Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 24.11.2009
Roland = katastrofa
Já už Rolanda od dob Godzilly prostě nemusím. Taková slátanina plná nelogičností – vezměte si jen, že v některých scénách je ještěr veliký jako mrakodrap, jinde se zas v pohodě protáhne tunelem metra, kde by patrně měla problém i obyčejná nezmutovaná žirafa – totiž hluboce uráží cítění každého scifisty. Určitě nikdo po panu Emmerichovi nežádal Blade Runnera nebo třeba jen Barbarellu, ale snad si proboha to téma zasloužilo víc než pouhou hromadu sentimentálního patriotismu a počítačových triků. A jestli teda takový film sklízí úspěch, nemám co bych dodal.
Teď už je však čas vrátit se do roku 2012 a podívat se co mě vlastně vytáhlo do kina, když jsem například Den poté zcela ignoroval i na dvd. Ne, nebyla to touha dozvědět se, co za katastrofu nás zas čeká a nemine. Ba ani představa téměř 3 hodin slastného chroupání popkornu v pohodlném sedadle. Jen mě zajímalo, kam už pokročila technika speciálních efektů. A tady si musíme přiznat, že tedy pokročila docela dost. Možná i jen proto stojí za to koupit si vstupenku do biografu.
Katastrofy jsou tu opravdu docela věrohodné. Jenže - co naplat, když například sledujeme řítící se automobil, za nímž se otvírá země, za chvíli na to malé letadélko, pod nímž se otvírá země, o něco později obrovitý fantastický Antonov 500 pod nímž se otvírá země a přitom se pokaždé máme třást strachy o osudy pasažérů, to už se člověk chca nechca musí smát! Anebo řítící se automobil, kolem něhož hustě dopadají balvany zvíci činžáku, ale ne a ne se strefit...Ani přes udatnou snahu rejži mi žádná z postav k srdci nepřirostla a tak jsem byl připraven i o tu možnost držet někomu při tom masakrování palce. A že se potopí třeba Kalifornie? Nikdy jsem tam nebyl!
Tak snad se na mě nebudete zlobit, když vám tu popíšu jedinou opravdu působivou scénu, co utkví nadlouho v paměti:
Osamělý tibetský mnich ve svatyni na vrcholku Himalájí udeří na gong, i když ví, že už není nikdo, koho by ten naléhavý hluboký tón mohl varovat. Je to ale to poslední, co může ještě udělat.
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 4.8.2018
Upoutaly jen upoutávky
Tak jsem se zase jednou dobře pobavil! Jenže... jenže jsem si na tu zábavu musel počkat celých 100 minut. Tak dlouho totiž trvá, než skončí film plný klišé a fekálního humoru, co se tolik líbí adolescentům. Teprve pak, těsně před závěrečnými titulky, začnou upoutávky na další a další pokračování: 23 Jump Street-Medical School, 24 Jump Street-Foreign Exchange Students, 25 Jump Street-A Semester at Sea... Já osobně se teda těším na „topgunovku“ 30 Jump Street-Flight Academy a na scifárnu 2121 Jump Street.
No a jak už jsem byl rozjetej, skouknul jsem i titulky (na výplatnici mě zaujal jmenovitě Peter Hlinomaz coby „b“ camera operator) a po nich jsem slíznul ránu mezi oči v podobě nečekané dvacetivteřinové scénky!
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 7.7.2009
Nechce se věřit…
Když jsem se konečně doplahočil k závěrečným titulkům, zůstal jsem s otevřenými ústy – nechtělo se mi totiž uvěřit, že jsem opravdu viděl film Akta X. Přesto, že v hlavních rolích vystupovali Mulder a Scullyová!
Kam se podělo to kouzlo tajemna, které dělalo seriál tak přitažlivým? Kam se podělo napětí, s kterým jsme koukali na každý díl?
Tenhle film bych zařadil mezi tuctové thrillery, ne li přímo mezi „béčkové“ akčňáky. Pátrání po unešených s využitím vyšinutého kněze s jasnovideckými schopnostmi - a to je tak všechno. Pardon, pak jsou tu ještě úmorná mudrování obou protagonistů! Ránu z milosti mi zasadila Dana, když kategoricky prohlásila něco ve smyslu:
„Tu svoji sestru stejně nikdy nenajdeš, tak už na ni radši zapomeň!“
Co se týče zápletky, mám pocit, že jsem něco velmi podobného četl před lety v nějaké ruské vědeckofantastické povídce.
Jak už se někdo zmínil v jednom z předchozích hodnocení, jde tady asi o totální pohřeb Akt X. Škoda!
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 12.7.2023
Dědečka si nezabiješ
Časovky (teda příběhy, ve kterých se cestuje časem) mám rád. Třeba takový Návraty do budoucnosti znám snad nazpaměť. Nebo 12 Opic, Lovci Dinosaurů (A Sound of Thunder)...
Proč tu tyhle filmy vyjmenovávám? Protože jsou příkladem promyšleného scénáře, kde do sebe události logicky zapadají. Jestli vůbec lze mluvit o logice při cestování časem... je tu přece jen taky ten "paradox dědečka".
No a právě ta promyšlenost mi v ARQ chyběla. Měl jsem pocit, že to je celé jen tak splácané, bez nějaké vnitřní logiky. Ještě že se postavy v průběhu děje vyvíjely, tím pádem jsem byl alespoň trochu zvědavej na to, jak to nakonec celé dopadne. A chcete teda vědět, jak to nakonec celé dopadne? Lituji, nemohu sloužit – už jsem to zapomněl (film jsem shlédl včera).
Hodnocení: 1 / 10
Přidáno: 1.5.2009
Nuda
Nějak mi uniká, proč (a pro koho) byl tento film vůbec natočen. Ze začátku to vypadalo, že půjde o nějakou zvláštní australskou odrůdu westernu, pak se to zvrtlo ve válečnou romanci a nakonec zůstal dojem, jako kdybych koukal na zdramatizovanou historii Austrálie... V takovém případě by ovšem bylo mnohem vhodnější vyrobit zajímavý dokumentární film.
Neštastný divák je totiž nucen protrpět téměř 3 hodiny plné nejrůznějších klišé (úvodní rvačka s představením hlavního kladného hrdiny, magické schopnosti domorodců, závěrečné potrestání padoucha a završení „tolik zkoušeného“ vztahu mezi chudým a bohatou), nelogičností (nesmyslná smrt ve vodní nádrži), ale především nudy, protože už dávno ví, jak to všechno musí (ano, musí!) dopadnout.
Přiznávám, že jsem film sledoval v rodinném pohodlí doma v křesle a přesto jsem nevydržel až do finále. Odvahu skouknout posledních zhruba 45 minut jsem našel až asi po týdnu. Dokonce ani Nicole Kidman mne u obrazovky neudržela. Tak dávám alespoň 1 bod za snahu.
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 10.2.2014
Jak si kazit život
Opravdu jsem se snažil! Jenže marnost nad marnost, hlavní hrdina mi né a né přirůst k srdci. A to samé se vlastně dá říct i o všech zbývajících postavách. Ono taky jak sympatizovat s chlápkem, kterej podělá na co sáhne? Přitom ne že by to byl nějaký nešťastný smolař, všechno si naopak zapřičiní vlastní hloupostí.
Tak asi nejzábavnější scénka přijde hned na úvod, kdy sledujeme zestárlého hipíka, jak si to bezstarostně frčí Kalifornií v pěkném kabriu – ovšem jen do okamžiku, než ho zastaví protiva policajt. Pak už to stojí čím dál víc za... víte co. Za starou belu.
A kde proboha vyhrabali tu rockovou kapelu Chicago? Pár jejich písniček jsem poslouchal v hloubi sedmdesátých let, než se mi zprotivily a upadly v zapomnění.
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 1.5.2020
genderová parita
Copak o to, správné psychoušské jízdy mi nevadí, naopak je vyhledávám. I tady jsem dostal očekávanou dávku. Tak jak to, že mi zůstal na úplném konci ten pocit nedokonanosti? A důvodem opravdu není těch pár vět, co nám (nedo)řekne Harley po závěrečných titulcích.
Že by to bylo tou jednostrannou korektností? Že všechny ženské postavy jsou v příběhu na té „správné“ straně (teda až na pár Harleyiných úletů)? A že úplně všichni chlapi jsou ti špatní?
Alfa samec by asi k tomu dodal – „co můžeš čekat ve filmu, ke kterýmu napsala scénář ženská a režírovala to další ženská!“ Já se však k takovému sexistickému komentáři nesnížím. Jen potichoučku volám: Proboha, copak tam nemohli strčit aspoň jednu kladnou mužskou postavu?!
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 27.2.2018
Drobné kousnutí pro člověka...
Ale velký kousanec pro lidstvo!
Jestli vás neodradí hned na začátku roztřesená ruční kamera, anebo později rozvleklý běh událostí, kdy stále jen čekáte kdy už se TO stane, budete nakonec náležitě „odměněni“. A ano, ty uvozovky značí sarkasmus.
Tak nejdřív se pojďme podívat na nelogičnosti v jednání postav:
Co kdybyste si našli pár dní po kousnutí od neznámý potvory na těle takovou pěknou bolístku, jakou má naše hrdinka? Letěli byste zděšeně do nemocnice, nebo nad tím jen tak mávli rukou? (tady snad můžeme předpokládat, že mutace už zasáhla mozek a ten proti doktorské variantě „zakročil“).
Maminčin mazlíček Jared najednou mamku nepostrádá a není mu divné že už je pár dní bez vysvětlení pryč (ale možná zas, že už měl tý péče plný zuby a byl rád, že má na chvíli pokoj).
Jared si bude za pár dní brát hrdinku za ženu, takže ji má asi moc rád. Jenže její podivné chování ho tak akorát zneklidní a nic s tím dál nedělá. Teda vlastně – dá si panáka.
No koneckonců jde o horor a tam na nějaké logice moc nesejde. Jak se příběh vyvíjí, přizpůsobuje se nemoc hrdinky záměrům autorů – tu je zmutovaná slečna Casey schopna plivat kyselinu (to si asi vypůjčila od Vetřelce), tu zas vnímá na dálku.
Dalším pitváním už vás nebudu otravovat a půjdeme radši rovnou k pointě celého příběhu. Nebojte, nehodlám vám ji tady prozradit. Ono to, ehm, vlastně ani nejde – žádná totiž neexistuje... Pomineme-li teda ponaučení, které se nám dostane v závěru: pro nějaké to kousnutí teď již netřeba trmáceti se až do Kostariky!
Tak jsem tady film pěkně ztrhal, spáčilka by ze mě měla radost. Ale to nebylo mým záměrem, já mám vlastně horory rád a ty s šílenými efekty i zápletkou zvlášť (třeba Bad Taste). Prostě mi tohle nějak nesedlo, asi to je málo ujetý. Čili jestli chcete, klidně se běžte dívat.
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 15.7.2018
To radši višně
Kravina. Proč? Už celej námět je tak trochu pitomej. Příběh zmatečnej, postavy se často chovaj nesmyslně. Snad že by tuhle rádoby komedii zachránili aspoň herci? Marná snaha!
Bohdalku mám rád (kdo taky ne), ale tady ji z nějakého důvodu nebylo skoro vůbec rozumět. Takže nakonec akorát pan Effa v roli malého grázlíka. Jo a pak blůzka Lenky Kořínkové. Ostatní herci se taknějak ztratili v šedi příběhu.
Dlouhé procházky po evropských velkoměstech – Řím, Vídeň, Amsterdam – mi připadly samoúčelné, ovšem jen do chvíle kdy jsem si uvědomil, že film vznikl roku 1981. Tehdy to přece byla pro běžného občana ČSSR bez devizového příslibu a výjezdní doložky jediná možnost, jak se podívat do světa... Za to teda patří tvůrcům dík.
Hodnocení: 2 / 10
Přidáno: 29.3.2020
Duševní zdraví v pohodě
Už jsem si myslel, že vlivem nastupující senility jsem tuto romantickou komedii/muzikál prostě nepochopil. A tak jsem si chystal hodnocení kolem 8 hvězdiček, abych tuto svoji nedostatečnost ukryl před světem.
Jenže naštěstí mě napadlo si tu nejdřív přečíst komentáře ostatních uživatelů. To se mi panečku ulevilo! Přestal jsem uvažovat o svém duševním zdraví a můžu tu s klidem napsat, co se mi vybavilo jako první při vyjetí závěrečných titulků: „Hrůza!“
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 13.5.2014
Vyjímeční to holt nemaj lehký
Kdopak by nechtěl být něčím vyjímečný, nějak se odlišovat od ostatních? Já vím, každej jsme přeci jinej. Každej má, anebo si aspoň představuje že má, něco navíc oproti těm druhým - ať už jsou to spolužáci, spolupracovníci, nebo prostě jen spoluobčané. Teď však mám na mysli jedince, kteří jsou doopravdy vyjímeční. Né jako někdo, kdo vytvoří nový rekord v pití piva na čas. Nebo kdo napíše usmolenej komentář k tomuhle filmu a hned si myslí že je nejmíň Hemingway.
Asi proto mají tak velký úspěch příběhy o všelijakých superhrdinech, o utlačovaných sirotcích co se dostanou do čarodějnické školy a tam rozvinou své neobyčejné schopnosti, o zamilovaných hodných upírech, o geniálních vědcích kteří jsou sice brilantní ve svém oboru, ale nejsou schopni si v osobním životě poradit s běžnými záležitostmi, natož udržet nějaký partnerský vztah.
Beatrice, dívka ze světa budoucnosti (možná ani ne moc vzdálené), se zdá být docela obyčejnou dospívající holkou. Až do doby, kdy musí podstoupit test. Test co jí ukáže, jakou životní dráhu by si měla zvolit. Jenže výsledky naznačí, že Beatrice není jako ostatní – a od té chvíle jí my, obyčejní, držíme palce.
V sále se mnou seděla i skupinka dospívající mládeže. Ti, jak už to tak bývá, se před začátkem promítání pošťuchovali a pokřikovali. Během filmu ale kupodivu vládl naprostý klid. Tak jen nevím, jestli to bylo tím, že usnuli, nebo je opravdu film tak zaujal, že na hlasité komentování prostě zapomněli.
Do kina jsem šel, abych se pobavil. A to mi nepokazila ani vražedná stopáž, ani přítomnost všelijakých klišé, která dávala možnost odhadnout jak se bude děj dál vyvíjet. Tak nehnípejte a jděte se taky bavit!
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 19.4.2019
Chutnalo
Něco vám řeknu. Jak je mým zvykem, filmeček jsem si pustil k jídlu (měl jsem rybí prsty s vařeným bramborem a majonézou). A docela jsem se bavil – ať už netečností znuděné matky, která snad za celou dobu nepromluvila, anebo dobře vystiženými upocenými dialogy dospívajících. Ty mi připomněly léta prvních lásek: když už se mi tehdá podařilo vylákat nějaké děvče na rande, šel jsem s ním také na procházku, jenomže ani né tak z romantiky, jako kvůli tomu, že jsem neměl prachy na kavárnu nebo cukrárnu.
Takže mi vlastně na filmu paradoxně vadila jen skříň se svým tajemstvím. Asi jsem teda něco nepochopil, podle mě to i bez ní mohla být roztomilá etuda o trochu divné rodince. Tím pádem jsem vstával po titulcích od stolu s nepříjemným pocitem, že mi něco uniklo... jo, a jídlo? To mi chutnalo!
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 6.11.2011
Asi mi uletěly
Velkolepě pojatá freska ze současné české vesnice. Skvěle prokreslené charaktery protagonistů, dialogy které jakoby psal sám život. Předivo vztahů, skrytých lásek a skrytých averzí odkrývá obraz, jehož smysl si samy postavy doposud nepřipouštěly. Nelze hodnotit jinak než všemi deseti!
Tak takhle by bylo možné okomentovat film, kdyby... Snad kdyby to natočil někdo jiný, s nějakým jiným štábem. Ale dost ironie! Dokoukal jsem tuhle slátaninu s přestávkami a se sebezapřením. Teda né že by mě zajímalo, jak to nakonec dopadne – bylo přeci od začátku zřejmo, že to nedopadne nijak. Ale já už jsem prostě takovej. Co nakousnu, to si taky dožeru. Teda jestli mi v tom nezabrání nějaká vyšší moc (třeba když se z přehrávače vyvalí oblak kouře páchnoucí po spálené izolaci).
O jeden dojem bych se však s vámi přece jen rád podělil. Vypadá to, že na venkově všichni akorát pořád chlastaj. Teda páni, jestli je to pravda, tak to s tou naší společností opravdu není docela v pořádku. No, raději to budu brát jako filmovou nadsázku.
P.S.: Tak jsem si tady počet názory těch, co viděli Včely přede mnou. Je teda fakt, že na film se musíme dívat těma správnýma očima. Jenomže já už si dneska pouštím filmy především proto, abych se pobavil a někdy snad i popřemýšlel (i když to, jak známo, bolí). To by se mi možná mohlo podařit, kdybych si svoje oči vyloupal a nasadil místo nich jiné, správnější. Stojí ale za to dát si takovou práci jen pro tenhle film?
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 21.6.2020
Komu se líbí prohnaný mrchy?
Podle popisku i barevného plakátku vypadá Dobré místo jako další ze slaďoučkých, užvaněných romantických komedií. A těch už mám, po pravdě řečeno, po krk. Jenže zrovna jsem dokoukal jeden seriál a neměl chuť probírat nekonečnou nabídku na Netflixu, když tohle tam bylo hned první na řadě. Na stole před obrazovkou už mi taky začínal stydnout nedělní oběd (ano, tenhle zlozvyk koukat při jídle na televizi na mne přenesly před lety moje tehdy ještě nezletilé dcerky).
Řízek byl dobrý, křupavý a na první episodu se při jeho konzumaci dobře koukalo. Skončila brzo, tak jsem nechal běžet další...
Čím mě vlastně seriál zaujal? Opravdu neotřelý příběh, pop-kulturní odkazy, vtípky často nečekaně drsné, nepředvídané dějové zvraty (které by jistě nějaký bulvární pisálek označil za „šokující“).
Hlavní postavy? Protivný filosof Chidi - může ho snad někdo mít rád? Při jeho řešení „tramvajového dilema“ jsem ovšem řičel smíchy. Nemluvný mnich (anebo taky ne) Jianyu s jeho mimikou - zvláště chápavý úsměv, při kterém je všem jasné, že nic nepochopil. Na všechny problémy má jednoduché řešení: molotov. Eleanor, ta byla celý život prohnaná mrcha - proč je mi teda ksakru sympatická? A Janet - jak ta vám dovede sdělit se sladkým úsměvem i tu nejhorší jobovku! Dobrotivý pan Michael – jak to s ním vlastně je?
Seriál se vysílal v letech 2016-2020, celkem 4 řady, dohromady 50 episod. Každá episoda má kolem 22 minut, jen poslední je dvojitá.
Hodnocení: 3 / 10
Přidáno: 11.1.2022
Psát či nepsat (toť otázka!)
Protože jsem jen obyčejný trouba, film jsem nepochopil. A protože jsem film nepochopil, nemohu ho ani odsuzovat. Jenže když ho neodsoudím, bude to vlastně jako bych ho pochválil. To ale nemohu a nechci. Co tedy s tím? Je tedy východiskem vůbec komentář nepsat? Ale vždyť už ho píšu...
Jste zmateni tím, co tu čtete? To nic není proti zmatku, který jsem cítil při sledování Edenu a potom. Holt jsem si měl napřed přelouskat obsah jak jej uvádí Filmový přehled (najdete tady na stránce po rozkliknutí „zobrazit všechny obsahy“). Stačí tu z něho ocitovat poslední větu a jste v obraze:
„...poetika pohrávání si s konvencemi vyprávění se může jevit dnes jako prázdná a chladná a film Eden a potom . . . jako neplodný experiment, zajímavý pro nás obsazením některých slovenských herců a dokumentující dobu svého vzniku.“
Po přečtení celého obsahu budete mít jasno, jestli si film pustit anebo raději ne (já bych si ho po tom přečtení ale stejně pustil!).
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 26.7.2017
Noha vod klimpru
Jak ohodnotit filmový dílko, který je nesnesitelně nudný a pitomý? Dát nulu nejde, tak tam teda šoupnem jeden bodík a je po ptákách. Jenže... Dokoukal jsem nakonec všech pět dílů, páč tam hrály Bohdalka a slečna Krapsatá. A taky Hlinomaz, kterej sice nerozkousal housle jako v limonádníkovi, ale neměl k tomu daleko. Jakpak by mu asi chutnala noha od klavíru?
No ale zase kdyby se štědře rozdalo po bodíku pro každého co tam předvádí hereckej koncert, těch deset možnejch by ani nestačilo. Jojo, taková kravina a takový dilema.
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 26.1.2015
Ach, ti turisté!
Ač byl film natočen v roce 1992, způsob vyprávění, prostředí a rozvláčné tempo evokuje spíš sedmdesátá, neřkuli přímo šedesátá léta minulého století - málo akce, málo vnadných žen, málo dechberoucích efektů... Zkrátka dnešní dívák by se kouknul tak nejvejš na prvních 15 minut a pak by vypnul přehrávač.
Ovšem já, narozený ještě v minulém století, jsem se prokousal až k happyendu. A teda co? Držela mě u obrazovky zvědavost kdo jsou ti divní turisté, co neváhají zaplatit jakoukoliv cenu za ubytování v ještě nedokončeném pensiónu za městem, místo aby zapadli do pohodového hotelu v centru? No to teda určitě – i tomu kutilovi, co na svém pensionu maká a přitom náhodně vyslechne pár rozhovorů svých hostů, se velice záhy zrodí v makovici tušení. Tušení, že tihle turisté možná necestují jen z místa na místo, ale i z letopočtu do letopočtu.
Tak abyste věděli, mám rád sci-fi a pro tuhle zálibu jsem ochoten klidně obětovat čas na kdejakou blbinu. Né, Timescape není zas až tak špatný. I když nás scénáristé kromě hlavní dějové linie poučují také o životním příběhu hlavního hrdiny (jo, uhodli jste, je to ten pensiónový kutil) a jeho dcerušky Hillary. Mimochodem, tohle jméno vám brzo poleze krkem, protože ho každejch pět minut někdo vyvolává. Buď aby holčičku našel, anebo aby se mu někam nezdejchla, či dokonce aby ji zachránil. No tak fajn, chápu, musíme se taky o někoho bát, místo abychom jen nezůčastněně sledovali děj.
Vo co de a jak to všechno dopadne (to se ví, že dobře), vám tu ale vypravovat nebudu. Ryzí scifista se na to koukne sám a pro ostatní by to byla jen zbytečná ztráta ČASU...
Ještě mě napadá, co takhle když budoucí cestovatelé v čase, původem z České republiky, dostanou v nějaké divné epoše hlad? Zeptá se hlava rodiny: „Mámo, ´sou tam eště řízky?“ A začne ženská část výpravy jak na povel vytahovat z baťohů hliníkové krabice s jídlem a lahvová piva?
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 28.5.2023
Někdo bude hýkat
Fekální humor, honičky, střílečky, fekální humor... zapomněl jsem na něco? Ajo, stále krásná Penélope Cruz. Pro mě ve filmu asi to jediný, na co se dalo koukat. No a vlastně taky partička fotbalovejch chuligánů, ta se mi fakt líbila.
Jasně, chápu že při „choulostivých“ scénách (a tím nemyslím sexuální – těch se tady nedočkáte) se někteří z vás budou prohýbat smíchy, řičet, hýkat a plácat se rukama do stehen. Jenže já jsem se vzmohl tak akorát na útrpný úsměv. Holt každý jsme jiný.
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 28.6.2009
Náboji se nešetřilo
Já osobně proti střílení vůbec nic nemám. Spíše naopak, docela si to vychutnávám. Mluvíme samosebou o létání kulek na plátně a nikoliv ve skutečném životě - komu by nevadilo schytat nějakou tu včelku doprostřed čelíčka nebo srdíčka, když se docela náhodou přichomejtne třeba k přepadení banky...
Co to má ale společného s komentovaným filmem? Docela dost. Po počáteční „vysvětlovačce“, kde je nám objasněno, o co v příběhu půjde, totiž začíná palba, která skončí až při závěrečných titulcích. Střílí se prostě ze všeho: pistole, revolvery, pušky, později si přijdou na své i kulomety a polní děla.
Divoká akce a krvavé řeže, kdy vystřikuje červená až do objektivu, jsou jen zřídka proloženy oddechovými pasážemi, kde se „pouze“ mluví. Nechybí také různé honičky, z nichž ta mezi motorkou se sajdkárou a jezdci na koních připomene legendární stíhací jízdy z Indiana Jonese. To vše je naštěstí podloženo dobře vybranou muzikou (i když teda pochybuju, že by měli Korejci něco společného třeba s flamengem).
Režisér a scénárista Kim Ji-woon nám servíruje korejskou variaci na western se třemi protagonisty. Mně je z nich nejvíce sympatický pan Zlý, nejenom kvůli „emo“ vzhledu, ale také kvůli poněkud zvrhlému humoru. Ten humor spolu s nadsázkou v akčních scénách evokuje (asi ne náhodou) Tarantinovy filmy. Takže se člověk docela dobře baví, i když si je zároveň vědom toho, že Ji-woon sahá Quentinovi tak nanejvejš po pás.
Podtrženo shrnuto: Hodný, zlý ani divný vám osobně neuškodí, pokud tedy zrovna nejste útlocitná dámička...
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 4.4.2008
Save the cheerleader...
Na Heroes jsem narazil docela náhodou, když jsem se probíral nabidkou filmů v letadle během mnohahodinového letu. Měli tam k dispozici první dva díly a - přestože pouze v angličtině a bez titulků - jako příznivce sci-fi mě zaujaly natolik, že jsem je shlédl celé.
Jaké bylo moje překvapení, když po pár týdnech začal běžet seriál i v televizi. Musím podotknout, že žiji v zahraničí a tady filmy ani seriály (kromě tzv. rodinných a telenovel) nejsou przněny dabingem, ale titulkovány. Jak tak čtu předchozí komentáře, mohu být za to vděčný!
Seriál dporučuji všem, co mají rádi sci-fi, ale přitom nemusi mít "příšery a oheň", jak charakterizuje nudné rádoby akční béčkové scifárny muj přítel Standa. Je stále na co koukat, hluchá místa téměř neexistují i když někdy je děj zamotávan tak, že se musíte pořádně soustředit abyste pochopili jednáni postav v daném okamžiku. Jako protřelého čtenáře scifi mě "výlety" hrdinů do budoucnosti nevadí. Jistěže lze ve scénáři občas najít nějaké nelogičnosti, ale nebudeme rejpalové.
Oblíbenou postavou mé 15ti leté dcery je Hiro Nakamura. Jeho hláška "save the cheerleader, save the world" (nevím bohužel jak to vyznívá v dabingu)je v mé rodině často používána a mimoto se dostala dokonce i do jinak přihlouplé parodie na film 300 - Bitva u Thermopyl nazvané "Meet the Spartans"...
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 27.5.2012
Pozor na orchestrión!
Musím se přiznat, že tento seriál mě v době svého vzniku nezaujal. Měl jsem tehdy v hloubi sedmdesátých let totiž poněkud jiné zájmy než koukání na telku (pití piva v putyce, chození za holkama)... Jenže páni, on mě nezaujal ani dnes, po celých desetiletích - a to mám už přitom zájmy docela opačné (bačkory, pití lahváčů u placaté telky, výchova dcer)!
Tak proč jsem sakra vydržel brejlit na vobrazovku dokavaď na ní neproběhlo všech 11 dílů? No, nemějte obavy že by se děj a zápletky staly zničehonic součástí světové pokladnice umění anebo že bych už tak strašně zesenilněl, avšak sledovat herectví Sováka, Vinkláře, Menšíka, Sloupa, Hlaváčové nebo třeba Bohdalky (i když se mi zdá že ta tady trochu přehrává) bylo, je a bude samo o sobě požitkem. Dokonce i ten neustále přihlouple pochechtávající se „předseda“ Větrovec pobaví.
Takže proto. A možná taky se mi zachtělo proti všem těm Šeldnům, Oliviím Dunhamovejm, Kalisiím (Daenerys Targaryen) a čertvíkomu dalšímu pro změnu zas něčeho takového obyčejného, malého, ale našeho.
Klidně si to teda taky skoukněte, jen pozor na Waldu. Ten jeho orchestrión se vám chca-nechca po pár dílech zavrtá do mozku tak, že si ho budete bzučet i ze spaní.
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 15.3.2010
Odměna za netrpělivost
Dobře odposlouchané dialogy náctiletých, kteří zoufale něco chtějí, jen ještě přesně nevědí co. Věk hledání sebe sama. Takové vděčné téma.
Jenže namíchat filmový koktajl tak, aby zachutnal, není snadné. A ne každý režisér je Forman, s jehož „plavovláskou“ z roku 1965 se chtě nechtě nabízí srovnání.
Ne, nebudu vás unavovat vývody proč se mi film nelíbil. Prostě jsem stále jenom čekal na něco, co nepřicházelo. Nějaký vtipný moment, překvapení. V beznaději jsem dokonce použil tlačítko rychloposuvu, což se mi stává, věřte tomu, opravdu zřídka. Tu asi záměrně nekonečnou scénu s jablky ve vaně bych ale jinak těžko přežil...
A ejhle, odměna! To překvapení, vtipný moment, na mě čekalo v závěru – scénka s břitvou a spící „Maruš“. Škoda těch předchozích promarněných šedesáti minut.
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 17.11.2014
Jak jsem neviděl sci-fi
Zbožňuju teorii relativity, vesmír, roboty i časové smyčky. Jinými slovy, mám rád sci-fi. Tak jdu do kina a těším se na příběh při kterém mě bude příjemně mrazit a kde si užiju ten nepopsatelný pocit úžasu z neznámého...
Misto toho je mi ale dopřáno kochat se rodinným psychodramatem, ve kterém je vědeckofantastická zápletka použita jen jako kulisa. A mozek? Ten se zoufale vzpírá hromadě nelogičností, kterými je to celé prošpikováno (ne, nemyslete si, že se dá opravdu každá scénáristická pitomost omluvit podivnostmi kvantové mechaniky). No, to si raději doma posté pustím "nudnou" Vesmírnou Odyseu (z které se v jistých pasážích Nolan poněkud neuměle snaží opisovat).
Světelné roky, cizí galaxie jako malované,
sci-fi to však není, jasný pane!
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 13.1.2023
V pravý čas
Když jsem měl rozečtenou už šestou „reacherovku“ (jo, to jsou ty knížky od Lee Childa s hlavním hrdinou Jackem Reacherem), napadlo mě zjistit si také něco o autorovi. A ejhle, kromě jiného jsem se dozvěděl, že podle jeho příběhů byly natočeny dokonce 2 filmy. A ejhle, jako na zavolanou se mi objevil v nabídce Netflixu tenhleten Poslední Výstřel.
No, zašel jsem si teda do lednice pro lahvouna a zasedl před obrazovku. Hlavně mě zajímalo, jak se bude k postavě, kterou jsem znal zatím jen z obrazovky Kindlu, hodit sám velký Tom Cruise. Vážení, hodil se náramně – hlavně kvůli němu jsem si film užil.
Kniha s názvem „Výstřel“ (v originále One Shot) podle které byl film natočen, je v pořadí už devátá se stejným hrdinou.
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 4.7.2009
Come and see?
Viděli jste Saw jedničku, dvojku nebo třeba pětku? Viděli jste kupříkladu některého z Hellraiserů? Viděli jste vůbec nějaký horror?
Pokud ne, budete zírat s vytřeštěnýma očima a při obligátní lekačce sebou cuknete tak, až vyrazíte hlavou zuby teenagerovi, spokojeně chroupajícímu popkorn v řadě za vámi. A možná už v půlce filmu utečete z kina (anebo prostě zmáčknete stop na dálkáči).
Pokud ovšem ano, budete sledovat celkem nevzrušeně děj až do finále, spokojeni že jste uhodli identitu hlavního organizátora apokalypsy už asi ve druhé třetině filmu. Vyslovená nuda to ale není, k těm světlým okamžikům patří například překvapující odhalení pravého charakteru líbezné Kristen (Zhang Ziyi), když vytáhne na tátu Breslina (Dennis Quaid) igelitový pytlík s příšerným obsahem se slovy „a tohle jsem našla uvnitř“...
Tak nakonec to rozhodnutí, zda věnovat necelé dvě hodinky vašeho drahocenného času čtyřem jezdcům, zůstane zase jenom na vás.
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 11.3.2023
Můžeme se nudit při akčňáku?
Cožpak o to, když se ve filmu střílí, kope, bodá, seká, hlavní hrdina někoho honí a pak je sám honěn, to mi vůbec nevadí. Kvůli tomu přece na akční film koukám.
Jenže když se prakticky celých 130 minut neděje nic jiného, už je to otrava. Jak se říká – tohle by otrávilo i mrtvého. A je úplně jedno, jestli byl tenhle mrtvý odstřelen, proboden nebo třeba rozsekán.
Prostě, čekal jsem něco podobného jako jedničku, při které jsem se bavil a teď se cítím oklamán a podveden (já vím, tyhle dvě slova jsou vlastně synonyma, ale zní to mnohem lépe než kdybych se cítil JENOM oklamán nebo podveden).
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 13.4.2008
Předčasný odchod
Tato komedie rozhodně není špatná, přesto jsem byl v závěru poněkud zklamán. Vlastně jsem se cítil spíše oklamán...
Proč? Pustili jsme si doma film především kvůli Funesovi a on se nám někdy po půlce filmu - v tom nejlepším - odebere na onen svět!
Ale jinak zápletka je chytře vymyšlena a i když se nesmějeme na plný pecky jako v jiných komediích, alespon se tu často usmíváme.
Film v žádném případě nikomu náladu nezkazí.
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 5.10.2009
Ne až tak zábavné
Teď už vím, že jsem měl dát na moudrá kritikova slova v záhlaví filmové recenze, mluvící o „ne až tak zábavném dramatu o z profese zábavných lidech“ a raději strávit večer s kamarády u půllitru, nebo na gauči s pěknou knížkou.
Čekal jsem však alespoň zajímavý film z lákavého prostředí šoubiznysu, okořeněný účastí Adama Sandlera, kterého – proč to zastírat – mám docela rád. Ta recenze mi dokonce prozradila, jak se bude děj vyvíjet skoro až k závěru (nebojte se, tak škodolibý, abych vám to tu zopakoval, nebudu). Odměnou za moji neoblomnost mi byly 2 a půl hodiny (!) nudy prosvětlené semtam záblesky humoru, k němuž ovšem nepočítám plnými hrstmi rozdávaný ten anální, jehož už jsem poslední dobou díky americkým „komediím“ opravdu přežraný. Scenáristé si patrně tu nudu uvědomili a snažili se ji přebít neustálým vtipkováním o zadcích, koulích, kozách atd. Být mi patnáct, asi bych se řezal smíchy. No nic, nechme kozy na pokoji a povězme si radši o čem to vlastně je:
Sandler se tu představuje v roli úspěšného komika Simmonse, jedoucího na plný pecky, užívajícího si vztahů na jednu noc s nadšenými obdivovatelkami, majícího spoustu kamarádíčků, ale vlastně žádné přátele (a ta děvčata s ním spí asi taky jen proto, aby si mohly jeho jméno připsat do osobního katalogu „utrhnutých“ celebrit), to je ovšem fuk, hlavně že je s kým pařit!
Ta pohodička je ale najednou surově přervána – čím, to vám neprozradím, co kdybyste se přece jen rozhodli pro ten biograf. Jenom vám napovím, že odteďka si už George Simmons začíná uvědomovat to prázdno ve svém životě a snaží se něco s tím udělat, něco změnit. Jenže, jak všichni víme, starého psa novým kouskům nenaučíš.
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 25.9.2011
Jak obalamutit přísného diváka
Ach ten rock! Je jako nějaké zaklínadlo... Natočíš průměrnou pitominu s chabou zápletkou, kde herci-neherci občas třísknou do kytary, prošpikuješ to známými skladbami pokud možno ze zlaté éry klasického rocku a ejhle – i já přísný divák poctivě odsedím 90 minut před obrazovkou. A vlastně ještě trochu navíc.
Přece si nenechám ujít nechutný žertík přilepený až za samý konec závěrečných titulků. No, těch obhroublostí a necudností si užijete dost v celém filmu a možná právě ty ho drží stranou od zoufalství uprášených krabiček v šerém koutě videopůjčovny, který navštěvují tak leda pavouci (a to ještě musej bejt zmutovaný).
Jestli si však myslíte, že Jack Black točí filmy prostě proto, že to jeho cédéčko nikdo nekupuje, to jste teda šlápli sakra vedle: stačí pár kliknutí na wiki a padnete na (jak by řek´ JB) prdel. Jo jo, deska zlatá v UK a platinová v USA. Holt tam maj asi jinej vkus. A kolik je vlastně k tomu potřeba prodat nosičů?
Ale pro lásku boží, nemějte mě za zapšklého mrzouta, co už jen všechno kritizuje protože mu přestalo chutnat i to pivo. Dílko si můžete klidně skouknout bez újmy na vaší auře. Naopak se často i zasmějete. Asi jediný moment, kdy ruka šátrala po dálkáči, byl módní úlet na houbičkách. Myslím že od dob Bezstarostné Jízdy už k drogovému tématu nemá žádný rejža co dodat...
Ovšem popoví a rapoví odpadlíci, ti at´si pustěj radši třeba Step Up.
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 12.11.2023
Temné síly ve tmě
Co jsem vlastně čekal? Nějaký paskvil tvářící se jako pokračování Krotitelů duchů z roku 1984? Z roku 1989? Nebo zas nějaký nepovedený remake jako ten z roku 2016 kde duchy krotily ženy? No, v tomhle případě nakonec krotily duchy děcka. A byla by to docela zábavná podívaná, kdyby...
Kdyby se spousta scén neodehrávala v temnotě, takže ty temné síly jste mohli jen tušit (v podstatě jsem brejlil na tmavou obrazovku ve snaze něco zahlédnout).
Kdyby mi spousta scén přímo vtíravě nepřipomínala seriál Strange Things (ten vřele doporučuju).
Kdyby tam tvůrci docela nesmyslně nenacpali tolik klišé (třeba s marným startováním auta, které nakonec po domluvě přece jen naskočí).
Kdyby to nebyla taková víceméně nesourodá slátanina.
A není teda těch „kdyby“ nějak moc? Ano, taky se mi zdá. Nápad s odkazem sice fajn, ale co si budeme povídat, na celý film jeden dobrý nápad nestačí.