Tanec v temnotách

Díval jsem se ve vlaku,a   přejel jsem.Ještě celý   zbytek dne mi myšlenky   utíkaly k tomuto filmu.Kladl   jsem si otázku:je něco   takového možné?A asi   je,protože život píše   scénáře ještě drsnější   a tvrdší a uměleckou   nadsázku k tomu vůbec   nepotřebuje.Film by se asi   obešel i bez těch několika   hvězd,protože Francouzská   Mariana v montérkách není   moc k uvěření.Ale děj mě   chytil a nepustil,i když pak   jsem měl už spíše obavu z   toho,co ještě příjde,než   abych čekal na to,jak vše   dopadne.Björk se mi   líbila,režisér mě nenudil   hluchými místy,u mne za   deset.

Ještě dnes si pamatuji atmosféru kina,
kde kdyby někomu zazvonil   mobil, byl by lynčován!   Trier je opravdu jedinečný,   nemá ve své třídě nikoho   obdobného. Nikdy předtím   jsem neviděla, když někoho   někdo vraždí, abych mu to   tolik přála. To nebyla   vendeta, to byla vražda z   vášně, z lásky k synovi.   Film mi vyrazil dech. Vřele   doporučuji.

Tak stisnujici pocit jsem asi   u zadneho filmu nemel. A to si   clovek rika, ze to prece   nemuze dopadnout tak desne   spatne. No a vidite..

Tanec v temnotách
Film, který vám zanechá   šrám na duši. Dokonalý   příklad toho, jak schopný   režisér dokáže manipulovat   s divákovými city. Bjorčina   herecká kreace je   neuvěřitelná. Jen škoda,   že zatím zůstává   osamocena. Tanec v temnotách   je asi nejlepší film, jaký   jsem v životě viděl.

tento film byl druhý, který   mě opravdu hodně zaujal.   při shlédnutí filmu jsem   měla chuť někoho praštit,   protože film dost důrazně   poukazuje na to, že svět   NENÍ spravedlivý. tento film   připomíná mnoho   nešťastných osudů lidí,   kteří opravdu žili. je   hrozné si uvědomit, že   křivdy se dějí den co den,   ať už menší či větší.   nezapomenutelný dramatický   příběh doprovázen skvělou   hudbou si buď zamilujete   nebo vám bude připadat jako   propadák.

Moje první setkání s Bjork.   Film se mi zdá úžasný,   protože balancuje na hraně   mnoha žánrů, muzikálu nebo   dramatu. Pak je zajímavé   ,že režisér a autor tu   popisuje příběh české   emigrantky, zmínka je tu o   Oldřichu Novém coby   otci.Můžu tento film viděl   opět.

Vynikající muzikál a pro   mě nejlepší a   nejoriginálnější   zpěvačka. Neuvěřitelný   příběh. Není moc   příběhů, u kterých mi   ukápne slza a tento se mezi   ně může počítat   právoplatně.

Totálně depresivní   mazeček, skvělá digitální   kamera umocňující pocit   reality, výborné prostědí   a dobré herecké výkony,   zejména Bjork, kterou musím   hodně vyzdvihnou, sama o   sobě vypadá hodně   zvláštně a navíc se velmi   dobře vcítila to charkteru   své postavy - smutek z ní za   tlustými brýlemi jen   čiší. Bodíček z maxima   sem sundal jen kvůli   zbytečně velkému množstí   písniček které narušuji   jinak plynulý chod děje, je   mě jasný že tím chtěli   ukázat svět hlavní hrdinky   ale to stačí jen jednou a ne   pětkrát....

Tenhle film má stejně tolik   fanoušků jako odpůrců.   Lars von Trier natočil   naprosto nevídaný   „muzikál“, jenž má tak   syrové zpracování, že si   můžete myslet, že se   díváte na dokument. Do   hlavní role obsadil   islandskou zpěvačku Björk,   která během natáčení   málem psychicky zkolabovala.   Na adresu režiséra   prohlásila: „Lars je   schopen polít vám duši   benzinem a pak ji zapálit.“   Rozhodně stojí za vidění.

Silné, znepokující
Larse von Triera obdivuju...   takovéhle dílo ještě nikdy   nevzniklo. skvělé to je i   když velmi velmi podivne :-)

Nevím jak začít, tento film   je opravdu téměř   neskutečné dílo. Příběh   je tak neskutečně smutný, a   přitom je v něm tak veliká   chytlavost, že pokud vás jen   trochu zajímají nevšední   ztvárnění, kterými se to v   tomto snímku jen hemží,   budete jistě sedět jako   přibití a nehnete se od   filmu dokud neskončí. I   když film skončil , ještě   dost dlouhou dobu jsem musela   přemýšlet o tom, jestli se   tohle mohlo doopravdy stát, a   jak příšerné to vlastně   je, ale zároveň jsem   slyšela nezaměnitelný hlas   Bjórk, který celému dílu   dodával takovou zvláštní   energii, nádech něčeho   výjimečného. Kamera je tak   zvláštní identická, jako   byste si vzali doma kameru a   jen tak rukou točili různé   scény, znáte to , poskakuje   vám obraz, občas ujede,   vypadá to tak dokolnale   autenticky, něco jako   dokumentární muzikál. Vím   je to příšerný příměr,   ale tenhle film tak doopravdy   působí, nemohu nalézt ta   správná slova, kterými bych   toto dílo popsala, hlavní je   , že v divákovi vzbuzuje   velmi mnoho rozlišných a   navzájem si odporujících   emocí, budí ve vás neklid a   naprosto vás vytáhne z   klidného líného   vegetování. Pro nás nyní   jen Čechy ale ještě   nedávno bývalé   Čechoslováky je zajímavý i   tím, že se v něm na okraji   ukazují i úryvkovité   útržky z naší kultury.   Jedním takový útržkem je   pan Oldřich Nový, o kterém   hlavní hrdinka mluví jako o   svém fiktivním otci... film   je tak nabitý zvláštnostmi   , že to, že si pan Nový ve   filmu moc podobný není je   jen malou nepodstatnou   maličkostí. Zkuste se na   tenhle film podívat, uvidíte   sami, zda-li se vaší duše   dotkne stejně tak silně ,   jako té mé...

Film vás chytne a nepustí.   Děj vás krásně vtáhne a   následně i šokuje. Björk   mě přesvědčila, že není   jen zpěvačka s krásným   hlasem, ale že je i herečka.   Silný příběh mi tak trochu   pohnul duší. Hudební   čísla ve filmu, jsou   originálně pojaty. Můj   obdiv patří hlavně scéně   na jedoucím vlaku. Už jenom   kvůli Björk a že to dělal   Trier to stojí za vidění.

Jako ždímání slz mi film   (nevím proč) vůbec   nepřišel, naopak. Taneční   scény (pro laika) jsou svou   kvalitou dostačující.   Kamera je prostě   Trierovská....od filmu jsem   se za celou dobu nehnula...

Sice poněkud hyperbolický   "doják", což   nemám zrovna v lásce,   nicméně hlavní roli   československé emigrantky   Selmy Ježkové hraje moje   oblíbená islandská   zpěvačka Björk, můj   ročník, umělkyně, jejíž   dráhu sleduji už od jejích   začátků s kapelami K.U.K.L.   a the Sugarcubes, až po její   současné sólové projekty.   Drobná černovlasá dívka   ztvárnila postavu slepé   vražedkyně, která zabije   chlápka, náhodou zrovna   policajta, který zradí její   důvěru a ukradne jí   poctivě nastřádané peníze   na operaci jejího stejně   zrakově postiženého synka.   Poučení: nikdy   nedůvěřujte lidem, podvedou   vás. Nikdy nebuďte příliš   čistí, buďte vždy tak   trochu punk, jinak můžete i   propadnout hrdlem! Věta   "Rosteš pro   šibenici" platí jak pro   nenapravitelné darebáky, tak   i pro nepoučitelné dobráky.   Kdo je příliš čistý,   snáze se ušpiní a veškerá   nečistota tohoto světa je na   něm o to víc vidět.
Dancer in the Dark -   emotivně laděný příběh   vysoce muzikální bytosti,   která slyšela hudbu i tam,   kde "obyčáci"   slyší pouhé přeskakování   jehly gramofonu na konci   drážkování desky; slyší   hudbu a rytmus i za pozadím   továrenských strojů. A ve   vězení, kde očekává   smířlivě svoji popravu, na   ni nejtížeji nedoléhá   blízkost smrti, ale mrtvolně   úzkostné ticho bez jediného   zvuku. Napsal jsem, že   právě tak si Já   představuju to   nejpekelnější ze všech   pekel: místo absolutně bez   zvuku. A ona chudák   nábožně tiskne ucho k   ventilačnímu otvoru, odkud   lze zaslechnout slabé tóny   sborového zpěvu ze   vzdálené vězeňské kaple.   Při popravě pak nádherně   zpívá krásnou labutí   píseň, která je však záhy   přervána jejím pádem do   propadliště. Píseň byla   přervána, její život byl   přerván. Divák je náhle   zmaten a neví, čeho má   litovat víc: zda jejího   nešťastného života, nebo   té nádherné písně. Film   končí a obecenstvo se může   zase vrátit ke svým   profláklým každodenním   existencím... "Selmo,   proč jsi měla Gena, musela   jsi přece vědět, že bude   mít stejnou nemoc jako   ty..." - "Chtěla   jsem mít miminko, chovat je v   náručí..." Prokletá   sexualita! Pomíjivá slast,   dlouhá bolest a neštěstí.   Jen ztráta času!

Nevím, jestli příčinou   toho, že mě tenhle film   nenadchnul byla Bjork, kterou   opravdu nemusím (a na mé   averzi vůči ní se nic   nezměnilo). Nevím, jestli mi   vadilo to „typicky   české“ jméno Selma, na   které jsem si ani po víc jak   2 hodinách nezvykla. Nevím,   jestli mi vadila role   Catherine Deneuve jako   dělnice ve fabrice, protože   mi prostě k této krásné a   elegantní ženě nepasovala   (montérky to není kostým   pro ni). Vážně nevím.   Statečně jsem se přes své   výhrady protrpěla až ke   spásnému konci. Spásnému   pro mě!

Tohle mě opravdu velmi   zklamalo. Pravda, Björk se   vypjala k obdivuhodnému   hereckému výkonu, v tomto   směru nelze než chválit.   Námět je také zajímavý.   Ale výsledkem je jen unylý   pokus o polomuzikál. Ty   hudební vložky jsou často   profesionálními kritiky   oceňované jako originální,   pro mne jako diváka však   byly neskutečným nudným   utrpením, které snad zabralo   skoro půl děje, a to celý   kus ohromně shodilo (ale   třeba jen nemám rád   islandskou hudbu).
Trojka je pro Björk;   nebýt strašlivých   hudebních experimentů, šlo   by ale hodnocení aspoň o dva   výš.

Kdyby to šlo, dal bych 0/10.   Jeden z nejhorších filmů,   co jsem kdy viděl. Ve filmu   se však vyskytuje ta   nejhorší kamera, co jste ve   filmech ještě neviděli,   příšerní herci v čele s   Bjork. Hrozné vyslovování   českých jmen, jako Oldžič   Nouvy (Oldřich Nový).
Příšerné provedení   muzikálu, hrozný scénář,   nulový děj a nic nehrající   herci. Prostě sra*ka.