Briliantová ruka

Nechal jsem se navnadit - v   Rusku vyhlášená nejlepší   komedie století, osmdesát   miliónů diváků v kinech,   slibný, byť neoriginální   námět, říkal jsem si,   nebude to špatný. Ale buď   jsem nebyl správně   naladěnej nebo je špatně   něco jinýho, ale mnoho jsem   se nebavil. Ano, usmál jsem   se u hlášky: "Tady   nejste v Londýně, tady není   přítelem člověka pes, tady   je nejlepším přítelem   člověka domovní   správa.", zaujal mě i   nevšedně použitý   simultánní překlad v jedné   z úvodních scén, kdy   minutový výlev nasranosti   překladatelka završila   lakonickým "Drž   hubu":-) Nakonec musím   uznat i to, že sovětská   kinematografie mi není   příliš blízká a   nedokážu asi správně   ohodnotit herce, které jsem   viděl poprvé. Ovšem je-li   toto nejlepší komedie   století...

Když jsem film viděl jako   dítě, tak jsem se válel   smíchy jak při amerických   groteskách. Jurij Nikulin byl   výtečný sovětský komik a   hrál také v Cirkus v   cirkuse..

Už jsem byl trochu na   rozpacích v momentě, kdy   jsem doklepnul hodnocení   této sovětské komedie. Co k   tomu vedlo? V jedné   televizní anketě z roku 1995   byl film Briliantová ruka   označen za komedii století.   Asi jsem nebyl patřičně   rozložen, a nebo mi úplně   nesedl styl humoru uplatněný   v tomto filmu. Nicméně film   vtipný je. Na svoji dobu   obsahuje odvážné narážky.   Humor je to spíše   komunální.
Zápletkou filmu jsou   pašované drahokamy ze   zahraničí do Sovětského   svazu. Paš si přichystá   jeden gang. Jenže se něco   nevydaří a do celé věci se   připlete takový moula,   úředníček, ušlápnutý   rodinný typ. Drahokamy jsou   pašovány v sádře omotané   kolem skutečně zlomené   ruky. Ta ruka patří právě   onomu úředníkovi.   Pochopitelně nosičem   kontrabandu měl být někdo   jiný. Úkolem gangu je tedy   dostat se k diamantům.   Podaří se jim to? Film je   plný ztřeštěných gagů,   komických situací, záměn a   omylů. Někdy jsou doopravdy   vtipné, někdy se vtipům   divíte. Že bych se popadal   smíchy, to říci nemohu. Ale   usmál jsem se několikrát. A   asi čtyřikrát nahlas.

Gajdaj si mě získal Operací   Y, Briliantová ruka mne moc   nenadchla. Mironovův Geša s   věčným pohazováním hlavou   vykouzlí úsměv stejně jako   pikle, které s komplicem kuje   a které připomínají   snažení Pata a Mata, ale   jinak je to takové neslané   nemastné, což je - navíc v   přítomnosti samotného   Nikulina - smutné.

Jeden z lepších sovietskych   filmov, ktorý sa v dobe   vzniku vymykal oblikátnym a   vtedy obľúbeným žánrom   (vojna, Lenin, VOSR) a preto   sme ho vnímali v tej dobe ako   osvieženie. Po nedávnom   zhliadnutí uvedeného filmu   sa môj pohľad na tento film   mierne zhoršil, aj keď   výkon hlavného hrdinu   Semjona Gorbunkova bol na   veľmi solídnej úrovni.