Cesta zpátky

Václav Krška byla velká   osobnost československého   filmu, jeho umělecký cit pro   lyriku nebo drama byl   nezaměnitelný. Cesta zpátky   vypráví příběh o mladých   chlapcích, kteří okrádají   milence na lavičkách a   jednoho dne se rozhodnou   vyloupit pokladnu kina, při   čemž zemře jeden člověk,   který se jim postaví. Krška   pak rozehrává perfektní   drama, kde strach a   odpovědnost hrají hlavní   roli. V postavách mlaďochů   se představí Josef Vinklář   (záporák, jak má být), Eda   Cupák a Oldřich Slavík, v   roli Tonky Jana Dítětová.

Film ve své době jistě   splnil účel a byl lépe   přijímán, než-li po roce   1989. V podstatě tento film   měl mimořádně dobré   herecké obsazení, réžie se   ujal osvědčený Václav   Krška. Výsledek byl z   dnešního pohledu méně   akční, ale to je vskutku   malý nedostatek, dyž na   straně druhé máme možnost   sledovat jako mladé dnes již   zesnulé herce. Zda působil   na mládež je možno říci   jen v obecné rovině,   trestná činnost mládeže   byla rozhodně nesrovnatelně   nižší, než je tomu dnes.

Film o mladých delikventech   tzv. mládežnících. Z   dlouhé chvíle či nedostatku   peněz přepadnou pokladní v   kině Blaník. A neobejde se   to bez dalších svědků, kdy   to jeden odnese jak na   zdraví, tak i na životě.   Cupák zde hraje mladíka,   který trvá na tom, že je   slušný, půřesto se   dopustil zabití člověka. S   tou slušností se oháněl   před ženskou, aby získal   její náklonnost. Josef   Vinklář je zde v rfoli opět   negativní. Hraje grázla,   který je však docela chytrý   a má i podnikavého otce.   Jablko nepadlo daleko od   stromu. Oldřích Slavík   hraje třetího z party   padouchů. Rok 1958 a básník   Krška přivedli na svět   polozapomenutý snímek. Je   škoda, že se na obrazovky   častěji nevrací.

Dnešní premiéra na CS filmu   se mi líbila. I když nemám   rád podobně tendenčně   natočené filmy z   padesátých letech, kde se   pranýřují nepřátelé a   antisociální síly,   tentokrát to šlo vydržet.   Ve druhé polovině film   poněkud zdlouhavý, čekání   hlavního hrdiny na remorkér   Orel a útěk do Hamburku   zároveň s milostnou   zápletkou s Tonkou. Pro mě   lepší průměr zvláště   záslouhou Josefa Vinkláře a   Eduarda Cupáka.

Zpočátku dobré, dobré, ale   pak se to zasekne, jako vždy   na těžkém filosofování.   Přesto to má, mimo tyto   pasáže poměrně i spád.   Hnusná hudba na hodnocení   ubírá, stejně jako hluchá   místa. Napínavý konec to   už nezachránil. Pro jistotu   je ve tmě, takže pokud   nemáte možnost zesvětlit   obraz...