rakev plná krve

Roli Franca Nera převzal v   pokračování příběhu   potulného pistolníka ve   spaghetti westernu Terence   Hill a kupodivu se jí zhostil   dobře. Tady se na něho dá   ještě koukat, možná   ještě v májovkách. Po   vytvoření dvojice s   Karlíkem Pedersolim se pro   mě v rolích kašpárků   znemožnil, takže už ho   neberu. Jak stárnu,   přicházím spaghetti   westernům na chut. Co jsem   dříve odsuzoval, vzal jsem   na milost. Tyto příběhy   mají svou odlišnou   atmosféru od klasiky, ale to   se mi právě líbí. Platí   tu trochu jiná pravidla,   hlavní hrdinové nejsou   právě příkladem ctností,   a i když nakonec vždycky   zvítězí pravda a láska nad   lží a nenávistí,   zůstává ve mně pocit... co   kdyby se hrdina nechoval jako   vůl.

Trochu bezduchá zábava, ani   oblíbený Terence Hill film   nezachránil tu filmovou,   krvavou trapárnu....

Nějak mne to nechytilo.   Třeba jsem neměl den? Nebo   to bylo tím, že už jsem   týž den jiný western   viděl?? Nevím, Terence Hila   celkem můžu, westerny   některé také. Možná to   bylo slabým scénářem,   třeba tím, že herci   nehráli…

201401030000/0000

A nakonec i ten kulomet:-))
Průměrný western,který   jsem dokoukal hlavně díky   Terence Hillovi,kterého mám   docela rád.Standartní   zápletka--zrada,pomsta,boj o   zlato a peníze.Film se   spíše táhne a chybí mu   větší napětí a více   přestřelek.5/10

Režisér a scénárista   Ferdinando Baldi je poměrně   známý režisér spaghetti   westernů, i když ne zrovna u   nás. Což je škoda. V jeho   tvorbě je tento subžánr v   podání krapet neobvyklý,   což znamená, že se od   tradičních spaghetti   westernů nemálo odlišuje.   Ve své filmografii má také   známou postavu Djanga a není   od věci, že inspiraci pojal   od snímku režisérského   kolegy Sergia Corbucciho   ´Django´ (1966). Ještě v   témž roce napsal a natočil   své podání této postavy   ´Adios Django´ (1966), do   kterého ještě angažoval   Franka Nera. Se snímkem   Sergia Corbucciho to však   nemá nic společné. A k   tématu se vrátil ještě o   tři roky později, avšak už   bez Franka. Co se týče   příběhu, těžko posoudit,   jak to skutečně bylo, ale   jistojistě se inspiroval   úspěšným válečným   snímkem ´Tucet špinavců´   (1967). No, jak už dnes   víme, nebyl jediný. O   poskládání party   bojovníků z trestanců k   vykonání nelehkého úkolu   vzniklo snímku daleko více.   Baldi však takový nápad   přeci jen pojal trošičku   jinak. Django živící se   jako kat trestance získal   určitou fintou. Do hlavní   role tentokrát angažoval   již spaghetti westerny   zkušeného Terence Hilla a   byla to od něj sázka na   jistotu. Byť by se dal   snímek označit jako typická   Hillovka, přeci jen je to   menší odklon. Snímek je   brán daleko vážněji a   jedná se jen o další   dějový akt pomsty. Tedy   stejně, jako u předchozího   Baldiho počinu. Fanoušci   typických drsných spaghetti   westernů si u tohoto snímku   v Baldiho podání moc   neužijí. Ale to neznamená,   že by byl film špatný.   Naopak. Je to prostě jen   Baldiho styl. Například u   pěstních soubojů použil v   rychlém střihu neobvyklé   změny úhlů kamery pro   větší efekt. Akční   scény, byť jich není moc,   vypadají skvěle a to vlivem   realistických kaskadérských   kousků. Dějová linka je   přímočará a obzvlášť v   dnešní době značně   předvídatelná, ale to jen   vlivem plejády podobně či   stejně zaměřených   snímků. Pro Terence Hilla se   jednalo o první hlavní   žánrovou roli a zhostil se   ji dobře. Ztvárnění Djanga   Frankem Nerem si jistojistě   podrobně nastudoval, takže   ho pojal naprosto stejně,   čímž na něj navázal   dokonale. Snímků s Djangem   vzniklo více a to s jinými   představiteli, ale upadly v   zapomnění. Jen Terence Hill   po Frankovi Nerovi zůstal.   Inu, snaha se cení.