Grand Tour: Disaster in Time

Ach, ti turisté!
Ač byl film natočen v roce 1992, způsob   vyprávění, prostředí a rozvláčné tempo   evokuje spíš sedmdesátá, neřkuli přímo   šedesátá léta minulého století - málo akce,   málo vnadných žen, málo dechberoucích   efektů... Zkrátka dnešní dívák by se kouknul   tak nejvejš na prvních 15 minut a pak by vypnul   přehrávač.
Ovšem já, narozený ještě v   minulém století, jsem se prokousal až k   happyendu. A teda co? Držela mě u obrazovky   zvědavost kdo jsou ti divní turisté, co   neváhají zaplatit jakoukoliv cenu za ubytování   v ještě nedokončeném pensiónu za městem,   místo aby zapadli do pohodového hotelu v centru?   No to teda určitě – i tomu kutilovi, co na   svém pensionu maká a přitom náhodně vyslechne   pár rozhovorů svých hostů, se velice záhy   zrodí v makovici tušení. Tušení, že tihle   turisté možná necestují jen z místa na   místo, ale i z letopočtu do letopočtu.
Tak   abyste věděli, mám rád sci-fi a pro tuhle   zálibu jsem ochoten klidně obětovat čas na   kdejakou blbinu. Né, Timescape není zas až tak   špatný. I když nás scénáristé kromě   hlavní dějové linie poučují také o   životním příběhu hlavního hrdiny (jo, uhodli   jste, je to ten pensiónový kutil) a jeho   dcerušky Hillary. Mimochodem, tohle jméno vám   brzo poleze krkem, protože ho každejch pět   minut někdo vyvolává. Buď aby holčičku   našel, anebo aby se mu někam nezdejchla, či   dokonce aby ji zachránil. No tak fajn, chápu,   musíme se taky o někoho bát, místo abychom jen   nezůčastněně sledovali děj.
Vo co de a jak   to všechno dopadne (to se ví, že dobře), vám   tu ale vypravovat nebudu. Ryzí scifista se na to   koukne sám a pro ostatní by to byla jen   zbytečná ztráta ČASU...
Ještě mě napadá,   co takhle když budoucí cestovatelé v čase,   původem z České republiky, dostanou v nějaké   divné epoše hlad? Zeptá se hlava rodiny:   „Mámo, ´sou tam eště řízky?“ A začne   ženská část výpravy jak na povel vytahovat z   baťohů hliníkové krabice s jídlem a lahvová   piva?