Darmošlapové

Fellini líčí s laskavým   humorem charaktery lidí a   práznotu jejich všedního   dne.
Nudný život   skupiny mladých povalečů   "Vitelloni", kteří   se protloukají ivotem na   úkor svých rodičů. A   nehodlají se v blízké   buoucnosti přijmout za sebe   jakoukoliv zodpovědnost.

Zatím co se Adina Mandlová   po zkončení své herecké   dráhy velmi dobře vdala a   nic nedělala, jen se válela   v přepychu, její kolegyně   Lída Baarová ještě svoji   kariéru nepověsila na   hřebík a sem tam uhrála   nějakou čurdu. No sami   pověste, který jiný čech   hrál u Felliniho?...
Když se podívám na   seznam filmů,ve kterých   naše předválečná hvězda   hrála, tak od roku 1942,   kromě Darmošlapů neznám   žádný...

Darmošlapali :o)
Koupila jsem si tento film na   DVD - tak nějak bych ho   považovala za slibný   počátek Felliniho dalších,   a později opravdu brilantně   zrežírovaných filmů. Podle   reklamy na titulní stránce   jsem očekávala obsazení   Lídy Baarové, jako hlavní   představitelky....nebyla   špatná, ale její role byla   i když výrazná... poměrně   malá. Zaujal mě mladý   Alberto Sordi, a i sám   Fellini, který si v tomto   filmu zahrál. Film vystihuje   naprosto přesně povaleče v   poválečné Itálii,   mladíci, kteří se nechali   živit svými rodiči,   potácející se od ničeho k   ničemu, nuda z nich přímo   odkapává. V tomhle   městečku se nic neděje, a   jediná možnost jak uniknout   je - odejít. Tuto volbu   proměnil pouze jeden z   kamarádů......

V přehršli americké tvorby   se občas u nás objevují i   filmové skvosty jiných   proveniencí. Líbí se mi   Felliniho filmy. Ukazují   realitu italského života,   kritizují a ironizují   různé situace, které   přináší život sám. Film   Darmošlapové vyprávející   o životě pěti   nezaměstnaných přátel a   ukazující život v jendom   přímořském italském   městečku patří ke   skvostům italské tvorby.

Už v tomhle raném snímku   předvádí Fellini některé   svoje typické zbraně. Vidět   je to například v   přízračné noční   procházce s výstředním   dramatikem nebo v karnevalové   scéně, která končí   možná nejsilnějším   okamžikem filmu, v němž   Alberto Sordi ve zplihlé   masce a s kocovinou čelí   rannímu návratu reality.   Darmošlapové vypráví   příhody party   maloměstských flákačů   snažících se proplouvat   životem bez závazků a bez   zodpovědnosti, ale všichni   cítí, že takovéhle   kličkování jim žádné   hlubší uspokojení   nepřinese. Jen jeden z nich   se nakonec dokáže z toho   otupujícího kolotoče   prázdných zážitků   vymanit. Herecká účast   Lídy Baarové je možná pro   našince atraktivní, ve filmu   má ale spíš epizodní   charakter. Největší díla   má Fellini samozřejmě   teprve před sebou, ale v   Darmošlapech už je energicky   předznamenává.

Když jsem se na film   dodíval, nechtělo se mi   vstát z křesla a zbytek dne   jsem se pronudil.
Jedná se o velmi   realistický film. Kdyby se   točil u nás, tak by se   točil v hospodách, u   půlitrů, s tupmi dialogy a   dětinským humorem.
Tady ale vzorek tvoří   inteligentní lidé se   spoustou slabostí,   toužících změně, po   zážitcích, úspěchu. Sílu   a odhodlání sebral jen   jeden.
Nej záběry:   momenty selhání Fausta;   momenty u moře; Riccardo ve   tři ráno na lavičce